Půl století s Kunovjanem - V.díl

Půl století s Kunovjanem - V.díl
Foto: archiv CM  /  CM KUNOVJAN s primášem Miroslavem Horsákem v roce 1979.
Uherské Hradiště Zajímavosti 14 / 09 / 2020

Folklorní soubor Kunovjan by se dal charakterizovat slovy jako život, láska, přátelství, radost, ale mnohdy i slzy. Ovšem nic z toho by nemohlo být bez důležité součásti, která životu dodává rytmus a tempo. Právě pomyslným metronomem souboru vždy byla a je stejnojmenná cimbálová muzika.

Tak, jak se psala historie souboru, psala se i historie muziky. Ovšem s jednou výjimkou. Pět generačních výměn tanečníků s pěti vedoucími vždy zaštiťovala jednogenerační cimbálová muzika. Přestože se na jednotlivých postech v průběhu let měnili muzikanti, nikdy nedošlo ke kompletní generační obměně. V muzikantském uskupení si na různě dlouhá období zahrálo na 49 hudebníků. Aktuální sestava čítá dvanáct členů, z nichž nejdelší funkční období mezi primáši zastává Jaroslav Zatloukal. Jeho předchůdcem byl Miroslav Horsák, jenž stál u samých začátku spolupráce s původně dětským folklorním souborem, který se postupem času vyprofiloval v dospělý Kunovjan.

Muže, který vtiskl cimbálové muzice charakteristickou a zvučnou tvář, již znáte. Je jím hudební upravovatel Jaroslav Schottl. Na tuto práci nebýval sám. S muzikou externě spolupracovaly významné osobnosti brněnského rozhlasu a orchestru BROLN Jaromír Nečas, Jaroslav Jakubíček a Jaroslav Jurášek. Rovněž Jan Rokyta, hudební redaktor ostravského rozhlasu a umělecký vedoucí cimbálové muziky Technik, který dělal hudební režii většiny zvukových nosičů Kunovjanu. Ani sami muzikanti nezůstávají v posledních letech pozadu. Mezi šikovné upravovatele z těchto řad patří cimbalista Vítězslav Mach, houslista Pavel Šupka či primáš Jaroslav Zatloukal.

Cimbálová muzika upravuje a hraje lidové písně z Uherskohradišťska, Uherskobrodska, Kopanic, Zálesí, Strážnicka a Kyjovska. Pro zpestření  poslechu v jejich podání zaznívají také melodie ze Slovenska, Maďarska a Rumunska. Tu nejzajímavější tvorbu si můžete poslechnout na devíti albech, přičemž první vyšlo roku 1984 jako vinyl s názvem Na kunovských lůkách. Mimo to se muzika podílela na dalších sedmi hudebních nosičích.

Cimbálová muzika byla součásti 19 souborových zájezdů. Sama účinkovala na výstavě EXPO v Hannoveru a v březnu roku 2005 reprezentovala Českou republiku na festivalu kultury v katarském hlavním městě Dauhá. Mimo to získala nespočet ocenění. Mezi ta nejzvučnější patří cena ministra kultury „Za osobité zpracovávání tradičního lidového umění" 1988, či Laureát MFF Strážnice 1994, 1997, 1999 a 2002.

Jaký je život nejen s, ale rovněž v cimbálové muzice Kunovjan, to nám zprostředkuje muž, který je v jejích řadách již 42 let. Jaroslav Zatloukal, houslista, primáš a příležitostný hudební upravovatel.

Cimbálová muzika Kunovjan bývá specifická tím, že na postu primáše se během koncertu střídá více lidí. Proč se tak děje? U většiny cimbálových muzik to nebývá zvykem.

Tento zvyk jsme zavedli před desítkami let, kdy probíhala obměna muziky Slováckého krúžku v Kunovicích novými muzikanty. Já sám jsem byl na primášský post doslova katapultován, když se tehdejší primáš Petr Mikulka rozhodl v Kunovjanu skončit. Do muziky poté nastupovali mladí a velmi šikovní houslisté, a tak dostali příležitost si zahrát písničky z primášského postu po svém. Osvědčilo se to. Dnes muziku primášuje i Pavel Šupka. Pod jeho vedením zní muzika jinak, má spoustu pěkných hudebních nápadů, rychlejší prsty a já mám dobrý pocit, že muzika je a hlavně bude v dobrých rukou.

Jste mužem zastávajícím spoustu funkcí, které vám bez pochyb zaberou mnoho času. Kam v této řadě patří CM Kunovjan? Je totiž obdivuhodné, že i přes vaši časovou zaneprázdněnost muzika stále skvěle funguje.

Děkuji za kompliment! Na dobrém fungování muziky mají podíl všichni muzikanti, kteří jdou do boje a obětují mnoho svého volného času.

Když jsme se s mou ženou na toto téma nedávno bavili, tak mi řekla, že si mě brala ne jako svobodného, ale s dítětem jménem Kunovjan. Myslím, že to docela vystihla, protože právě ona mě často postrádala doma. Jsou období klidu, kdy se to stíhat docela dá, ale když se připravuje nějaký projekt, jako např. koncert, natáčení CD apod., mám velmi vypjaté týdny i měsíce. Potom veškerý volný čas padne na přípravu a díky tomu, že vydatně pomáhají Jarda Schottl, Víťa Mach a Pavel Šupka, tak jsme to zatím vždy nějak zvládli. A když jsem vzpomněl tu manželku, tak také díky její bezmezné trpělivosti.

Za éru svého působení jste odehrál stovky písní a byl u nespočtu projektů. Je nějaká skladba, která Vám přirostla k srdci do takové míry, že si ji začnete broukat jenom tak pro radost?

Nemám písně seřazené podle oblíbenosti. Nejsem schopen vypíchnout jednu jedinou. Miluji písně ze strážnického Dolňácka, z Kopanic, řada táhlých písní z Horňácka je kouzelná. Když zpívá mužský sbor z Derfle Na popovském poli, jde mi mráz po zádech, protože těm chlapů to leze ze srdíčka…

Uvědomuji si, že je to trochu podpásová a citlivá otázka, přesto ji položím. Udělal jste někdy na vystoupení chybu, která by byla patrná na první pohled a ovlivnila vystoupení?

No samozřejmě! Nikdo není dokonalý. Když jsem se třeba přepočítal v počtu tanečních přehrávek a utnul jsem muziku o sloku dřív, tanečníci tu sloku dotancovali bez doprovodu. Byl to rychlý tanec, myslím, že Strání, a tak to nešlo zastavit. Nebo kdysi hodně dávno, když jsme byli připraveni vyrazit na jeviště a já jsem udělal krok dozadu – jenže jsme stáli na pódiu asi metr nad betonovou podlahou zimního stadionu. Pád na záda viděli úplně všichni, takže vystoupení začalo záchrannými pracemi. Odnesla to záda a škaredě sedřený loket ruky, kterou jsem zdvihl housle nad hlavu, čímž jsem zabránil jejich destrukci. Vystoupení potom proběhlo bez problémů.

5 generací tanečníků, ale pouze jedna muzika. Jak se Vám spolupracuje s tou nejmladší generací, když věkový rozdíl se zvětšuje?

Na práci s velmi mladými lidmi jsem zvyklý. Celý život jsem s nimi díky své profesi učitele na střední škole v kontaktu, jejich konání a jednání mám docela zmapované. Můj výrazně vyšší věk je předpokladem k přirozené autoritě, které se u nejmladších těším, na druhé straně už nejsem schopen s nimi propařit několik nocí na zájezdu.

Věkový rozdíl však není tím hlavním v komunikaci s tanečníky. Při každé obměně osobnosti v čele tanečníků docházelo k ladění vzájemných vztahů. Obě entity souboru – tanečníci a muzikanti – mají svá specifika a své potřeby. Za tu dlouhou dobu působení v souboru vím, že je třeba velké míry empatie, trpělivosti a pochopení pro ty druhé, aby to v souboru klapalo. A je třeba mírnit svá ega na obou stranách!

Jak prožíváte poslední přípravy před premiérou? Je všechno připraveno a probíhá všechno hladce?

Příprava a nácvik probíhá bez větších problémů. Skvělá je spolupráce s Klubem kultury a s Davidem Pavlíčkem, který přijal roli režiséra pořadu. Největší problém nám způsobila pandemie koronaviru, díky čemuž jsme původní dubnový termín vystoupení museli přeložit na září. Nácvik byl přerušen a o prázdninách opět zahájen. Vstupovat do stejné řeky nebylo vůbec jednoduché. Všichni účinkující se nyní modlí (ti nevěřící pevně věří), že vystoupení proběhne a že i přes určitý nekomfort v podobě povinných roušek poskytneme divákům skvělý zážitek a chytíme je za srdce.

autor: Adéla NĚMCOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace