Půl století s Kunovjanem - IV. díl

Půl století s Kunovjanem - IV. díl
Foto: archiv KKUH  /  Roman Škrášek na slavnostech vína.
Uherské Hradiště Zajímavosti 09 / 09 / 2020

Předchozí díl seriálu DOBRÉHO DNE o Kunovjanu uzavřela slova Davida Pavlíčka, že odcházení nikdy není lehké, ale je potřebné.

Z TANEČNÍKA PŘES VEDOUCÍHO AŽ K CHOREOGRAFOVI

Právě zmíněného odchodu byl součástí i Roman Škrášek, který úspěšně v letech 2013-2017 zastával funkci vedoucího Kunovjanu. Stal se tak v pořadí čtvrtým vedoucím souboru. Do karet mu hrály nabyté zkušenosti s vedením semináře Kunovjanu. Přesto přiznává, že začátky rozhodně nebyly snadné. Navzdory tomu se nevzdal a za dobu svého působení v souboru upevnil nejen kolektiv, ale navázal na práci svých předchůdců. V pozici organizačních vedoucích mu byli oporou Milan Dvořáček a Lukáš Uherek. Nadále spolupracoval s předchozím vedoucím souboru Davidem Pavlíčkem.

V roce 2007 jste jako tanečník Handrláčku nahlédl do Kunovjanu. Poté jste se stal jeho tanečníkem a po 5 letech jste se propracoval až na pozici vedoucího. Jaká to byla cesta?

Takto řečeno to zní, jako by to byl nějaký standardní kariérní růst. Ale opak je pravdou. Tancování a parta mne chytly natolik, že jsem chtěl s těmi lidmi pokračovat. Rozhodli jsme se pro Kunovjan. Zpočátku jsme standardně navštěvovali seminář a po premiéře v roce 2007 jsme byli oficiálně přijati do souboru. Nevím, kdy to začalo, ale jednou mě David Pavlíček poprosil, zda bych ho v pátek nezastoupil. Jak se tento záskok stával pravidelnějším, tak už pak byl seminář čistě na mně. Když přišla otázka, co se souborem dál po odchodu Davida, přišel za mnou organizační vedoucí Milan Dvořáček a vedení mi nabídl. Ze začátku jsem si neuvědomoval, jak mnoho práce za tím je. Zdaleka nejde jen o zkoušky.

Na co jste během svého funkčího období pyšný a na co ne? Co myslíte, že se vám podařilo a co ne?

Chtěl jsem, abychom se jako mladí lidé podívali trochu ven. Jsem tedy pyšný na realizaci tří zahraničních zájezdů. Z pohledu vedoucího jsem pyšný na zvládnutou premiéru k 45. výročí souboru. Taktéž na nad očekávání povedenou Štěpánskou besedu u cimbálu „Venca a Fanka aneb folklórní opera“ (2014). Z pohledu kolektivu bylo super, že jsme si spolu několikrát vyjeli na vodu, jezdili jsme společně na festivaly nebo si „jen tak“ opekli špekáčky. Neúspěchů bylo samozřejmě také několik. Někdy se třeba nepovedlo nějaké číslo na vystoupení, někdy neměla takový úspěch třeba Štěpánská, naštěstí takových věcí nebylo mnoho a ty pozitivní věci to vždy přehlušily.

V jaké roli jste se cítil nejlépe? V roli tanečníka, vedoucího, nebo choreografa?

Nejlépe jsem se cítil asi jako tanečník. Člověk sice dělá nohama, co má, ale každý ví, že tanec není jen o nohách. Pokud k tomu přidáte výraz, okořeníte to trochou své osobnosti a špetkou úsměvu, je to jedna velká radost.
Vedoucí už tyto věci potřebuje aplikovat na celý kolektiv, což není vždy lehké. Jako vedoucí máte možnost ovlivnit nejrůznější záležitosti, na které jako tanečník úplně nedosáhnete. To je ta výhoda a i jeden z důvodů, proč jsem funkci vedoucího přijal.
Jako choreograf už člověk musí přemýšlet zase o úroveň výš než vedoucí. Je potřeba vyjádřit celým tanečním dílem danou myšlenku tak, aby ji divák pochopil. Osobně jsem spíše technik než choreograf, přesto jsem si tuto roli také vyzkoušel.

V historickém výčtu premiérových pořadů souboru byla vaše premiéra v roce 2015 specifická spoluprací s velkým množstvím choreografů. Byl to váš záměr a proč?

Ano, záměrem to bylo. Jak již bylo zmíněno v předchozí otázce, sám se jako choreograf necítím, a jelikož jsem chtěl, aby byla premiéra choreograficky rozmanitá, oslovil jsem několik choreografů, zda by nám s premiérou pomohli. Já jsem pak přidal také jednu choreografii - Bílovské sedlcké.

Máte ještě nějaký nesplněný sen, který jste si nestihl během pěti let vedení souboru splnit?

Jeden „sen“ mě napadá. Týká se již zmíněné Folklórní opery. Mým záměrem ji bylo zopakovat celkem 3x. Jednou v Hradišti, Kunovicích a ve Starém Městě.  V Hradišti a v Kunovicích se to povedlo, ale ve Starém Městě? Třeba se k tomu ještě někdy dostaneme. (úsměv)

V ROLI VEDOUCÍ JSEM NOVÁČKEM

Již několikrát bylo zmíněno, že život Kunovjanu je protkán pěti generacemi tanečníků pod vedením pěti osobností. Právě pátou v pořadí, tedy i nynější vedoucí je Radka Hlawiczka.  Ačkoli její aktuální příjmení rozhodně nezní česky, opak je pravdou. Jejím rodištěm jsou Kunovice, kde se již od útlého věku zapojovala do společensko-kulturního života. Tyto aktivity vyústily v červnu roku 2017 v převzetí vedoucí role v souboru Kunovjan, kde působila v předešlých letech jako tanečnice.

Jste aktuálně poslední vedoucí Kunovjanu. Pokračujete dál v nastolených liniích vašich předchůdců, nebo si jdete vlastní cestou?

V roli vedoucí jsem úplný nováček. Zatím jsem se držela ve starých kolejích, ve kterých se soubor cítí dobře. Ovšem myslím, že každý vedoucí by chtěl souboru vtisknout kousek sebe a nechce pouze kopírovat předchůdce. Sama v souboru hledám tu správnou cestu, která bude vyhovovat jak mně, tak hlavně současným tanečníkům. Už teď se mi ale v hlavě rodí pár projektů, které bych chtěla jednou zrealizovat. Rozhodně ale soubor nechci nijak výrazně měnit, spíš bych si pro něj přála lehký „facelift“. (úsměv) Tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

Máte tanečně velmi mladý soubor. Odkud k vám přicházejí noví tanečníci?

Největší základnu našich tanečníků v posledních letech tvoří hlavně tanečníci z dětského folklorního souboru Děcka z Kunovic. Nyní je jedním z vedoucích „Děcek“ i náš tanečník Michal Duda, který je zároveň mou pravou rukou i ve vedení Kunovjanu. Není to ale pravidlem, že každý tanečník z „Děcek“ automaticky přechází k nám. A naopak, ne všichni noví tanečníci jsou z „Děcek“. Vlastně k nám chodí dost různorodá skupina lidí. Máme posbírané tanečníky od Veselí nad Moravou až po Otrokovice. Zároveň k nám může přijít jak úplný začátečník, tak i zkušenější tanečník.

Jste bývalou tanečnicí Dětského folklorního souboru Děcka z Kunovic. Zároveň máte zkušenosti z amatérské složky VUS Ondráš. Jak vás tato dvě tělesa ovlivnila v tvorbě?

Nevím, jestli se dá už mluvit o nějaké tvorbě. Soubor vedu chvíli a navíc, když jsem vedení přebírala, zůstala mi asi jen desítka tanečníků. Takže víc než tvoření jsem se tři roky snažila obnovit základnu tanečníků. Co se ale týká „Děcek“ a Ondráše, tak obě dvě tělesa mě ovlivnila ve velké míře. Pozitivně, ale i negativně. Folklor, ale hlavně tanec jako takový jsem si zamilovala, a to na celý život. Dětský soubor je důležitým základem pro vnímání folkloru jako takového. Ondráš už je o něčem jiném. Tam je to víc o drilu a disciplíně. Dalo mi to obrovskou taneční průpravu a technicky jsem se posunula o krok dál.  Přesto vaši otázku trochu doplním. Nejvíc mě ovlivnil Kunovjan. V souboru funguji už víc jak 10 let, a to i jako tanečnice. Právě Kunovjan formoval mou představu, jak by měl folklorní soubor vypadat a co by měl předávat tanečníkům i divákovi.

Připravuje se velká premiéra, na které se na jevišti potká zkušenost a mládí. Bude to souboj, nebo souhra?

Samozřejmě souhra! Ono víc než premiérou bych to nazvala velkým slavnostním představením. Všechny tance, které divák uvidí, již premiéru měly, a to některé v úplných začátcích fungování souboru. Souboj mezi mládím a zkušeností by nemohl dopadnout dobře. Tyto dvě vlastnosti se musí doplňovat, ne spolu bojovat. Myslím, že to tak vnímají nejenom tanečníci, ale bude to tak cítit i divák.  Dramaturgicky je pořad vystaven tak, aby ukázal „to nejlepší z…“ a zároveň charakterizoval Kunovjan jako takový.

autor: Adéla NĚMCOVÁ

Tagy článku

TOPlist