Pepčín? K ničemu. Odstřelte ho!

Pepčín? K ničemu. Odstřelte ho!
Foto: archiv Petra Zábojníka  /  Ze zámku zbyly jen základy, jejichž první část odkryli brodští studenti na začátku léta.
Drslavice Zajímavosti 15 / 09 / 2016

Areál zámečku Pepčín se měl původně rozprostírat v panské zahradě a poli v Uherském Brodě, nakonec ale padla volba na oboru v drslavickém katastru. Hrabě Václav Kounic tam zahájil práce v roce 1903, na stavbu povolal desítky nádeníků, tesařů, štukatérů, formanů a dalších řemeslníků. Byli mezi nimi také studnaři, kteří budoucí studnu vylamovali ve skále, údajně až do padesátimetrové hloubky. Kámen se vytahoval rumpálem, s jehož pomocí se dostávali dovnitř.
Štukatéři přicestovali z Vídně, přičemž některé z dobových pramenů uvádí, že mezi nimi byli také Italové.
Zedníci, kteří pocházeli z okolí, si vydělávali denně 2 koruny 40 haléřů tehdejší rakouské měny, dělníci pak 1 až 1,20 koruny.
Zámeček v pseudorománském slohu tvořilo pět vyšších pater, slavnostní otevření se uskutečnilo v roce 1905. Původně měl dostat číslo popisné 113, avšak Josefína Horová, nastávající manželka hraběte, to údajně z pověrčivosti odmítla. A tak novému „domu“ připadlo číslo popisné 114. Díky Josefíně se mezi lidmi rozšířil název Pepčín, který zlidověl.
Zámeček byl vybaven a zařízen tak, aby sloužil nejen k bydlení majitele, ale také pro větší návštěvy, o čemž vypovídalo i vybavení společenských místností. Hlavní z nich byl sál s bohatými štuky.
Chloubu pak představovala knihovna zdobená obrazy holandských mistrů. Ještě v čase výstavby, v roce 1904, si měl nedokončené dílo prohlédnout také švagr hraběte, skladatel Antonín Dvořák.
K zámeckému areálu patřily i konírny, lesopark s altánky a sypanými chodníčky a malý ozdobný rybníček vzdálený od hlavní budovy asi čtvrt hodiny chůze.
Věž zámečku, který se stal oblíbeným cílem pro umělce a literáty, byla upravena na rozhlednu. Za jasného počasí odtud měla být s pomocí dalekohledu vidět i věž chrámu sv. Štěpána ve Vídni. Hrabě Václav Kounic, milovník a donátor umění, pořádal často v atriu zámečku koncerty. Mezi návštěvníky z literárního světa patřili třeba Alois Jirásek nebo J. S. Machar.
Po Kaunicově smrti přenechala hraběnka Josefína v roce 1913 starost o zámeček hajnému a jeho personálu. Ona sama tehdy pobývala převážně v Brně.
Konec II. světové války v roce 1945 je ve spojitosti s Pepčínem označován jako rok zkázy. V osvobozujícím roce zanechali na budově i areálu nesmazatelné stopy nejdříve partyzáni a pak ruští vojáci. Zámeček měl být za okupace uzavřen a podle hraběnky Josefíny vlastnili klíče jen Němci.
Dobré prameny k tomu uvádějí: „Zařízení zámečku mělo velkou umělecko-kulturní a historickou cenu, neboť v něm hrabě Václav shromáždil vše, co bylo Kounicům drahého, učinil z něho vzácné muzeum, umístil v něm celý rodokmen, jako i celou svou vzácnou knihovnu. Proto již za okupace se Musejní společnost obrátila na paní Josefínu, aby jeho sbírky darovala Muzeu J. A. Komenského, neboť se právem obávala, že se jich Němci zmocní. Hraběnka Josefína tedy prohlásila, že zařízení muzeu daruje, ale prý až po převratu, po odchodu Němců. Hajný v Oboře (Kučera) zámeček dobře hlídal. Paní Josefínu ale neměl rád a uvažoval, jak by se jej zmocnil. Dle jejího sdělení si prý již do hájovny odstěhoval část nábytku a koberce. Ona byla bezmocná, bála se ho. Přišel 26. duben. Zámeček byl uzavřen, tichý, v lese opuštěný. V Oboře se usadili partyzáni, které prý jmenovaný hajný vedl. Rudá armáda se valila ze svahů Bílých Karpat k městu, Němci ustupovali a Obory se zámečkem si nikdo nevšímal. Až najednou - partyzáni ukázali rudým cestu k sídlu hraběte Kounice, o němž se špatně vyjadřovali. Jejich úmysl byl jasný - zámek vydrancovat,“ uvádí například vzpomínka na Pepčín zveřejněná na internetových stránkách obce Hradčovice.
Další rány osudu na sebe nenechaly dlouho čekat. „V říjnu 1961 hraběnka zemřela a s ní i pokusy dát zámečku jeho bývalou tvář. Údajně bylo několik návrhů, jak jej využít. Své úmysly s ním měl zlínský Tomáš Baťa, také řádové sestry by jej rády získaly do svého opatrování. Chyběl přívod vody - důvod, který zhatil veškeré snahy těch, kteří si uvědomili, že zámečku je věčná škoda - jak napsala Josefína v jednom z dopisů brodskému konzervátorovi V. Růžičkovi. Byl to však zejména vládnoucí režim, kdo bránil,“ uvádí internetový zdroj.
Absolutní konec Pepčína pak nastal 2. února 1981, kdy ho někdejší ONV nařídil zbořit. Použil se k tomu ten nejrychlejší ze všech způsobů, odstřel. Tehdejší vedení považovalo další udržení zámečku za zbytečné…
(S využitím materiálů Muzea J. A. Komenského v Uh. Brodě a internetové stránky obce Hradčovice)

autor: JAROSLAV CHUDARA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace