Nejsou to jen slavnostní insignie, řádové pláště a obřadní gesta. Evropský řád rytířů vína je společenství lidí, kteří berou víno jako součást evropské kultury, lidského setkávání a poctivé práce. Jedno z letošních zasedání řádu se konalo také v Mařaticích.

Na pozvání místního vinaře a dlouholetého člena řádu Vojtěcha Štěrby si rytíři prohlédli sklepní labyrint Sklepy Mařatice a večer pokračovali u vína v jeho sklepě.

Když se víno neochutnává ve spěchu

Vinohradská ulice sama o sobě připomíná, že víno není jen láhev na stole. Je to práce ve vinohradu, řemeslo ve sklepě, paměť rodin i schopnost lidí zastavit se a mluvit spolu jinak než ve spěchu všedního dne. Setkání rytířů proto nemělo charakter velké veřejné slavnosti, ale komorního zasedání lidí, které spojuje vztah k vínu a hodnotám, jež k němu po staletí patří.
„Když se řekne rytíři vína, někdo si možná představí hlavně ceremoniál. Ten k tomu samozřejmě patří. Ale pro mě je důležitější obsah. Úcta k vínu, k práci vinařů, k přátelství a k tomu, aby se lidé dokázali sejít u jednoho stolu slušně a s respektem,“ říká Vojtěch Štěrba, který rytíře do Mařatic pozval.

Jeho sklep se tak na jeden večer stal místem, kde se víno nehodnotilo jen podle odrůdy, ročníku nebo barvy. Mluvilo se také o jeho místě v evropské kultuře a o lidech, kteří za každou lahví stojí.

Řád, který má kořeny hluboko v evropské historii

Evropský řád rytířů vína, latinsky Ordo Equestris Vini Europae, navazuje na starší rytířské a duchovní tradice. Podle řádových materiálů stojí u jeho kořenů někdejší řád svatého Jiří ze 14. století. Současná podoba společenství se formovala v roce 1984 a od roku 2005 vystupuje pod dnešním latinským názvem. Řád se hlásí ke křesťanským hodnotám, evropské kulturní tradici, přátelství, dobrovolnosti a službě druhým. Podporuje vinařskou kulturu, vzdělávání i charitativní a kulturní činnost.

„Na řádu mě vždycky oslovovalo, že víno nechápe pouze jako produkt. Dobré víno je samozřejmě základ. Ale za ním je krajina, ročník, počasí, ruce vinaře, trpělivost a také kultura, jak s vínem zacházíme. To je věc, kterou stojí za to připomínat,“ vysvětluje Štěrba.

Symbolika, která nemá být kulisou

Rytíři vína mají svou strukturu, hodnosti, obřady i symboly. Objevují se zde názvy jako hospes či hospita, rada nebo dáma vína, soudce vína, rytíř vína či řádová dáma. K symbolům patří erb, kříž, kalich, meč, obřadní hůl nebo prapor a barvy vína – červená, zlatá a zelená. Smyslem není vytvářet něco nedostupného, ale dát společenství kontinuitu a připomínat úctu k tomu, co víno představuje.

„Ceremoniál má význam tehdy, když není prázdný. Připomíná, že u vína nejde jen o konzumaci. Víno má člověka vést k pozornosti, ke kultivovanému chování a k určité pokoře. Kdo někdy dělal ve vinohradu, ví, že přírodě ani vínu se poroučet nedá,“ říká Vojtěch Štěrba.

Mařatické sklepy jako přirozená kulisa

Program zasedání začal prohlídkou areálu Sklepy Mařatice, který vznikl propojením historických měšťanských sklepů do přibližně 250 metrů dlouhého labyrintu v pěti výškových úrovních. Historické prostory a zejména Rotunda apoštolů přirozeně navazují na témata řádu: víno jako kulturní a duchovní symbol i součást křesťanské tradice.

Rotunda je inspirována Poslední večeří Páně a její výzdobu tvoří dvanáct apoštolů. Vstup doprovázejí symbolické schody ctností a neřestí, které připomínají lidský život. V prostředí řádu se tento motiv potkává s důrazem na hodnoty, střídmost, slušnost a úctu k vínu.

„Bylo pro mě důležité, aby rytíři neviděli jen jeden sklep, ale aby poznali i širší mařatické prostředí. Sklepy Mařatice mají svůj příběh, svou architekturu a atmosféru. A právě atmosféra je u vína velmi důležitá. Víno se pije jinak v prostoru, který má paměť,“ říká Štěrba.

Víno jako radost, ale ne lehkovážnost

Řádové texty mluví o víně jako o zdroji radosti, přátelství a kultivované zábavy, zároveň ale zdůrazňují odpovědnost a míru. Víno má lidi spojovat a povznášet, ne odvádět od rozumu. Setkání u jednoho stolu nevyléčí všechny spory, ale lidé, kteří spolu mluví tváří v tvář, k sobě mají obvykle blíž.

„Víno podle mě učí trpělivosti. Ve vinohradu nic neurychlíte. Ve sklepě taky ne. A podobně je to mezi lidmi. Když chcete, aby vznikl dobrý rozhovor nebo dobré přátelství, také to potřebuje čas,“ říká Vojtěch Štěrba.

Ve sklepě Vojtěcha Štěrby

Po prohlídce pokračovalo setkání ve sklepě Vojtěcha Štěrby. Slavnostní rámec se přenesl do přirozenější podoby: ochutnávalo se, vzpomínalo, porovnávaly se zkušenosti a vedly rozhovory, které ke sklepům patří stejně samozřejmě jako sklenka na stole.

„Pro mě je čest, že se zasedání mohlo konat právě v Mařaticích. Neberu to jako velkou reprezentaci, ale spíš jako přátelské pozvání lidí, kterých si vážím, do prostředí, které mám rád. Vinohradská ulice má svůj genius loci a myslím, že rytíři vína to vnímali,“ říká Štěrba.

Na podobných setkáních nejde o to vypít co nejvíc vzorků ani předvést co nejsložitější slovník. Dobrá degustace je spíš rozhovor o víně, lidech, kteří za ním stojí, a rozdílech mezi oblastmi, sklepy a rukopisy vinařů.

„Někdy mám pocit, že se o víně mluví buď příliš odborně, nebo naopak úplně povrchně. Přitom víno potřebuje obojí vyvážit. Znalost i obyčejnou radost. Když se člověk naučí vínu rozumět, neznamená to, že se z něj má vytratit požitek,“ doplňuje Štěrba.

Společenství, které má být užitečné

Řád ve svých zásadách zdůrazňuje, že jeho činnost má být dobrovolná, čestná a obecně prospěšná. Mluví o podpoře kulturních, charitativních a vědeckých úloh, spolupráci s odborníky i šíření povědomí o víně. Rytířství vína tedy nemá být jen společenskou značkou, ale má mít konkrétní obsah.

„Členství v řádu pro mě není něco, čím se člověk chlubí. Je to spíš závazek. Aby se snažil víno představovat poctivě, aby podporoval dobré vztahy mezi lidmi a aby nezapomínal, že vinařská kultura není samozřejmost. Musí se udržovat,“ říká Vojtěch Štěrba.

Rytířství bez patosu

Rytíři vína nejsou historickou rekonstrukcí ani folklorní kulisou. Starší symboly používají k připomínání současných hodnot: slušnosti, míry, pohostinnosti a úcty k práci. Právě v mařatickém sklepě velká slova o rytířství, cti, přátelství a tradici nepůsobila pateticky, ale přirozeně.

„Víno má člověka spojovat, ne rozdělovat. Když si lidé sednou do sklepa a dokážou spolu mluvit, je to někdy víc než dlouhé projevy. Dobré víno má být radost, ale také tichá připomínka, že život se má žít pozorně,“ uzavírá Vojtěch Štěrba.