Rudice. Malebná vesnička ležící nedaleko Uherského Brodu v údolí obklopeném kopci a lesy. Možná jste o ní ještě nikdy neslyšeli, ale to se určitě brzy změní. A to díky Janu Vysloužilovi – člověku, který si plní svůj sen.

Už několik let se tento amatérský řezbář a všeuměl věnuje výrobě celodřevěného mechanického betléma. Toto unikátní dílo měří asi 6,5 metru a tvoří jej přes 200 ručně vyřezávaných figurek. Jejich počet však není ani zdaleka konečný – Jan Vysloužil totiž neúnavně a s radostí vyřezává další a další postavičky a celé své dílo postupně rozšiřuje pro potěšení všech lidí, kteří se i v dnešní uspěchané době dokážou zastavit, aby na sebe nechali působit nejen kouzelnou vánoční atmosféru jesliček, ale i výjevy z tradičního života prostých lidí v moravské vesničce.

Odkud pocházíte a jak vzpomínáte na dětství?

Narodil jsem se v severních Čechách u Teplic, v Přítkově, v podhůří Krušných hor. V dětství mi otec vyráběl dřevěné hračky, protože hraček moc nebylo. Když měl volno, pracoval na nich od rána do večera a já jsem s ním byl pořád v dílně.

Kdy vznikl nápad vytvořit pohyblivý betlém?

Tento nápad vznikl v době, kdy ještě žil můj otec. To on měl velký sen vyřezat a postavit betlém. Pořád něco kreslil, maloval, sháněl kolečka, řetízky a všecko možné. Já jsem mu pořád říkal, ať začne. Jenže se k tomu nedostal a zemřel v nedožitých devadesáti letech. V té době jsem už byl ženatý tady na Moravě. K tomu nápadu mě dostrkala manželka, když mi řekla, ať udělám nějaký malý betlém. Nejdříve jsem si vytvořil jenom jesličky, jenže pak přišli sousedi, kteří mi radili, co bych tam mohl přidat. A tak jsem to postupně zvětšoval a zvětšoval, až z toho vzniklo toto dílo.

Kolik postaviček bychom v betlému našli?

Je tam přes dvě stě postaviček, přesně to nevím. A budu se snažit, pokud budou síly a rozum stačit, tento betlém ještě více zvětšit. Snažím se kolem jesliček vytvořit taková řemesla, která byla kdysi.

Jak se stalo, že z původně malého betlému vzniklo takové veledílo?

K rozšiřování betlému došlo tak, že mě začali navštěvovat kamarádi a známí a říkali: tady ještě nemáš tohle řemeslo a tohle řemeslo... Dopadlo to tak, že tam mám karbaníky, kteří mastí karty, chlapy, co hrají kulečník. Jsou tam všechna možná řemesla. Když zkrátka někdo přijde a řekne, co tam ještě chybí, sednu a udělám to.

Je v betlémě nějaký výjev, kterého si ceníte nejvíc?

Ano. Je to světnice, kde jsou kachlová kamna, paní vyndává v pečeňáku husu z trouby, je tam kolébka s miminem, tkalcovský stav, na kterém se tká, a tetička s kolovrátkem. Tohoto výtvoru si cením nejvíc.

Celý betlém je poháněn velice důmyslným mechanismem. Jak vznikl?

Mechanismus jsem vymyslel sám, protože jsem původně strojař. Nejsem řezbář, proto taky tomu výtvoru říkám „lidová tvořivost“. Je to celé v pohybu, protože mně se líbí betlémy, které se hýbají. Veškerý pohyb opatřují motorky ze stěračů do auta. Ze škodovky, žigulíku nebo z autobusu. Převody jsou ve dřevě, dřevěná jsou i ozubená kola, hřebeničky, hřídelky. I ložiska jsou ze dřeva. Někde jsou klínové řemeny a tam, kde se nevešly, jsou nastříhané pásky z duše z liazky.

Jaké dřevo na výrobu betléma používáte?

Většinou je to lipové dřevo, které mám od známých, a dokonce už mám založené svoje dřevo na půdě. Z toho bude možné řezat až tak za čtyři pět roků. Dřevo musí být suché, ale nesmí být rozpraskané. Když tvořím něco většího, dělám to z více slepených kusů, protože když se to dělá z jednoho kusu, má to snahu vypraskávat.

Jaké nástroje při tvorbě používáte?

Mám spoustu řezbářských a stolařských dlátek po svém tátovi. Nejradši pracuji s chirurgickým skalpelem, který mám upravený a dělám s ním prakticky všechno.

Co vás při vyřezávání nejvíc baví?

Nejvíc si vyhraji, když vytvářím figurkám ručičky. To se mi daří. A chválí to i kamarádi, že ručičky mají čtyři prsty a palec! Problém mám naopak s tím, že je v betlému málo žen. Neumím totiž ženský obličej, ten se mi nedaří. A chlapy mám vesměs vousaté.

Co bylo na výrobě betlému nejsložitější?

Nejnáročnější byl ten začátek. Když jsem tvořil jesličky, nevěděl jsem, jak na to. Dnes je vidět, že ty jesličky s Pannou Marií, Josefem a Ježíškem jsou takové neumělé, všechno jsou to prvovýtvory. Nelíbí se mi, ale předělávat je nebudu, protože je to originál stejně jako ostatní figurky. Proto zůstanou tak, jak jsou.

Vedle betléma je umístěna návštěvní kniha, kam vám lidé píší vzkazy. Co bychom tam třeba našli?

Vzkazů je tam spousta, podle toho se také nejlépe dozvíte, jestli se ten betlém líbí, nebo nelíbí! Tak třeba tady: Obrovský vánoční zážitek, děkují sousedé… Honzo, paráda, krásné Vánoce a příští rok další díl! Je to cool, moc se mi to líbí, srdíčko, Uherský Brod... Děkujeme za krásnou prohlídku, moc se nám to líbilo, je to úžasný nápad, klub seniorek ze Šumic.

Jak velký je o návštěvu betléma zájem?

Jezdí sem lidi opravdu z daleka, z Brna, Vysočiny, Čech. Dá se říct, že betlém trochu ty naše Rudice povznesl do výše. Je o to velký zájem a mně by vůbec nevadilo, kdyby se našel člověk, který by se tomu věnoval. Já tady taky nebudu věčně. Zdá se mi ale, že dnešní mladí se asi bojí dělat rukama...

Co pro vás toto vaše celoživotní dílo znamená?

Tato práce mě drží při životě. V životě jsem nelajdačil, nepoflakoval se... Ten betlém je můj život a zábava.

Za co jste v životě nejvíc vděčný?

Nejvíc jsem vděčný, že mně ten nahoře dal to, že můžu dělat to, co dělám.