Rychlé šípy slaví 500. reprízu

Rychlé šípy slaví 500. reprízu
Foto: archiv Slováckého divadla
Uherské Hradiště Zajímavosti 29 / 11 / 2019

„Sny se mají plnit, vzpomíná dramaturgyně Iva Aliana Bendová

Legendární inscenace Slováckého divadla Rychlé šípy inspirovaná neméně slavným komiksem Jaroslava Foglara oslaví v pátek neuvěřitelnou 500. reprízu. Premiéra se konala před 19 lety 9. října 2000 a jeden z nejúspěšnějších kusů v historii divadla se souborem nastudoval režisér Robert Bellan. Dramaturgie se tehdy ujala Iva Aliana Bendová, která zavzpomínala, jak slavná inscenace o pětici vzorných hochů vznikala.
„Bavili jsme se jednou s Robertem Bellanem v divadelním klubu a on mi říkal, že má v sobě už dlouho sen - udělat na Malé scéně Rychlé šípy. Mám pocit, že tenkrát ještě vůbec nerežíroval. Řekla jsem mu, že je to skvělý nápad, ať jde a udělá to. Jsem zastáncem toho, že sny se mají plnit, pokud to alespoň trošku jde. Bylo na něm vidět, jak je toho plný a jak jasnou a vypracovanou má svoji představu. Chvíli kolem toho přemýšlel a za pár dní přišel s tím, že se rozhodl, že do toho jde,“ prozrazuje dramaturgyně. „Nikdo si tenkrát nemyslel, že by Rychlé šípy měly nějak výrazně vybočit z běžných inscenací. Řekla bych, že takovéto úspěchy se ani nedají nijak předpokládat. Odehrávají se v nevyzpytatelných sférách mezi jevištěm a hledištěm. Je fajn si uvědomit, jak jeden sen jednoho člověka dokáže bavit a oslovovat druhé po takovou dobu,“ dodává Bendová.

„Nikdy to není rutina,“ říká o Rychlých šípech Petr Čagánek alias Jarka Metelka

„Ještě jsem byl na JAMU a slyšel jsem o nich. Po třech  letech v angažmá ve Slováckém divadle jsem pak měl přebírat roli Jarky Metelky po Mírovi Zavičárovi. Když jsem si je chtěl pro studium natočit kamerou na zájezdu v Kroměříži, málem mě pořadatelé vyhodili, že je to přísně zakázáno,“ směje se jeden z protagonistů komedie a člen slavné „pětice vzorných hochů“ Petr Čagánek alias Jarka Metelka.
Herec Petr Čagánek jako jediný z ústřední pětice nastoupil do inscenace později, v roce 2008. „U zrodu jsem nebyl, ale překvapuje mě, že například v Uherském Hradišti jsou stále diváci, kteří Rychlé šípy ještě neviděli. Říkám si, že za tu dobu to přece už musel vidět každý,” diví se herec s tím, že inscenaci vidělo přes 130 000 diváků a Hradiště jich má jen 25 000. Proč je o ně pořád takový zájem? „Asi nám už vyrostla další generace,“ říká herec a prozrazuje, jak si hraní užívá po více než deseti letech. „Nikdy to není rutina. Pokaždé je to trochu jiné,“ dodává.
A jak si Petr Čagánek představuje budoucnost Rychlých šípů? „To je ve hvězdách. Z legrace kdysi zaznělo: 500 a dost! V nejlepším se má přestat. Ale dokud to bude bavit diváky a bude o Rychlé šípy zájem, bude to bavit i nás. Na druhou stranu musím přiznat, že občas koutkem oka pošilhávám po někom mladším, kdo by to vzal za mě. Vlastně nedokážu odhadnout, jestli jsou Šípy v našem podání ještě dost rychlé,“ směje se herec.

Veselá historka Tomáše Šulaje

„Když jsme hráli v Kroměříži na výstavišti, tak pro nepřízeň počasí nás nahnali do jakési haly, tam jsme hráli. A lidi seděli na plastových židlích, ovšem někde soudruzi z NDR udělali chybu. Během hraní ty židle začaly pod lidma praskat a oni se postupně hroutili na zem. Jeden po druhém, od začátku až do konce. Musím říct, že to byla neuvěřitelná sranda, jak pro nás, tak pro diváky. A právě pro tyto nečekané chvíle mám Šípy rád, dají se totiž vzít do hry.“

Vzpomínka režiséra Roberta Bellana
„Faktem je, že Rychlé šípy se staly jakousi značkou nebo chcete-li ‚rodinným stříbrem‘ Slováckého divadla, a neumím si představit, že by někdy skončily. A přitom mám pocit, že už je všichni museli vidět. Vím, že někteří i opakovaně, jedna divačka dokonce prý třicetkrát! To už je myslím úchylka, ale díky za ni. Herci stárnou a mění se, mění se jejich hmotnost, počet vrásek, dětí, rodinný stav. Ale jestli hrají patnáctileté kluky dvacátníci, nebo čtyřicátníci, není až takový rozdíl. Podstatné je, aby ti čtyřicátníci hráli navážno, s úctou k autorovi a se stejným nasazením jako tehdy těsně po premiéře… Mám doma starou fotku z premiéry, kdy někteří hoši mají tak o padesát kilo méně, ale výraz stejný jako teď po šestnácti letech. A to jim doufám zůstane.“  

Rychlé šípy v číslech:
• 500. reprízu komedie oslaví 29. listopadu
• 9. 10. 2000 se konala premiéra
• 19 let je inscenace v repertoáru Slováckého divadla
• 130 000 diváků už Rychlé šípy vidělo
• 12 herců odehraje každou reprízu
• 2 herci mají za sebou všechny reprízy - David Vacke a Josef Kubáník
• 14 dětí se protagonistům komedie narodilo během 19 let
• 20 herců se prozatím vystřídalo ve všech rolích     

Co řekly o Rychlých šípech známé osobnosti
Jindřich Hojer, skutečný předobraz jedné z postav: „Když vidím Jindru Hojera na prknech Slováckého divadla, prožívám to s ním. Znám už v podstatě všechny role, protože jsem byl v Hradišti celkem devětkrát. Jsem už skoro externí člen Slováckého divadla. Je to pokaždé zvláštní pocit, když do divadla přijedu. To jsou Moraváci, upřímní lidi, tam mám kamarády celé divadlo, od osvětlovače až po herce.“
Jiří Hromada, exprezident Herecké asociace: „Byl to pro mě návrat do dospívání a velkého spříznění s dobou šedesátých let, kdy jsme se nadechli ke svobodě a ideálům. Velmi mě potěšilo, že i když představitelé Rychlých šípů zestárli o mnoho let, byli to pořád hoši. A jsem rád, že divadlo může být vtipné i lidské a pro všechny generace.“
Bolek Polívka, herec: „Po zhlédnutí Rychlých šípů musím upřímně prohlásit: Dřív mívali v Brně mindrák z Prahy, teď už ho budou mít i z Hradiště.“
Vojtěch Jasný, režisér: „Byla to velká legrace a děkuji, že jsem se mohl vrátit do svého dětství.“
Květa Fialová, herečka: „Na Rychlých šípech bylo nejkrásnější to, že se odehrávají ve světě, kde je všechno v pořádku, protože všechno vždycky dobře dopadne.”
Matěj Kroupa, hudební skladatel: „Byl jsem nadšený a soubor Slováckého divadla obdivuji. Především to, jak je kompaktní.“

Tagy článku

TOPlist