Po stopách Cyrila a Metoděje

Po stopách Cyrila a Metoděje
Slovácko Zajímavosti 01 / 05 / 2013

Proč přišli věrozvěsti právě z Byzance?

Všichni víme, že v tomto roce si připomínáme významné výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Víme však, co bylo jejich skutečným přínosem a kvůli čemu vlastně na naše území přišli?
Jak jistě většina z nás ví, bratři Konstantin a Metoděj přišli na Velkou Moravu z území Byzance. Byzantská říše byla největším a nejmocnějším státem raného středověku. Její vrcholný rozmach je spojen zejména s vládou makedonské dynastie (867-1056).  Přestože zaujímala jen východní část bývalého římského impéria, sami Byzantinci považovali svoji říši za přímé pokračování staré římské říše a její císařové se prohlašovali za nejvyšší vládce všeho křesťanstva. Území Byzance se rozprostíralo od jižní Itálie až po řeku Eufrat, na severu tvořily její hranici řeky Dunaj a Dráva. Tyto rozsáhlé oblasti byly rozděleny na jednotlivé provincie (themata) spravované vojenskými náčelníky (stratégy). Organizovaný byrokratický aparát opírající se o ústřední moc, spolu se stálou armádou a válečným loďstvem, neměl na západě Evropy obdoby. To všechno, dohromady s vysokou kulturní vyspělostí, se odráželo i v národním sebevědomí Byzantinců, kteří na ostatní národy pohlíželi jako na barbary.

Mezi prvními přijali křest knížata a velmožové
Křesťanství začalo na Moravu pronikat někdy na přelomu 8. a 9. století. Jeho nositelem byli kněží a misionáři ze severoitalské Aquileje a z center bavorské církevní provincie, ze Salcburku a z Pasova. Mezi prvními přijali křest knížata a velmožové, tedy čelní představitelé Moravanů. Byli to také oni, kdo si nechali pro sebe a své rodiny stavět první zděné kostely. Mezi nejstarší, z počátku 9. století, můžeme počítat kostel v Modré u Velehradu a první fázi výstavby kostela v Uherském Hradišti-Sadech. Do jaké míry bylo západní křesťanství rozšířeno na Velké Moravě před příchodem obou bratří, je těžké usuzovat. Pravděpodobně bylo teprve v začátcích, ale na druhé straně natolik daleko, že jej oba věrozvěsti museli vzít do úvahy, když se rozhodovali, v jakém obřadu zde mají pokračovat. Právě až s příchodem byzantských věrozvěstů se začalo křesťanství šířit do širokých vrstev obyvatelstva.

Pakt moravského knížete a byzantského císaře
Šedesátá léta 9. století byla dobou válečných konfliktů mezi velkomoravským knížetem Rostislavem a východofranským králem Ludvíkem II. Němcem. Rostislav chtěl svůj národ učinit zcela samostatným a nezávislým a nechtěl nadále trpět východofranské duchovní. Dobře pochopil, jaký význam pro upevnění státního zřízení může mít samostatná církevní organizace. Aby toho dosáhl, obrátil se do Říma na papeže Mikuláše I., u kterého však nepochodil. Papež tak učinil pravděpodobně s ohledem na východofranského krále Ludvíka Němce, který mu byl oporou ve sporech se západofranským episkopátem.  
Rostislav nemínil vyčkávat. Politická situace jej donutila hledat spojence jinde. Moravský kníže se tedy obrátil do Byzance. Císař Michal, za něhož v té době vládl jeho strýc Bardas, a také patriarcha Fotios, žádost knížete Rostislava neodmítli. Nedělejme si však iluze, že je k tomu vedl nějaký altruismus, zájmy a plány knížete Rostislava pro ně byly až na druhém místě. Zejména patriarchovi Fotiovi šlo především o rozšíření vlivu konstantinopolského patriarchátu. Byzantská říše tehdy usilovala o christianizaci Bulharska a o jeho získání do své kulturní a mocenské sféry. A kdyby nyní dokázala rozšířit svůj vliv až na Moravu, tedy na území ze severní strany bulharské říše, mohla by svého cíle snáze dosáhnout. Císař i patriarcha neuvažovali o tom,  že by splnili Rostislavovou žádost v plném rozsahu, a nevyslali na Moravu biskupa, který by tam zřídil samostatnou diecézi. Neměli ani o náboženských poměrech náležitou představu. Rozhodli se pro vyslání misie, která by ověřila stav věcí a připravila podmínky pro další byzantské působení. Do čela misie byl jmenován učenec Konstantin, který se v předchozích misiích osvědčil, a jeho bratr Metoděj.
„Rostislav totiž, moravský kníže, jsa podnícen Bohem, poradil se se svými knížaty a s Moravany poslal císaři Michaelovi (poselství), řka: ,Ačkoli naši lidé odvrhli pohanství a drží se křesťanského zákona, nemáme takového učitele, který by nám vyložil v našem jazyku pravou křesťanskou víru, aby i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily. Tak nám, vladaři, takového biskupa a učitele pošli. Vždyť od vás vždycky vychází do všech zemí dobrý zákon.‘
Tak zaznamenal autor jednoho z nejznamenitějších literárních děl velkomoravské epochy, staroslověnské skladby „Žitije Konstantina“, tedy Života Konstantinova, znění žádosti, nebo alespoň její části, která stála na samém počátku dějů vedoucích k příchodu byzantské misie na Velkou Moravu. Proč byli pro tuto náročnou misi do neznámé země kdesi na severu vybráni právě oba soluňští bratři, se dozvíte v dalším vydání DOBRÉHO DNE.

autor: Miroslav Vaškových
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace