Tuhle roli mi nabídl osud

Tuhle roli mi nabídl osud
Foto: iva  /  Dva držitelé Thálie za muzikál na jednom jevišti!
Uherské Hradiště Zajímavosti 19 / 11 / 2015

Yvetta Blanarovičová se zbavila nálepky nezbedného čertíka

Muzikál Pokrevní bratři měl v sobotu úspěšnou premiéru. V dramatickém díle o mateřské lásce, radosti a trápení excelovala v hlavní roli  Yvetta Blanarovičová. Zpěvačka, herečka, tanečnice a moderátorka se ve Slováckém divadle zbavila nálepky roztomilého čertíka. Matku Johnstonovou zahrála tak, jako by příběh prožila, a až se chvílemi tajil dech...

Kudy vedla vaše cesta do Hradiště?
Letos jsem si řekla, že ke konci roku trochu zvolním - odezpívám galakoncerty, dotočím CD, odehraju představení a pak odjedu načerpat energii do zahraničí. Odpočatá se budu těšit na jaro a novou sezónu. Mé rozvážné plány však během jednoho dne vzaly za své. Než jsem se nadechla, všechno bylo úplně jinak...
Ráno mi zavolal Radek Balaš a nabídl mi paní Johnstonovou. Slovácké divadlo jsem znala, tomu bych se nebránila, ale když řekl termín premiéry, myslela jsem, že se zbláznil! Vzhledem k závazkům bych měla jen 28 čtyřhodinových zkoušek, což znamená asi rekord v mých dosavadních zkušenostech. Za dvě hodiny se do přemlouvání pustil i pan ředitel. Jejich přesvědčovací um, laskavost a příslib, že všichni ostatní herci si text jistě pamatují, protože v Pokrevních bratrech už před lety hráli, rozhodly, že jsem se nechala ukecat.
A i když text kolegům naskakoval, realita byla úplně jiná. (smích) Není to stejná hra jako před lety - mnoho věcí se změnilo, do toho choreografie, živá kapela, takže jsme všichni makali jako o život, protože premiéra se vražedně blížila.

Bydlíte tady už pár týdnů - stihla jste poznat kousek Slovácka, nebo znáte jen cestu z divadla na hotel?
Na Slovácké divadlo a Hradiště jsem byla zvědavá. Cestou domů, do Prievidze, jsem mnohokrát zastavovala v Buchlovských horách a kochala se krajinou. Uherské Hradiště mi nesmírně připomíná střed Slovenska. Hradiště, Uherský Brod a Hrozenkov je parta měst, která s sebou nesou mně něco velmi blízkého.
Jsou tady usměvaví a šťavnatí lidé, baví mě jejich měkkost jazyka. Přirovnala bych je k ojíněným, po ránu sluncem prozářeným hroznům. Potvrdil mi to i kolega, který vždycky, když tady hraje, říkává, že by chtěl mít ženu z Hradiště - že jsou tady pohodoví lidé.

První pocit z atmosféry Slováckého divadla?
Trochu jsem se obávala, ale všechno ze mě spadlo během první zkoušky, protože je tady fajn parta lidí. A Slovácké divadlo? Když vejdete přes vrátnici, rozleje se kolem vás kouzelná vůně šminek, pudrů, parfémů. Je hned poznat, že jste v divadle a ne v chladné, studené zóně.
Moc ráda kolem sebe pozoruju život a kolorit, který tady probíhá - a hrozně se mi líbí, že má každý své místo, hrníček se lžičkou, bačkory, fotky dětí... je tady velmi domácké a příjemné prostředí - herci se navzájem podporují. Chybí tady známý zabiják divadla - tzv. „kritika za roh“. Jakmile si kolegové přestanou lidsky i herecky věřit, je to totiž konec.

Jak vás přijal herecký ansámbl?
Myslím, že normálně. Nebyl čas na žádná hrdinství, premiéra klepala na dveře, takže jsme pracovali v hrozném fofru a vnitřním napětí, jestli do sebe všechno zaklapne tak, jak má. Na nic jiného nebyl čas - snad až zvolníme, budeme mít možnost poznat se blíž.

Rozhodně nevypadáte jako sedminásobná matka - musíte se hodně snažit, aby vám diváci uvěřili?
Do poslední chvíle jsem roli měla v dílně, chtěla jsem a chci, aby Johnstonová byla opravdová. Hodně mi ve formování této postavy pomohly různé fragmenty ze života, vzpomínky na maminku a prožitky vlastního mateřství...

Sama jste matka - myslela jste někdy na to, jaké by to bylo prožít osud paní Johnstonové? Jak jste její postavu vstřebala?
Když jsem Johnstonovou četla poprvé, vůbec jsem s ní nesouhlasila. Nedokázala jsem pochopit, jak mohla rozdělit svá čerstvě narozená dvojčata. Pochopila jsem ji až při zkoušení, její nesmírnou lásku a přání, aby se dětem dařilo dobře, aby nestrádaly, i za cenu oběti; že vlastně neměla na vybranou. A moment, kdy obětuje jednoho syna, aby zachránila dalších svých sedm dětí, které by jinak skončily v dětských domovech, ji pronásleduje celý život.

Když na jevišti naplno prožíváte celý příběh Pokrevních bratrů - nebude psychicky vyčerpávající, když vám každý večer umřou synové?
Jsem už třicet let v branži, takže se nenechám vycucnout...
Příběh prožívám na jevišti, ale jakmile spadne opona, v šatně nechám paní Johnstonovou s jejím smutkem a veselou tvář nasadí Yvetta Blanarovičová. 

Dala vám zabrat víc choreografka Qaša, nebo Radek Balaš?
Tak nastejno. Qaša je nekompromisní a precizní. Radek je velmi náročný režisér, který neustoupí od své přesné divadelní vize. Na druhou stranu dává herci velký prostor pro vlastní vnitřní autenticitu. S oběma však, právě proto, že jsou nároční, ráda pracuji.

Je Radek Balaš drsňák?
Je to noblesní člověk s velkým charismatem. Drsňák? Určitě ne. Má svou představu, do poslední chvíle nutí herce překračovat jejich limity. Je to skvělé, protože nemáte šanci při něm stagnovat. Rozumím mu a jsem ráda, že spolupráce s ním je vždy o vysokých nárocích na mne. Jsme přátelé i mimo divadlo, takže pro mě je to skvělý člověk.

Vaše herecká partnerka je Irena Vacková. Všimla jsem si, že to mezi vámi funguje - sedly jste si hned? 
Okamžitě. Irča mě pozvala do své komnaty (šatny) a to je pro mě nejvíc. Je nesmírně šikovná, kolegiální,... zkrátka bezvadnej člověk! Je úžasné trávit čas s kolegou, který vás podporuje a nečeká zákeřně na váš přešlap. Já jsem otevřená a přátelská a to stejné očekávám od ostatních.

A co synové Tomáš Šulaj s Davidem Vaculíkem? Jsou známí vtipálkové - zlobí vás moc?
Moji „caparti“ mě zlobí přiměřeně. (smích) Po čtrnácti letech se jim změnila matka, no a to je pro ně asi mazec…

Jitka Smutná v Plzni, Daniela Šinkorová v Brně a vy v Uherském Hradišti - úplně rozdílné typy hereček. Viděla jste některou z nich?
Neviděla jsem to vůbec, hraju čistě popsaný list, který je inspirován životem. V průběhu zkoušení jsem si mnohokrát položila otázku, jestli mi tuhle hru osud nenaservíroval schválně. S Johnstonovou mě totiž spojuje několik životních momentů mé rodiny a velmi těžkých okamžiků, které jsem v sobě uzavřela, ale nezapomněla na ně. Do poslední chvíle jsem se rozhodovala, jestli mám mámu pozvat na premiéru, protože mi bylo jasné, že se možná tímto představením rozjitří minulost naší rodiny a smrt mých dvou skvělých bratrů. Ale možná právě proto mi Bůh postavil do cesty tuhle roli - abychom se s osudem a bolestí nad ztrátou blízkých vyrovnaly. A navíc, je to role, která oponou končí, a pak už ji budu zase zlobit já. Její dcera.

Jak jste se na premiéru těšila vy osobně?
Do poslední chvíle jsme byli v kuchyni, kde se vařilo. My herci, režisér a všichni okolo jsme se snažili vykouzlit skvělý pokrm, který jsme naservírovali obecenstvu. A na to jsem se ohromně těšila! Pro mne je důležité hrát před lidmi, a jestli je představení dobré, prověří reprízy.
 
Co byste vzkázala divákům, kteří na Pokrevní bratry teprve přijdou? 
Aby si si z jejich příběhu vzali poučení. Příběh Mikyho a Eddieho je obzvláště v současnosti, kdy jsme nešťastní z mladé generace, velmi aktuální. A je jedno, jestli je rodina bohatá nebo bez peněz.
Stát se rodičem je obrovská zodpovědnost. Každý by si tedy měl uvědomit, jestli je vůbec schopen vymodelovat člověka jak na povrchu, tak vevnitř. Starat se, aby dítě neuhnulo ze správné cesty, jak se stalo v Pokrevních bratrech. Každý rodič chce dát svému dítěti to nejlepší a stane-li se, že se dítě rodičům v určitém okamžiku vysmekne, pak to má nedozírné následky. A právě tohle je příběh Johnstonové, přesně o tom jsou Pokrevní bratři.

Víte, že?
Narodila se v Bojnicích 24. září 1963
Studovala zpěv a housle na státní konzervatoři  v Žilině, pak přestoupila na hudebně – dramatický obor na Státní Konzervatoři v Praze
Hostovala v pražských divadlech - Národním, Realistickém, Vinohradském, ABC, Na Fidlovačce, Hudebním divadle Karlín, Milléniu, v Městském divadle Brno, Broadway
Byla spoluzakladatelkou divadla Imaginace
Za filmové a divadelní role získala řadu ocenění
Je držitelkou Thalie za Elisu Doolittleovou z My Fair Lady
Hrála hlavní roli v muzikálu Mata Hari a mnoha dalších
Založila občanské sdružení La Sophia, které dává šanci mladým talentům ze sociálně slabého prostředí
Nemá ráda mechanické herectví, ale autentické, plné emocí a pravých citů...

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist