Ráda vyčnívám a jsem středem pozornosti

Ráda vyčnívám a jsem středem pozornosti
Foto: archiv modelky  /  Wendy Soukeníková.
Nivnice Zajímavosti 01 / 03 / 2017

Věřím na osud a v událostech, které se zprvu zdají být nepříjemné, se snažím najít to nejlepší, říká Vendula Soukeníková

Předpokládám, že jste modeling chtěla dělat od té doby, co vám někdo řekl, že na to máte. Jaké byly vaše první krůčky?
Říkalo mi to dříve spousta lidí, ale jako holka z Nivnice jsem o takových věcech nijak vážně neuvažovala. Pak mě začali oslovovat i modelingoví skauti, nicméně jsem měla strach, aby nešlo o nějaké podvody. Na hodech v Uh. Brodě jsem však s nabídkou souhlasila. Po pár schůzkách, podepsání smlouvy, prvních foceních a prvních pracích jsem jako šestnáctiletá odletěla na dva měsíce do Milána. Tak to tedy všechno začalo.

Kde všude jste už byla vidět?
Většinou v zemích, kde jsem pracovala. Byla to tedy hlavně Itálie, Španělsko, Rakousko, Slovensko a samozřejmě Česká republika.

Vaše první obálka na časopise?
Ta přišla v době, kdy jsem odletěla fotit katalog do Sevilly ve Španělsku. Nakonec jsem se jim zalíbila tak, že jsem nafotila i obálku španělského magazínu Stylissimo.

Člověka nepotkávají jen úspěchy, co vás v životě nejvíce zabolelo?
Věřím na osud a v událostech, které se zprvu zdají být nepříjemné, se snažím najít to nejlepší. Samozřejmě přišlo několik bolestivých okamžiků v soukromém životě, ty bych si ale raději nechala pro sebe.

Jste rak, tedy rodinný typ, jak se na vaše modelingové plány dívají rodiče?
To bylo pro mě vždy to nejtěžší. Když jsem poprvé vycestovala do zahraničí, 14 dní jsem neustále plakala steskem po rodině. Je to jeden z důvodů, proč už jsem minulý rok přestala cestovat a začala studovat.  V modelingu mě mí nebližší vždy podporovali a byli jsme neustále v kontaktu přes sociální sítě.

Nivnice je dost malá, každý si vidí do taléřku... Nebála jste se, že tetiny budou říkat: To je ta, co se fotí, a zbytek si domyslí podle svého?
Ráda vyčnívám a jsem středem pozornosti. Samozřejmě jsem v začátcích měla dost velké problémy s pomluvami, jelikož jsem byla, jak už se to u modelek žádá, výrazně hubená. Nejhůř jsem nesla to, že většina začala odsuzovat mé rodiče. Přišel i dopis, že když se nebudu každý měsíc chodit převažovat k lékaři, zavolají na nás sociálku. To bylo těžké a ponižující období.

Která jídla máte nejraději?
Sladkosti. Jsem 5 let vegetariánka, takže odpověď ve stylu „svíčková, vepřo-knedlo-zelo“ se tu nedočtete. Vyloženě oblíbené jídlo asi ani nemám, mám ráda hodně zeleninová jídla. Jelikož je mé tělo to, co prezentuje mou osobnost, snažím se jíst jen to nejlepší pro mé zdraví.

Zapojujete se nebo jste ještě součástí nějakého nivnického spolku?
Jako malá jsem navštěvovala snad každý kroužek, co zde byl. Stolní tenis, Nivnička, šachy, Benjamínek, schola, hudební nauka, misijní klubko. Už třináct let hraji v Nivnici volejbal, kde jsem poznala své nejlepší přátele a bez nich a volejbalu si svůj život nedokážu představit.

Jste všestranná. Dokonce hrajete na akordeon. Jak jste k tomuto nástroji přišla?
Díky Nivničce se ve mně touha po hře na akordeon projevila, ale učila jsem se šest let na Základní umělecké škole v Uh. Brodě u Naděždy Enderesové. Hrávala jsem sama, ale povinností byly navíc i 2-3 roky hodin hry ve dvou.

Jako členka Nivničky jistě máte niterní vztah k nivnickému kroji.
Díky tomu, že mí praprarodičové jsou velmi důslední, mám k dispozici kroj prostý, bohatý, dětský, ženský a téměř všechno, co kdy bylo potřeba. Dřív jsem díky folkloru byla v kroji téměř každý týden a jako malá jsem ve fjertúšku pobíhala po domě a hrála si na mladou selku. Kroj je jinak neodmyslitelnou součástí 1. svatého přijímání, svátosti biřmování, či slavnostní hodové mše.

Na co jste nejvíce hrdá? Ať už u sebe, nebo kolem sebe…
Jsem hrdá na spoustu maličkostí v mém životě. Jsem hrdá, že jsem gymnázium zvládla vždy s vyznamenáním i přes mou velkou absenci. V modelingu mě nejvíc potěšil týden módy v Madridu nebo přehlídka Blanky Matragi tady v Čechách.

Studujete v Praze. Cítíte, že něčeho dosáhnout lze pouze ve velkoměstě, nebo jste jen pro sebe hledala odpovídající vzdělání?
Vysoká škola ekonomická v Praze je nejlépe hodnocená ekonomická škola v České republice. A já toho chci v životě hodně dosáhnout, takže to byla pro mě jasná a jediná volba!

Modeling je jasný, ale jaké jsou vaše profesní plány?
Na to se snažím přijít celý život, ale co konkrétně by to mohlo být, ještě nevím. Moje škola mi dá velký rozhled, účast v České Miss spoustu příležitostí.

Za jakým cílem jdete?
Chci se hlavně seberealizovat a najít to, co mě bude naplňovat. Pak snad dokážu být šťastná a věnovat se tomu naplno!

Až si splníte tyto sny, vrátíte se na Slovácko?
V Nivnici mám rodinu, partnera a nejlepší přátele. Nevím, kde nakonec skončím. Nevím, jestli to bude vůbec v České republice. Byla bych ale ráda, kdybych své děti mohla vychovávat na vesnici.

Jste velmi mladá a křehká děvčice z Moravy. Jak se obrňujete proti nástrahám, které modeling obnáší?
Věnuji se modelingu už skoro pět let a vím, kdo jsem. Vím, co nechci, a za své názory bojuji. Spousta lidí má však o modelingu docela zkreslené představy.

Zkreslené představy, jaké například?
Spousta lidí se bohužel domnívá, že tahle profese je spojená s drogami, sexem a alkoholem. Domnívá se, že je to jen samé focení, zábava a párty. Že modelky jsou strašně bohaté a jen si užívají. Ve skutečnosti to takhle opravdu není a já jsem o tom podrobněji psala ve svých článcích na mé facebookové stránce.

Máte hranice, za které rozhodně nepůjdete?
Samozřejmě mám několik morálních hranic, které nikdy nepřekročím.

Které to jsou?
Nedokáži odpovědět přímo. V různých situacích různé hranice. Samozřejmě bych nikdy nijak nepracovala na pornografii či nikoho nezabila.

Co vlastně od Miss očekáváte?
Očekávám hlavně změnu. Ráda bych se více prosadila na českém trhu a udělala si zde jméno. Budu mít nové příležitosti a s nadšením budu zkoušet nové věci a očekávat nabídku reportérství či nějakého moderování.

Jakou metou by pro vás bylo vyhrát Českou Miss?
Tou odrazovou. Rozhodně by to nebyl konec, byl by to začátek nového života.

autor: Pavel PAŠKA

Tagy článku

TOPlist