Poslední deník Květy Fialové, díl devátý, poslední

Poslední deník Květy Fialové, díl devátý, poslední
Slovácko Zajímavosti 02 / 09 / 2019

Exkluzivní ukázka z knihy

Dnes naposledy zveřejňujene ukázku z knihy Poslední deník Květy Fialové, ve které její autor Josef Kubáník popisuje nejenom poslední tři roky života slavné herečky, ale díky více než stostránkovému rozhovoru rekapituluje její pozoruhodný život. V neděli 1. září by oblíbená herečka oslavila 90. narozeniny, hned další den se novinka objevila na pultech.

JK: Jak to bylo, když sis chtěla prohlídnout nějaký hotel třeba?
KF: Když jsem někde byla a líbil se mi třeba nějakej barák nebo něco, co bych si chtěla prohlídnout, a bylo mi jasný, že by mě tam nepustili, tak jsem přišla třeba na recepci, nebo za někým z personálu a řekla jsem: „Hledám pana Košnara.“ Voni koukali, kdo to má bejt, a já na to, že se po něm radši povohlídnu sama. Tak jsem tam vlezla, všechno jsem si prohlídla, co jsem chtěla, a šla jsem ven, že jsem ho nenašla. Svoboda žití, miláčku.

JK: To kdybych zkusil, tak to na mě hned poznají.
KF: To právě nemůžeš. Musíš mít v sobě samozřejmost a řídit se tím, co řekl Einstein: „Většina lidí ví, že něco nejde udělat, tak to nedělají. A pak přijde někdo, kdo neví, že to nejde, udělá to a ono to jde.“ Jednou jsem nakupovala a když jsem šla k pokladně, tak ta baba, co seděla za kasou, na mě začala ječet, že jí to blbě vyskládávám na ten pás a že to mám udělat jinak a takový ty blbosti, tak jsem se na ni usmála a řekla: „Promiňte, asi neumím nakupovat.“ A šla jsem pryč.

JK: Jak pryč?
KF: Normálně jsem z toho krámu vodešla. Nechala to na tom pásu, ať si to uklidí, nebo přeskládá tak, aby ji to vyhovovalo. To mi už bylo jedno. Mám to tak i s lidma.

JK: Teď nerozumím.
KF: Že když mě někdo zklame, nebo mi nějak ublíží, tak odcházím. Nijak se tím nezabývám, nepatlám se v tom, ale nezůstávám. A neohlížím se. Musíš to ale dělat s lehkostí a svobodně.

JK: To já neumím.
KF: Ty seš hysterka milovaná. Vždycky se trápíš, protože se snažíš lidi vidět lepší a pořád to v nich hledáš, i když to, po čem toužíš, ten dotyčnej nemá. To já ne. Jakmile jednou poznám, že to není vono, tak to nechávám být.

JK: Tos musela přijít o hodně lidí.
KF: Ti dobří mi zůstali.

JK: Je pravda, že někdy máš velmi krutý humor. Až je mi těch lidí i líto.
KF: To já lidi urazím daleko víc a usmívám se u toho. Všechno ale má nějakej smysl. Víš, co mám ráda: „Čím víckrát dostaneš do držky, tím víc toho pak vydržíš.“

JK: Děkuju, to se mám na co těšit.
KF: Kdo to tam zase žvaní v tý televizi? To jsou zprávy?

JK: Jo, to je z parlamentu.
KF: To je tak nudný, ty projevy politiků. Kdyby říkali i kraviny, ale vod srdce!

JK: Co je pro tebe nejdůležitější?
KF: Myslíš v životě? Abych vodešla jako slušnej člověk. Víš, co dělám v noci, když nemůžu spát?

JK: Opakuješ si texty.
KF: Jo. To dělám často. Ale taky si říkám, jestli nedělám něco špatně. Jestli kvůli mně není někdo třeba nešťastnej.

JK: Já vím. „Přijmout, poděkovat a zvládnout. A nekecat těm nahoru do toho.“ Myslíš, že to tak opravdu je?
KF: Nemyslím, já to vím. Víš, co ti říkám v Haroldovi: „Musíte si věřit, Harolde. To je všechno. Věřit!“ Ale to neříkám tobě jako Haroldovi, ale jako Pepíčkovi. Protože, miláčku, ty seš král a všechno, co přijde, musíš jako král přijímat. Máš vod pánaboha strašně moc darů. Ale nejenom ty. Každej člověk má vod pánaboha spousty darů a je na něm, jak je zužitkuje. Jako když se narodíš a dostaneš semínka a tvůj úkol je odevzdat na konci rozkvetlou zahrádku. Ale nechtít tu zahrádku, co má soused, nebo aby byla větší, nebo jiná. Prostě tu, co máš. A vo to šlo v životě i mně. Aby po mně něco zůstalo. Nalej mi ještě šampaňský, miláčku, a připijeme si. Na život, na lásku a na vítězství.

Jak to dnes vidí Josef Kubáník?

Etika žití - to Květa často opakovala a důsledně se tím řídila. Ze všech sil se snažila být slušná a férová. Ano, byla možná někdy příliš jízlivá, možná prostořeká, ironická, ale nikdy to nedělala proto, aby někomu ublížila. To, co zažila, by nevymyslel ani Jaroslav Dietl a přes obrovské životní kotrmelce a rány zůstala pozitivní, čestná a bez jakékoliv trpkosti. A o tom je Poslední deník Květy Fialové především.


banner
autor: noname
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace