Občas jsem si připadal jako blázen, který mluví s monitorem

Občas jsem si připadal jako blázen, který mluví s monitorem
Foto: archiv MESIT
Uherské Hradiště Zajímavosti 05 / 05 / 2021

Po žácích na základních školách se částečného návratu dočkaly i školy střední a učiliště. Praktická výuka byla před týdnem obnovena také pro studenty MESIT střední škola, o.p.s. Radost ze svých žáků neskrýval mistr odborného výcviku David Maceček.

Jaký je to pocit přivítat žáky z očí do očí?

Pocit je to úžasný! Konečně! Nikdy bych nevěřil, že i žáci se budou tak těšit na školu. Rozhodně raději komunikuji se žáky přímo. Mohu tak vidět jejich reakce na probírané téma a přímo na ně reagovat. Internetové komunikační aplikace sice umožňují vidět a slyšet, ale osobní kontakt prostě nenahradí. Občas jsem si připadal jako blázen, který mluví s monitorem.

Distanční forma výuky je dobrá pouze tak na teorii, nebo se dá zvládnout částečně i praxe?

Distančka není dobrá ani pro jedno. O tom žádná. Když ale není zbytí, určitě jde odborný výcvik učit i distančně, ale nikdy ne plnohodnotně a rozhodně záleží na oboru. U mého oboru, kterým je silnoproudá elektrotechnika, jsem musel přistoupit k různým nesmyslům. Třeba jsem nakreslil prvky používané na dílenských výukových panelech. Do výkresů pak měli žáci za úkol dokreslit vodiče tak, jako by je zapojovali na dílně. Pokud jde o světelné a zásuvkové obvody, byla to docela pohoda, ale třeba u stykačových kombinací to už tak jednoduché nebylo. Kolega, který učí obrábění na CNC strojích, dokonce snímal stroj kamerou a žák mu diktoval program. Pak stejným způsobem provedl seřízení stroje a obrobení. Jak říkám, někdy se děly věci až neuvěřitelné. Nedovedu si představit, jak odborný výcvik řešili na jiných školách. Třeba kadeřnice.

Takže jste nezkoušeli, aby student dělal „šlic“ nebo zapojoval rozvodnou skříň a sourozenec ho nahrával na telefon a domácí úkol byl hotový?

Tak tohle jsme opravdu nezkoušeli. Mám obavy, že by to rodiče žáků těžce nesli, kdyby jim potomci začali takové práce provádět v bytě či domě. Ještě abych pak musel jezdit něco opravovat. (smích) Na druhou stranu se mi někteří žáci ozvali sami, že doma potřebují předělat část elektroinstalace, a konzultovali jsme postupy, materiály a zapojení. Část žáků jsme před uzavřením škol měli na odborné praxi u firem, kde někteří zůstali na brigádě i přes uzavření škol.

Věříte tomu, že prvák toto manko dožene v dalších ročnících? A co starší žáci, nebude jim absence praxe v životě chybět?

Zavření škol nepřineslo nic dobrého a v učňovských oborech obzvlášť. Za sebe i kolegy můžu říct, že jsme už v září trochu počítali s tím, že by časem mohlo dojít k uzavření škol, a tak jsme se snažili hlavně u závěrečných ročníků co nejvíce probrat už během podzimu. A vyplatilo se.
Dnes, kdy mám žáky druhý den zpět na dílně, zvládají instalace bez větších problémů. Určitě k tomu přispěly i konzultace, které jsme žákům závěrečných ročníků nabízeli, a oni jich rádi využívali. Hůře jsou na tom nižší ročníky, kdy například žáci druhého ročníku byli ve škole v loňském školním roce jen první pololetí a tento školní rok jen pár týdnů na podzim. Tam vidím větší nedostatky, se kterými se budou potýkat další rok. A jestli jim bude praxe v dalším životě chybět? Určitě to nebudete takové, jako kdyby byli celou dobu na praxi, ale věřím, že o to víc se budou snažit v zaměstnání.

Máme květen, zbývá jen červen, to zní jako rychlokurz. Jaké jsou jeho největší nevýhody?

S červnem už se moc počítat nedá, končící ročníky maturují a dělají závěrečné zkoušky. Zkoušky samozřejmě ovlivňují výuku nižších ročníků i v běžných letech, natož letos. Vlastně tak máme už jen měsíc, a to zatím pořád jen odborný výcvik.

Věříte, že letošní absolventi najdou na trhu práce důstojné postavení?

Věřím v to. A věřím svým žákům. Tedy těm, kteří mají zájem někam se s budoucím zaměstnáním posunout a nebojí se vzít šanci za správný konec. Dobrých řemeslníků je stále míň. Setkávám se se spoustou majitelů různých firem a vlastně jejich požadavky zní jednoduše. Hlavní je pracovitost, odpovědnost a ochota rozšířit si své ve škole získané vědomosti a dovednosti o odbornou stránku potřebnou pro danou práci.

Když se podíváte na zdatnost žáků, rok od roku roste, nebo klesá?

Tak to je těžká otázka. Co myslíte zdatností? Zkuste dát dnešní mládeži do ruky kladívko nebo smeták a uvidíte, jaká je zdatnost. (smích) Když to ale vezmu z pohledu delšího časového horizontu (pozn. red. Maceček učí na škole od roku 2002), tak zdatnost žáků za tu dobu opravdu znatelně poklesla. Má na to vliv spousta faktorů, školským systémem počínaje přes snižující se nároky na hloubku vědomostí a konče přístupem žáků ke vzdělávání. To by mohlo být na samostatný článek.
Ne, k tomu už mě nepřesvědčíte. Vždy jsem si vážil žáků se zájmem o svůj obor a je dobře, že takových v posledních letech zase pomalu začíná přibývat. To se pak úplně jinak učí.

Škola jako součást výrobní společnosti. To je velká výhoda!

Naše MESIT střední škola je firemní školou, která je součástí skupiny Omnipol, a to bezesporu přináší výhody jak pro školu, tak pro firmy celé skupiny. Úzká spolupráce nám dovoluje směřovat zaměření výuky směrem k potřebám firem a ty nám zase vycházejí vstříc například technologicky a především praxí pro žáky. Žáci se tak mají možnost seznámit přímo s prostředím, kam mohou směřovat jejich kroky po ukončení vzdělávání.

Kolik procent žáků najde uplatnění?

Doufám, že většina. Jinak by byly plné úřady práce. Netroufám si vyslovit jakékoliv číslo. Otázkou je spíš, kolik žáků najde uplatnění přímo ve svém oboru. Se spoustou žáků zůstávám v kontaktu i po jejich odchodu ze školy a mám možnost sledovat jejich vývoj, ale většina se mi tak nějak z dohledu vytratí.

Během pandemie se žáci aktivně zapojili do praxe. Naposledy vytiskli veselé držáky na testovací sady. Jaké další dobré skutky mají na svědomí?

Držáky na testování jsou zatím posledním počinem, ale během pandemie se výrobní kapacity našich 3D tiskáren a laseru několikrát zaplnily na 100 %. Vyráběli jsme například štíty a další vychytávky pro komfortnější nošení roušek a respirátorů.

Pandemie vás rozdělila nejen s žáky, ale před oslavami i se skauty ...

Necítím to tak, že by mě pandemie se žáky rozdělila. Spíš zkomplikovala cestu za vzděláním.
Pro skauty v Uherském Hradišti bohužel pandemie přišla v ten nejhorší okamžik. Právě loni na jaře jsme se připravovali oslavit 100 let uherskohradišťského Skautu několika akcemi, které měly přiblížit historii a život skautů veřejnosti. Bohužel pandemie nám vše zmařila. Tak jako školy, tak i skauti se přizpůsobili a program oddílů a družin se přesunul do prostoru internetu.

Vládní nařízení vám zatrhla váš koníček - hraní s Kumpány. Jak relaxujete, když to nejde hudbou?

Je to smutné, ale poslední vystoupení s Kumpány jsme měli v září.
Od malička mám rád přírodu a hudbu. Takže relaxuji výlety do přírody s rodinou, jízdou na kole, prací a taky jsem na chvíli vyměnil rockovou basu za táborákovou kytaru. Verča, teda naše dcera, miluje písničky od HOP-TROP, Žalmana a podobně, tak si doma brnkáme.

Většina lidí říkala, že pozitivem lockdownu bylo více času na rodinu. Taky jste to tak měl?

Já říkám, že nejspokojenějšími lidmi v lockdownu jsou moje holky, teda manželka a dcera. Tolik celých víkendů v jednom roce jsem doma už dlouho nebyl.

Jaké další "resty" jste zvládl vyřešit?

Čas jsem využil i k restům v domácnosti. Například jsem vyrobil potravinovou skříň a další úložné prostory do bytu. Ještě tak dva roky v lockdownu a dodělám snad i další naplánované věci. (smích) To byl fór, už nechci žádné restrikce! Zvládnu to i bez nich.

Věříte, že letní prázdniny zažijeme jako před dvěma lety?

Pevně v to doufám. Už dnes mám naplánovanou dovolenou pod stanem s rodinou, tradiční týden s přáteli a kapelou na chalupě a určitě se podívám s Verunkou za oddílem na tábor v úžasné lokalitě Slezské Harty.

Učitelství ve vaší rodině máte v krvi. Neměl jste chuť tuto šňůru přetrhnout?

Učitelství v rodině? Vlastně jsme jen dva učitelé. Teda spíš už jen já, protože mamka, která učila u nás na škole kloboučnice, si užívá důchodu.
Jako vedoucí skautského oddílu jsem potřeboval v létě měsíc volna na tábory, na což padla celá dovolená. Když přišla nabídka jít do školství, volba byla jasná - práce s mládeží mě bavila a hlavně prázdniny přinesly dostatek času pro tábory a jiné aktivity. Dnes toto "učitelské volno" využívám pro věnování se rodině a hlavně hlídání Verunky, která bude letos nastupovat na základní školu.
Říká se, že být učitelem je poslání, a tak to dnes cítím i já. Pokud to jen trochu půjde, budu své vědomosti a zkušenosti rád předávat dalším a dalším generacím, a to i navzdory všem pandemiím.

autor: Pavel PAŠKA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace