Sklářem se člověk nevyučí, ale stane

Sklářem se člověk nevyučí, ale stane
Foto: fab  /  Vedoucí výroby Moravských skláren Květná Marek Mikláš.
Strání Zajímavosti 06 / 08 / 2010

Když přijel ředitel Crystalexu oznámit na radnici, že to tu zavře, tři tisíce lidí chtěli jeho hlavu

Současný vedoucí výroby Moravských skláren Květná Marek Mikláš se kolem hutí točí už patnáct let. Jako vedoucí výroby má pod palcem veškeré činnosti související s ruční prací. Té je však ve sklárnách drtivá většina. I přes krizi, která sklářský průmysl postihla, si na nedostatek práce stěžovat nemůže.


Jak se v dnešní době může člověk stát sklářem? Spolupracujete s nějakými školami?
Já jsem byl v posledním ročníku, který se mohl sklářství vyučit ještě v Uh. Brodě. Dnes už se obor sklář vyučuje na Moravě jen ve Valašském Meziříčí. Se školou úzce spolupracujeme. Například pro nás testovali směs nové skloviny. Trvalo to tři roky, ale podařilo se vyvinout takovou směs, že výrobky z ní můžeme nazývat českým křišťálem. Na tomto projektu má velkou zásluhu náš ředitel Jiří Tesař a technolog Josef Černý. Doplnil bych jen, že sklářem se člověk nestane ve škole, ale udělají ho z něj zkušení mistři skláři z huti.
Proč si Kníže Alois z Liechtenstejna vybral pro svou huť právě tuto lokalitu?
Nebyla to vůbec náhoda. V okolí se vyskytovalo vše potřebné. Kvalitní vápenec na Vápenkách, písky v O. N. Vsi, voda z květného potoka, ale hlavně kvalitní bukové dřevo. Na to jsou totiž nejpřísnější požadavky.
Jaké dřevo a k čemu se teda používá?
Bukové se používá na formy. Ale musí to být dřevo skácené v zimě a ne níž než v šesti stech metrech nad mořem. Jinde je dřevo řídké. V těchto stoletých stromech často najdeme ještě nábojnice či střepiny z bojů okolo Strání. Největší vzácností je však dřevo z hrušky. Některé výrobky se mohou dělat právě jen v hruškových formách. V nadsázce se dá říct, že v okolí nezůstala jediná hruška a kdyby nám někdo nějakou nabídl, hned ji kupujeme a jedem pro ni.
Jak je to se zaměstnanci. Má každý svůj jedinečný úkol, nebo jsou skláři univerzální
Sklářství je tak specifické, že kdybych někoho kdo foukal léta velké baňky poslal foukat menší, rozdíl se pozná. Přesto se snažím, aby byli skláři alespoň trochu univerzální. Některé výrobky projdou rukama až dvaceti lidí, než hotové odjedou k zákazníkovi. Teď tu pracuje sto šedesát lidí. Dřív to bylo i kolem pěti set.
Jednu dobu to se sklárnami vůbec nevypadalo dobře, dokonce byly půl roku zavřené.
Z té doby jsou i dost divoké zážitky. Vzpomínám si když přijel ředitel Crystalexu oznámit na radnici, že to tu zavře. Ve chvíli bylo kolem radnice tři tisíce lidí a chtěli „ředitelovu hlavu“. Museli nakonec přijet těžkooděnci a z radnice ho evakuovat. Bez emocí se to však neobešlo.
Kdy se vše začalo v dobré obracet?
S příchodem nových majitelů. Ti začali od píky, ale pořádně. Od nuly začali budovat značku skláren Květná. Před tím jsme byli jen závodem Krystelexu. Začali spolupracovat s nejlepšími světovými designéry. Například známý po celém světě je Roni Plesl, Michal Froňěk ři Honza Němeček. Za to patří majitelům velké dík. Nyní jsme vlastně ryzí česká firma s českými vlastníky. Těmi zachránci byli pánové Jiří Honajzl, Petr Hýbl a také dřívější velvyslanec na Slovensku Filip Šedivý, kterému patří nějvětší dík.
Takže se Vám asi podařilo zacílit i na prestižní zákazníky a trhy. Kdo zajímavý má doma sklo z Květné?
Z našeho skla pijí manageři z ČEZU, lesů ČR či naši senátoři.  Dodáváme na karlovarský festival či jsme vybavili královský palác v Uzbekistánu. Významným obdarovaným je například princ Charles. Ten obdržel sadu na Chery. Moc se tím nechlubíme, ale mezi historické zajímavosti patří i to, že naše sklo si oblíbil a používal i Adolf Hitler.
Jak je to s pracovními podmínkami. Mohou si skláři dát během směny pivo?
Bohužel tato praxe je už minulostí. Dříve se tu pil Janáček desítka. Ale zákoník práce to znemožnil. Teď mají zaměstnanci k dispozici stravenky na nápoje a nealkoholické pivo. V létě bývá u pecí i přes padesát stupňů.

 

TOPlist