Řezbářství a vylévání dřeva horkým cínem
Foto: iDobryDen.cz
„Dřevo si ke mně našlo cestu samo. Nechce ani do ohně, ani shnít. Na tu chvilku, kterou tady budu, jsem se nabídl, že mu s tím pomůžu.“ Tak popisuje začátek své řemeslné cesty Jiří Mahr z Uherského Hradiště, kterého rukodělná tvorba a práce se dřevem provázela od samého dětství.
Na dřevě ho kromě vůně a barev nejvíce fascinují přirozené chyby materiálu, jako jsou specifické tvary, vady či kazy, které dokáže umělecky zakomponovat do svých výrobků. Rozličné krásy a záhady dřeva pomohlo Jiřímu Mahrovi objevit několik mistrů, ať už to byli řezbáři Miroslav Srostlík a Pavel Letovanec nebo restaurátor Petr Klein. Nejvíce ale držitele ceny Vladimíra Boučka z roku 2021 ovlivnil jeho soused Antonín Hájek, díky němuž se nejen zdokonalil v soustružení, ale pronikl také do tajů starého řemesla, kterým je vylévání dřeva horkým cínem.
Jak jste se k práci se dřevem dostal?
Můj otec a děda uměli úplně všechno a pracovali samozřejmě i se dřevem, byli soběstační. Už jako malý kluk jsem měl možnost si dřevo osahat. Úplně první výrobek, který jsem ze dřeva vyrobil, když pominu ořezané klacky a luky a šípy, byl ježek v kleci. Toho tady mám dodnes.
Jste vyučený řezbář?
Nejsem. Vystudoval jsem technickou univerzitu, obor Chemické technologie ochrany životního prostředí. Dřevem se neživím, což mě samozřejmě mrzí, ale v dnešní době se s tím uživit nedá tak, jak bych si to představoval. Rád k dlátu a soustruhu přicházím z čisté radosti, vyhovuje mi, že nemusím dělat sériové výrobky a netlačí mě termíny. Kdykoliv mě rodina zavolá, všechno v dílně povypínám a jdu domů.
Co vás na dřevě nejvíc baví?
Dřevo je úžasné v tom, že dokáže překvapit. Je to přírodní materiál, je v něm pnutí, vlhko, různé vrosty, prostě kazy jako takové. Právě tato překvapení mě na dřevě kromě vůně a barev baví úplně nejvíc.
Jaké výrobky děláte ze dřeva nejraději?
Vždycky, když někde něco uvidím, tak si to chci zkusit, ať jsou to klepače na vratech, reliéfní obrazy nebo sochy. Co se mi líbí, to si chci zkusit vyrobit. Moje portfolio výrobků je široké, obsahuje v podstatě všechno, co se mi rozměrově vejde do dílny. Od úplně malých věcí, jako jsou vývrtky, otvíráky, špunty, až po mísy, misky, vyřezávané ornamenty, police, poličky, skříňky nebo hodiny.
S jakým dřevem nejraději pracujete?
Při miskaření používám nejradši ořech, to je fešák! Není sice nejpraktičtější, ale je nejkrásnější. Na řezbu je určitě nejlepší lípa.
Čím musí dřevo projít, než s ním začnete pracovat?
Co se týká předchystání a zpracování dřeva, tak dřív byl trend, že se pracovalo se suchým dřevem, protože je stálé a neměnné. Dnes se ten trend trochu posunul. Já zpracovávám dřevo mokré, ale nedělám z něj hotové výrobky. Stočím si ho na polotovary, aby mě začalo poslouchat a dělalo přesně to, co potřebuju. Udělám si polotovar, označím ho datem a nechám ho schnout. Když je například stěna dva centimetry široká, bude dva roky schnout. Co centimetr, to rok.
Kromě řezbaření se věnujete také vylévání dřeva horkým cínem. Jak jste se to naučil a v čem spočívá?
Tuto technologii mi nastínil můj soused Antonín Hájek, který byl vynikajícím řezbářem. Když to úplně zjednoduším, tak se nad kahanem rozpustí kov, který se naleje do předpřipravené vysoustružené drážky. Přestože jsem tímto způsobem mnoho věcí udělal, dnes už jsem si ten postup trochu zjednodušil. Místo plamene používám elektrickou pájku, neleju kov najednou, ale přidávám ho podobně, jako když klempíři pájí a spojují plechy.
Víte něco o historii této staré techniky?
Tato technika je původem ze Středního východu, z Íránu, Turecka, kde byli v řemeslech a ve zpracování dřeva už dávno na daleko vyšší úrovni. Vylévání cínem mělo svou symboliku, určitě se do toho promítala příroda, slunce, různé náboženské motivy. U mě spíš převažuje estetická stránka.
Co byste se ještě chtěl se dřevem naučit?
Všechno! Každá nově zvládnutá technika je obohacení a veliká radost. Otevírají se nové nečekané obzory, jako jsou různé kombinace dřevo-kov, dřevo-kámen, dřevo-sklo. Doufám, že mám před sebou ještě dlouhou cestu, abych toho pochytil co nejvíc.
Budete se snažit své znalosti a zkušenosti někomu předat?
Nabízí se můj syn. Ale děti tady nejsou od toho, aby plnily naše představy. Když se tomu věnovat nebude, svět se nezboří.
Jaké vlastnosti by měl mít člověk, aby z něj byl dobrý řezbář?
Musí se umět zklidnit, koncentrovat a zaměřit se na jednu věc, všechno ostatní se v tu chvíli musí ztratit. Měl by také umět malovat, aby dokázal převést to, co má v hlavě, na papír a pak na dřevo. Hlavní je ale vnitřní klid. Když nejste vnitřně v klidu, nedají se dělat pěkné věci. A taky to chce čas. Říká se, že prvních patnáct let bolí, za dalších patnáct let je člověk se sebou jakžtakž spokojen a jestliže tě někdo na konci poplácá po rameni, můžeš říct, že to stálo za to!
Co máte na práci se dřevem nejraději?
Největší radost je, když můžu být v dílně. Cesta může být cíl. Když řežu a tvořím, to je úplně nejvíc. Když už jste na konci a výrobek je hotový, je to, jako kdyby něco skončilo. Dělám to kvůli té práci samotné. Dneska si život bez dřeva nedovedu představit. Strašně moc se do mě zakouslo.