Přežili jsme to a jsme zpět! hlásí Michal Žáček se svou Velrybou

Přežili jsme to a jsme zpět! hlásí Michal Žáček se svou Velrybou
Foto: Agentura Velryba
Zlín Zajímavosti 20 / 07 / 2021

Za dobu pandemie byla kultura v podpoře od státu v pozadí zájmu. Nejenom umělci, ale i manažeři, zvukaři, osvětlovači a pořadatelé kulturních akcí si hledali novou práci, aby uživili sebe i rodiny.
Jak na toto nelehké období vzpomíná ředitel Agentury Velryba Michal Žáček? Vrátí se kulturní dění do zajetých kolejí? Vidí do budoucna někde Achillovu patu?

Rozvolnění je téměř u konce, přesto jste posunul Holešovskou regatu na příští rok...

Ano, nebylo na co čekat. Rozvolnění v představách našich ministrů probíhá absolutně bez vize a bez koncepce. Oni například ještě ve čtvrtek vyhlašují, že restaurace budou moci otevřít nejdříve za čtrnáct dní... a v pátek vyhlásí, že můžou otevřít už následující pondělí... Paráda! Ale už si vůbec neuvědomují, že ty restaurace se na to musí připravit! Sehnat lidi, nachystat dle podmínek, objednat zboží, které se většinou objednává několik pracovních dnů dopředu...

A to samé je to s kulturou a konkrétně festivaly. Velký festival nemůže čekat a čekat, jestli třeba náhodou týden před datem mocipáni laskavě dovolí pořádání venkovních akcí pro více lidí. Musí se to chystat, marketing, technická příprava, komunikace s kapelami, s partnery... Je toho milion věcí, které je potřeba zařídit a připravit. A pokud není dva měsíce před akcí jasné, že akce bude moci být, je lepší nečekat a odložit ji o rok, byť nás to ekonomicky hodně bolí.

Festival je o pohodě, o prostředí, letní atmosféře..., což pro mě nesplňují podmínky respirátoru na obličeji, zákaz přiblížení se na dva metry k ostatním lidem, zákaz prodeje nápojů i jídla atd. To raději o rok později a „naplno“, v což už tedy doufám, že desátý ročník Regaty na třetí pokus v roce 2022 proběhne.

 Jaká úskalí teď hrozím větším akcím?

Kromě úskalí, že některé větší akce zkrátka nepřežijou, hrozí velký nedostatek odborných profesí z oboru. Všichni zvukaři, light-designéři, technici od velkých pódií a další se už rok a půl živí jinou prací, protože eventy mají od března minulého roku stopku. Jsou to vysoce odborné profese, navíc s velmi specifickým pracovním i životním stylem, a ty se nenahradí jen tak kýmkoliv. To samé specifický druh z festivalů - stánkaři. Rok a půl nemohli „stánkařit“... Přežili? Vrátí se k tomu? Je to mnoho otázek a odpovědi budeme znát, až se to znovu všechno rozjede. Teď to přirovnávám k bitevnímu poli: boj už skončil, teď čekáme, až se rozplyne prach a uvidíme, kdo a jak to přežil...

 Lze i přes různá omezení neprodělat i na komorních akcích?

V tuto chvíli ne. Komorní akce negenerují závratné zisky, spíše naopak. Například naše série Malé koncerty na Malé scéně ve Zlíně, které pořádáme pravidelně už skoro deset let, je spíše kulturní osvětou, která ale i nás samotné baví. Mišík, Prokop, Dusilovám, ... A pokud koncert „vydělá“ 5 tisíc korun, je to úspěch. A to mluvím o variantě při vyprodaném sálu pro 250 lidí. Pokud bych byl nucený kapacitu snížit na polovinu, jsme ve výrazném minusu, což je dlouhodobě neudržitelné.

 Uvědomují si tuto situaci i umělci, hladem po kultuře nešponují honoráře do závratných výšek?

V tomto se zatím umělci dělí na dvě skupiny. Je to tak padesát na padesát. Zbytek ukáže čas a obligátní pojem „poptávka versus nabídka“.

 Myslíte si, že třikrát odložený koncert může ještě přilákat někoho jiného, nežli majitele vstupenek?

Doufám, že ano, nic jiného nezbývá. Jde spíš o všeobecnou náladu ve společnosti. Pokud lidi nebudou strašení čísly, hypotézami, výzkumy, předpoklady teoretiků atd., tak si za kulturou cestu zase najdou. Ale bude to asi nějakou dobu trvat. Ukáže se to na podzim, kdy se budou muset mít pořadatelé koncertů na pozoru: všichni vyjedou na turné, vánoční koncerty atd., ale velmi se obávám, aby lidi kupovali vstupenky. Ne proto, že by neměli peníze, ale možná nebudou mít čas...

Kdo na koncerty chodí, tomu leží doma kupa lístků na různé akce odložené z posledního roku a půl. Na podzim budou mít všichni snahu tyto akce po odkladech zrealizovat. Rok a půl bude nahuštěný do cca čtyř měsíců na podzim 2021. No a na „nové“ koncerty lidé zkrátka nebudou mít čas, nemůžou chodit každý večer na koncerty. Tož uvidíme…

 Kolik akcí jste musel odvolat nebo přesunout?

Pokud do toho počítám nejen koncerty a festivaly, ale i firemní eventy, které tvoří hlavní část činnosti Agentury Velryba, jedná se o cca padesát akcí.

 Jak moc publikum vašich akcí podpořilo vaši agenturu, třeba tím, že nechtěli vracet vstupenky a věřili?

Podpořili moc, až jsem sám překvapený, jakou solidaritu vyjádřili nevracením vstupenek na naše odložené akce! Od samého začátku jsem nechtěl jít cestou „vnucených voucherů“, byť na to dokonce vláda vydala usnesení. Lidi by se naštvali ne na ně, ale na nás, a vyhodnotil jsem si to tak, že za ztrátu dobrého jména firmy, kterou buduju třicet let, to nestojí. Takže jsme od začátku dávali lidem možnost vstupenky vrátit.

V součtu z cca 15 tisíc vstupenek prodaných do března minulého roku na naše akce - koncerty plus festival Holešovská Regata - bylo refundováno jen pár desítek vstupenek! Chtěl bych za to všem majitelům vstupenek na naše akce poděkovat. Je v tom aspekt jak ekonomický, tak i morální, který je pro mě zásadní. Takto cítím podporu od našich „zákazníků“, vím, že je to štve, ale jsou ochotni nás podpořit tím, že si zkrátka počkají. Děkuji všem, upřímně a s pokorou.

 A kdyby se tak nestalo, zvládli byste to?

Dobrý podnikatel se pozná tak, že zvládne všechno! (smích) Každý problém je výzvou, takže jsem byl nachystaný i na variantu hromadného vracení vstupenek, modeloval jsem si několik variant vývoje, což dělám i dnes. Kdo je připraven, není zaskočen! A ve finále mi nejvíce pomáhá myšlenka, kterou říkám od začátku tohoto „celosvětového průšvihu“: Nikde není psáno, že pořádat koncerty musím až do konce života. Třeba budu za rok kácet stromy v lese. A budu taky šťastný.

 Takže realitního manažera jste nedělal z nutnosti, abyste přežil?

Prvotní pohnutkou bylo spíše to, abych zaměstnal hlavu, aby mi „nehráblo“ ze smutné skutečnosti, že se mi pod rukama drolí do základů zdravá firma, kterou jsem budoval třicet let. Proto jsem začal dělat navíc manažersko-ředitelskou práci u jedné celostátní realitní společnosti. Pro nového majitele-investora jsem tu firmu přestavoval od základů, od nového loga, firemních nástrojů až po zaměstnaneckou strukturu, což mě bavilo, byl to úplně nový tvůrčí proces.

 Obohatilo vás, to anebo jste se těšil, až se vrátíte ke kultuře?

Neberu to tak, že se k čemukoliv vrátit „musím“ za každou cenu. Dalo mi to nové zážitky, rozšířil jsem si vědomosti i zkušenosti, navíc jsem si ověřil, že jsem schopen obstát i v jiném oboru. Učit se nové věci, čímž jsem nabyl větší důvěry v sebe samotného. (smích)

 Když kultura zavřela oponu, co se stalo s vámi a vašimi kolegy?

Nazval jsem to tak, že se firma uložila „k ledu“. Zkrátka jednoho dne, když jsem pochopil, že to šílenství s covidem není záležitostí dvou tří měsíců, jsem kolegům oznámil, že abychom z toho vyšli bez dluhů, musíme hibernovat. Práce napůl by byla zbytečná. Udržoval jsem morálku mužstva občasnými poradami, kde jsme hodnotili situaci atd.

 Takže svůj tým jste stále držel pohromadě?

Ano. Už nyní pracujeme naplno na podzimu, nejen přípravou odložených koncertů, ale i přípravou firemních eventů pro naše klienty, kteří se ozývají a chtějí akce dělat, když se rozvolňuje. Takže stav velrybího týmu je jednoduchý: „Přežili jsme to a jsme zpět!“

 Opravdu podpora státu byla tak mizerná, že nešlo udržet Velrybu nad vodou po celou dobu?

No... musím říct, obzvláště ke cti ministra kultury Zaorálka, že podpora státu nakonec alespoň nějaká byla. Sice to byl velmi dlouhý a byrokratický proces, ale nakonec nám cca 30 až 40 procent našich celoročních ztrát zasanovali. Nestěžuju si, chtít 100 % je nesmysl, to by musela zkrachovat celá zeměkoule. Beru to opět tak, že se musím spolehnout sám na sebe, žádná státní moc mě za ručičku vodit nebude, nebude mi platit všechno, a já to po ní ani nechci. Takže nenadávám, nestěžuju si, řeším situaci, jaká je. Tečka.

 Co nejvíce vyčítáte vládě, že v lockdownu zničila?

Děti. A potom taky lidskou morálku. Ta šílená kombinace našeho současného tandemu premiér - prezident zasévá žluč a nenávist mezi lidmi s absolutní ztrátou vyššího morálního principu. To mi vadí více než prošustrované peníze, takřka zničený stav malých a středních podnikatelů a země zadlužená na mnoho let dopředu.

 Myslíte si, že kdyby byl u kormidla někdo jiný, situace by byla lepší?

Věřím, že ano. Jiný kormidelník by snad neměl v osobnosti takový mix egomaniakálních vlastností jako ten současný. Babiš nesnese kolem sebe někoho, kdo je stejně schopný, ne-li schopnější než on. Ve výsledku to přináší ministra školství, který na rok zavřel doma celou generaci dětí, pět ministrů zdravotnictví za poslední rok, instagramovou fotomodelku na postu ministryně financí, ministra průmyslu, co nebojuje za podnikatele, možná proto, že jako bočák dělá ještě ministra dopravy... atd. Věřím, že jsou zde schopnější strany a lidé, kteří by používali při řízení země v této složité době více zdravého rozumu.

 Jestli se to změní, rozhodnou voliči v podzimních volbách. Ale jak myslíte, že se změní přístup vnímání publika ke kulturním akcím?

Myslím si, že nezmění. Člověk je od přírody tvor, který se potřebuje sdružovat, potkávat se s ostatními, to platilo už od pravěku, kdy lidi žili v tlupách. Takže lidi zase budou chtít chodit na koncerty, užívat si hudbu i setkání s ní spojená. Myslím naopak, že lidi si nějakou dobu budou těchto kulturních příležitostí více vážit, že už zase můžeme. Ale i nadále bude platit odvěká zásadní selekce: Líbí se mi to - tak přijdu, nelíbí se mi to - tak nepřijdu. A tak je to v pořádku, to funguje už pár století stejně a nějaký covidový rok na to nebude mít vliv. (smích)

 Na co návštěvníky v létě pozvete?

Na sluníčko. (smích) A na jakékoliv setkání. Hudební, divadelní, společenské - které se uskuteční a kam si lidi zajdou podle své volby a vkusu. Většina lidí se na to těší a určitě si to užije.

 A vy už jste si užil více času s rodinou a objevil nové cyklistické trasy?

Ano, to určitě. Ale já jsem ani předtím nebyl tím typem podnikatele, který by měl pocit, že v práci musí trávit většinu svého života. Vždycky pro mě přednější byly prožitky a zážitky s blízkými, hlavně s mými dvěma syny. Spíše mě u nich deptala ta smutná skutečnost, že někdo, kdo je placen jako ministr školství, nechá s čistým svědomím ty děti sedět skoro rok a půl doma na zadku u počítače. Bez pohybu, bez sociálních vazeb... To považuju za největší zločin této doby.

Já sám jsem si ty lockodowny a další restrikce určitě i odsportoval. Snažil jsem se žít naprosto normálně. Běhal jsem, jezdil na kole... a taky jsem už od září minulého roku začal koncepčně s otužováním a plaváním ve studené vodě. Otrokovický Štěrkáč byl mým bazénem skoro každý třetí den, a to i během tuhé zimy. Začal jsem s tím ještě dříve, než nastala podzimní módní vlna otužilců - vlézt do studené vody, udělat si selfíčko, dát to na Instagram, aby všichni psali obdivné komentáře... To ne, já se nefotil, ale sám se sebou jsem byl spokojený, když jsem se dokázal jen v plavkách zanořit do vody, která měla 7 stupňů, a navíc v ní kraulem uplavat půl kilometru. Fyzicky i psychicky mi to dalo hodně a těžím z toho doteď - na začátku triatlonové sezóny mám naplaváno oproti kolegům z týmu mnohem více, a to se počítá i u nás amatérských triatlonistů. (smích)

autor: Pavel PAŠKA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace