Turecký týden Hradišťánku V.

Turecký týden Hradišťánku V.
Foto: archiv souboru  /  Tanečnice Hradišťánku.
Slovácko Zajímavosti 05 / 08 / 2012

Všem najednou docvaklo, že je opravdový konec…

Dalším souborem, který do světa vyvezl kousek slovácké lidové kultury, byl Hradišťánek V. Společně s CM ZUŠ Uh. Hradiště, jejich vedoucím Pavlem Štulírem a hostem - cimbalistkou Barborou Jagošovou z Veselí nad Moravou odcestovali na mezinárodní multižánrový festival v tureckém Izniku. Byl to jejich poslední zájezd, neboť dětský Hradišťánek V. zakončil svoji činnost a vylétl do světa dospělých.

Jamování ve večerním Sozopolu
Na dvoudenní cestě do Turecka se výprava vedená řidičským duem Karel a Karel zastavila na odpočinek v bulharském Sozopolu, kde se folkloristé koupali v moři, zažili atmosféru večerního města a nakonec u místního kostela rozjeli s ostatními turisty hudební mejdan s pouličním nočním jamováním. „Úplnou náhodou jsme se potkali s borci, co měli kytary, tak se kolem kostela rozjel nezapomenutelný večer. Pro naše mladé svěřence to byl neobvyklý, ale velmi příjemný zážitek,“ prozrazuje jeden z vedoucích souboru Víťa Rosůlek.
Druhou zastávkou bylo hlavní město Istanbul, kde se Hradišťánek vydal navštívit památky. V časovém limitu 2 hodin, pekelném vedru a unavení z cesty spěchali objevovat architektonické skvosty. Některé v rychlosti prošli, o některé při bloudění v křivolakých uličkách ani nezavadili. Tato zastávka se kvůli časovému presu moc nevydařila, ale i tak přinesla trochu kouzla orientální architektury a života Turků.

Stany? To snad ne!
S velkým zpožděním, v půl druhé ráno, kvůli porouchané navigaci a špatnému místnímu značení, dorazil rozespalý autobus do Izniku, který se nachází 200 km pod Istanbulem. Ve chvíli, kdy se český zájezd dozvěděl, že bude spát ve stanech místo na ubytovně, vypuklo zděšení. Nakonec se však obavy rozplynuly jako pára nad hrncem a děcka z Hradišťánku zažila na břehu obrovského sladkovodního jezera úžasný týden. „Jasně že to byl šok, když jsme uviděli stany. V nich ale byly úplně nové matrace, peřiny, deky,... Vysvětlili nám, že kvůli zemětřesení poskytli ubytovnu postiženým místním lidem a pro festival vystavěli stanové městečko. Ve velkých stanech byly i krojárky. Jediná jídelna a tělocvična se nacházely v kamenné budově,“ usmívá se Víťa, který na Turky úplně změnil názor. „Měl jsem z asijské části Turecka strach, ale úplně jsem obrátil. Všichni byli milí, ochotní a bezkonfliktní. Festival byl uspořádán velmi precizně a my si nemohli stěžovat, kromě malé kapacity sprch a toalet, prakticky na nic,“ popisuje. I jídlo bylo výborné, dobře ochucené. Prostě žádné blafy.

Sedm dní v Turecku
Na MFF v Izniku vystupovali mladí slováčtí folkloristé společně se zpěváky, tanečníky a hudebníky z Tchaj-wanu, Gruzie, Srbska a několika domácími soubory. Na závěrečný galaprogram dorazil také soubor z Mexika.
Naši zástupci přivezli verbuňk, tance z Hluku, kopanice a hrozenské. „Nejvíc jsme se spřátelili s Tchajwanci a hlavně naším pilotem (průvodcem), do kterého se platonicky zamilovala snad půlka holek,“ smějí se vedoucí.
Festival měl velkou návštěvnost i úroveň. Konal se pod záštitou města a ministerstva kultury, takže každou akci zahajovali významní kulturní představitelé, v čele se starostou Izniku. Multižánrový týden zahájil velkolepý pestrobarevný průvod městem, na kterém se představili všichni účastníci. Každý večer se na jevišti konal program, v němž se na pódiu střídala populární hudba s folklorem, tradičním tureckým orchestrem, tanečními soubory atd. „Jako jediní jsme měli živou muziku, což sice na jednu stranu sklidilo pozitivní ohlas, avšak na druhou stranu jsme se stali postrachem pro zvukaře. Když mě viděli táhnout na pódium cimbál, ježily se jim všechny chlupy,“ chechtá si při vzpomínce Víťa. Kvůli komplikovanému ozvučení pak vedoucí operativně přizpůsobovali hradišťánkovský program včetně choreografií.

Missák zabodoval
„Večer byly připraveny diskotéky, na kterých naše děcka moc nevydržela - raději se bavila venku při cimbále,“ dodává Víťa. Legrační bylo vyhlášení Miss a Missáka, kdy Kamil Čech obsadil druhé a Barča Jagošová čtvrté místo. „Naši zástupci museli místo čvachtání v jezeře nacvičovat disciplíny - s místním choreografem pilovali promenádu v krojích, učili se místní tanec a v turečtině odpovídat na otázku. Večer dostal Kamil předem připravený dotaz, nacvičenou větu v turečtině si spletl a jeho odpověď byla naprosto scestná, čímž místní publikum velmi pobavil,“ vypráví očití svědkové. Nicméně udělal takový dojem, že nakonec stál na druhém schůdku stupínku vítězů.   

Bez černého čaje by to nešlo
Pořadatelé pro festivalové účastníky zajistili i pestrý doprovodný program: měli možnost tančit v horské vesničce, kde byla vidět kontroverze bohatého města a chudiny žijící v polorozpadlých hliněných domech. Navštívili pravé turecké lázně, místní památky včetně křesťanského kostela, mešity a také si prohlédli nedaleké město Bursa s bazary - pravými asijskými trhy se zeleninou, kořením, zlatem, oblečením atd.
Největší vzpomínkou na Turecko je sladký černý čaj, který se podával absolutně při všem. Zajímavé byly olivové háje všude okolo, na kterých pracovala většina vesničanů i obyvatel města. Bez povšimnutí nezůstaly ani výrobny keramiky, která je hlavním prodejním artiklem regionu. Na památku také každý účastník dostal velký keramický talíř.  

Tečka na konec
Hradišťánek si z Turecka odvezl hodně zážitků. Jeho členové měli možnost poznat novou kulturu, poprvé vystoupit před nabitým amfiteátrem a vychutnat si společenství a sílu skvělého kolektivu. „Děcka se hodně sblížila při přípravě letošní premiéry a zájezd to jen zpečetil,“ pochvalují si vedoucí. Jediným zájezdovým stínem byla neúčast Míši Křivákové, která se musela věnovat pracovním povinnostem. Souboru hodně chyběla.
Poslední tečkou Hradišťánku V. bylo vystoupení na Beachovém létě, kdy všem došlo, že je konec. Ukáply slzičky, vzpomínalo se, ale nakonec všechny drží jistota, že se ve folklorních vodách budou nadále potkávat a přátelit.   

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist