Suchařípa - Nečas: Manželství na tři měsíce

Suchařípa - Nečas: Manželství na tři měsíce
Foto: rek
Uherské Hradiště Zajímavosti 11 / 09 / 2016

Když s nimi hovoříte, tak vás na první pohled ani nenapadne, že tito dva se spolu kamarádí téměř celý život. Když si ale uvědomíte, že Pavel Nečas a David Suchařípa se při realizaci svého bláznivého nápadu vidí každý den a vlastně spolu žijí už téměř tři měsíce čtyřiadvacet hodin denně, pak to pojítko jménem golf musí být hodně silné. Od unikátního rekordu je dělí už jen pár hřišť, a tak mají právo usmívat se na sebe.

Pavle, váš nápad projít všechna hřiště v České republice se zrodil prý na hodně netradičním místě?
Pavel Nečas (PN): (chvíli se zdráhá) No, máte pravdu. Zhruba před deseti lety jsem jednou docela dlouho seděl na WC a v tu chvíli jsem si řekl: Pavle, co kdybys prošel všechna golfová hřiště u nás? Těch deset let jsem se trochu zdráhal na tu otázku odpovědět, protože jsem si nebyl jistý, jestli by mě všude nepovažovali za blázna. Golf ale hraju už více jak třiatřicet let a je to moje jediná vášeň. Samozřejmě vedle herectví a partnerky. (smích)
Co vás tedy k realizaci vašeho snu dotlačilo?
PN: No řekl bych, že to byl David. Protože, když jsem ten svůj nápad v sobě nosil už hodně dlouho a jednou jej před Davidem jen tak zkušebně prohodil, jeho reakce mě překvapila…
David Suchařípa (DS): Tenkrát jsem okamžitě řekl: Ano, jdu do toho s tebou. On má Pavel někdy skutečně ztřeštěné nápady, ale i když jsem nad tímto jeho nápadem přemýšlel později, napadlo mě, že by z toho mohla být i zajímavá podpora tomuto sportu, který řada lidí považuje za snobský, a že by tento náš nápad, a třeba i ty naše „známé“ obličeje mohly pomoci jeho propagaci.
Tříměsíční projekt musel mít pečlivou přípravu. Projít všechna hřiště po vlastních nohou, to musí být mj. náročné i na fyzickou kondici. 
DS: Paradoxně s kondicí jsme měli nejmenší potíže. A to podmínkou našeho rekordu je, že nepoužijeme na hřištích bugginy (elektrická vozítka - pozn. redakce) a každý potlačíme ručně svůj bag s holemi ručně. Ze začátku jsme sice trochu cítili nohy, ale postupně jsme se „rozešli“ a pak jsme si to jednoznačně užívali.
Máte spočítáno, kolik kilometrů jste nachodili a kolik ran odpálili?
PN: Na nachozené kilometry máme aplikaci a ta teď ukazuje 800 km. A rány? Ty budeme počítat v zimě. (smích)
DS: Score kart máme plný pytel a skutečně přesnou statistiku budeme dělat, až na to bude čas. Teď si to fakt ani netroufáme odhadnout.
Všechna hřiště jste šli společně bez jediného dne odpočinku i bez partnerek. To muselo být, jak se říká u nás na Slovácku, „na palici“. Nezažívali jste společně ponorkovou nemoc?
DS: Asi se budete divit - a já se divím také, ale ponorka nás nepřepadla. Možná to bude tím, že já bych Pavla nejraději zabil několikrát do měsíce a naše přátelství trvá už řadu let, takže když takové chvíle náhodou přišly, tak to bylo docela normální a u nás běžné. (smích)
PN: Ale partnerku mně David teda nenahradil... (oba propuknou ve smích)
DS: Samozřejmě, naše holky se za námi několikrát zastavily, ale spíš aby nám odvezly věci na vyprání. (spiklenecky mrkne)
Pavle, vaše působení ve Slováckém divadle mají mnozí možná ještě v paměti. Co vás ještě přivádí na Slovácko?
PN: No asi to bude slovácká krev, vždyť já pocházím z Hustopečí a víno jsem tatíkovi úspěšně prodával už v patnácti letech s modrým žigulem a šlauchem z barelu... A samozřejmě také konzumoval. (smích)
Vy jste, Davide, po otci rodilý Pražák. Vábí vás něco na Moravu a Slovácko?
DS: S otcem máte pravdu, ale já se cítím díky partnerce, která je z Rožnova pod Radhoštěm, už polovičním Valachem. Valašsko, ale i Slovácko, které jsem poznal třeba při natáčení jedné z pohádek v Buchlovicích, mám strašně rád. Vždyť třeba lidé na Valašsku začali organizovat memoriál mého táty, aniž by táta na Valašsko někdy dlouhodoběji zavítal. Prostě parta dobrých lidí si řekla, že na počest mého táty přejdou Beskydy, a pozvali mě jako syna, jestli bych ten přechod neabsolvoval s nimi. Samozřejmě jsem rád šel a nakonec jsem tam prošel i valašským křtem… slivovicí. (smích)
Víno ani slivovice se nemají moc rádi se sportem. Jak to máte se sportem vy?
PN: Na rozdíl ode mě nemají sport ráda i moje vyčvachtaná kolena a záda. Někdy mi to dávají hlasitě najevo. Třeba po lyžování, fotbale… Při mém nejmilovanějším golfu jsou ale celkem ticho, takže to pořád ještě jde.
DS: Sport samozřejmě miluji, fotbal, kolo, lyže, golf, rychlá auta. Někdy mi dělá potíže správně odmoderovat dialog mezi sportem a příležitostí ochutnat dobré víno či slivovici. (smích) Samozřejmě ale, že sport jednoznačně vyhrává.
Lidé znají vaše obličeje z televizních obrazovek. Kdy se tedy mohou těšit na vaše úsměvy?
PN: Letošní léto jsme obětovali golfu, takže jsme odřekli všechny nabídky. No a hned jak se z golfové tour vrátíme, musíme to dohnat, protože golf by nás a naše rodiny neuživil. (smích) Takže se určitě dočkají.
DS: Mě se dočkají hned 8. září na divadelních prknech. Věřím ale, že náš letošní golfový počin bude začátkem něčeho, při čem se budeme v budoucnu setkávat na golfových hřištích se všemi, kteří přestanou mít z tohoto sportu třeba i ekonomický strach. No, a pokud to bude třeba zase za rok na vašem krásném hřišti v Ostrožské Nové Vsi, tak z toho může být další prima den a naše letošní golfová mise bude splněna.

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace