Tradice a lidová kultura v Hluku z pera Antonína Zlínského

Tradice a lidová kultura v Hluku z pera Antonína Zlínského
Foto: archiv AZ
Hluk Zajímavosti 11 / 07 / 2021

Nedávno vyšla další brožura Tradice a lidová kultura v Hluku z pera Antonína Zlínského, který tak obohatil kulturní fond města a mnohou domácí knihovničku.
I když pochází z Vlčnova, v Hluku žije více jak půl století a jak pro něj, tak pro celou jeho rodinu je Hluk opravdovým domovem.

Sbírá paměti života lidí pro další generace

Celoživotním aktivním koníčkem byl sport, hlavně však fotbal, který byl ve Vlčnově náboženstvím. Fotbal a psaní pamětí jsou jeho velkými zálibami, kterým věnuje hodně času. Protože se pohybuje celý život mezi lidmi, snaží se sbíráním a psaním pamětí zanechat pro další generace pohled na život starších občanů.

Vydal jste už několik knih z oblastí sportu a kultury z Vlčnova a Hluku, ale i z běžného dění - naposledy Tradice a lidová kultura. Bylo hlavním záměrem uchovat vzpomínky?

Nejdříve jsem psal knížky z fotbalu, protože jsem chtěl zachovat pro další generace, jak se sport v Hluku, tak i ve Vlčnově vyvíjel a kdo se zapsal do sportovního dění v obcích. To jsou knížky Kronika fotbalu a tělovýchovy v Hluku a Vzpomínky na hřiště pod Bočky a slavnou éru fotbalu ve Vlčnově. Potom jsem napsal Hlucké vzpomínání I a II a Vzpomínky z Vlčnova I a II. Tady jsem popisoval kulturní dění minulosti a tehdejší současnosti a lidi, kteří vykonávali pracovní činnost pro občany v obci - řezníky, pekaře, obchodníky, kováře, vinaře a další. Chtěl jsem zaznamenat život v přešlých letech. Dále jsem pomohl napsat knihu o Hluku a o panu Kadlčíkovi s názvem Vzpomínky seniora ze Slovácka a spolu s Františkem Chvilíčkem jsem napsal velmi zajímavou knížku o námořníkovi za 2. světové války, který dovážel zbraně a proviant na lodi z Ameriky k Anglii, v době vylodění spojenců. To byly útržky na papíru, psané jako deník kuchaře, a musely se dát do podoby knížky Námořník Šimon Chvilíček a jeho rodina. Psal jsem také do kronik Vlčnova a Hluku pro Jiřího Mitáčka, nyní ředitele Zemského muzea v Brně. Vloni to byla brožura Z historie folklóru a tvrze v Hluku a letos Tradice a lidová kultura v Hluku.

Do Hluku jste se přiženil z Vlčnova - nebylo to někdy na obtíž? (V legraci se přece Hlučani a Vlčnovjani moc nemusí...)

Většina lidí si toho v dnešní době už nevšímá, ale je fakt, že v době, kdy jsem se přiženil, ještě doznívala doba takového soupeření. Většina se však chovala kamarádsky, jen pro minimum zapřisáhlých Hlučanů jsme byli ještě s kamarádem Karlem Kuželou „Mongoli“, což je všeobecné hanlivé pojmenování Vlčnovjanů. Tak to na světě je.

V úvodu poslední brožury stojí, že jste začal psát po odchodu do důchodu - proč jste se rozhodl vydávat knihy?

Když jsem chodil 44 let do práce do Autopalu, měl jsem i jiné aktivity, tak na psaní nebyl čas. V důchodu jsem musel něco dělat, aby nepřišla lenost a také nemoci. Bylo to ve mně, tak jsem psal. Někteří lidé, kteří mně nepřáli, taky říkali: „Co pořád píše!“ Ani s vydáváním to jednoduché nebylo. Pořekadlo „Není člověk ten, který by vyhověl všem“ platilo i u mé osoby. Nenechal jsem se však odradit a šel jsem svojí cestou. Musím uznat, že jsem udělal dobře, o čemž svědčí pochvalné poznámky od drtivé většiny lidí.

V poslední brožuře Tradice a lidová kultura v Hluku byla snaha zmapovat organizaci a průběh tradic a zajímavé rodáky, na které může být Hluk pyšný?

Ano, to byl můj sen, zmapovat tradice a osoby, které něco dokázaly. K nim vzhlížím s úctou a jsem na ně hrdý a jsem rád, že v Hluku žiji. Je to pěkné, kulturní a sportovní město. Máme sportovní areál, který nám mohou závidět i v jiných a větších městech. Máme tady tvrz, která byla v minulé době centrem kultury, kam se chodili mladí i staří lidé bavit. Přál bych si, aby tvrz mohla být zase tím, čím byla.

Chodíte po pamětnících sbírat informace z oblasti sportu a kultury, nebo za vámi chodí sami?

Za mnou určitě nikdo nechodí. Za 15 let jsem si zbudoval archiv hlavně tím, že jsem jezdil po lidech, které jsem si tipoval. Stálo to hodně úsilí, práce i financí za auto a telefony. Proto také můžu vydat i dvě hlucké brožury po roce a v letošním roce ještě jednu zatím nejmenovanou.

Setkal jste se s nějakou unikátností, na kterou jste narazil až při psaní?

Pro mě byla unikátnost psát deník Šimona Chvilíčka, námořníka. Toto unikátní vyprávění o cestách do Evropy v době invaze spojenců je plné zajímavostí, dobrodružství a hrdinství. Je to úplně jiné téma, než kterým jsem se dosud zabýval.

Máte ještě v plánu další knihu?

Mám. Chtěl bych se vrátit na závěr svého života ke svým kořenům. O Hluku jsem napsal už dvě brožury, o Vlčnovu zatím nic. To bych chtěl udělat, pokud budou Vlčnovjané chtít.

 

Antonín Zlínský se narodil v roce 1946 ve Vlčnově. Po vojně se přiženil do Hluku.

V Hluku působil 20 let v kulturní sféře Sdruženého klubu pracujících, také 15 let jako sekretář fotbalového oddílu.

Fotbalu jsou on i jeho rodina věrní dodnes. Nechybí na žádném zápase a píše z utkání články na web fotbalového oddílu. Za svou obětavost jej v Hluku poctili umístěním do síně fotbalové slávy a v roce 2018 dokonce obdržel cenu Václava Jiry, nejvyšší ocenění dobrovolného funkcionáře. Má rád moravské dechovky a cimbálovky.

 

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace