V rodině cítím základ všeho, říká Jiří Pavlica

V rodině cítím základ všeho, říká Jiří Pavlica
Foto: Zuzana Pálešová  /  Jiří Pavlica (2014)
Staré Město Zajímavosti 16 / 12 / 2020

Jiří Pavlica v roce 1978 převzal cimbálovou muziku Hradišťan po jejím zakladateli Jaroslavu Staňkovi. I když vycházel z tradice, vedl muziku vlastním směrem. Pod jeho vedením během let vykvetl Hradišťan v jedno z nejprestižnějších hudebních těles v republice. A co víc? Kromě toho je Jiří Pavlica uznáván také pro své skladatelské umění, názory podložené moudrostí a „člověčinu“…

Hradišťan v letošním roce oslavil sedmdesátiny, místo oslav však přišla pandemie. Plánujete nějaké oslavy v příštím roce?

Večer k sedmdesátinám Hradišťanu měl být v říjnu, ale zatím nový termín nemáme, protože dnes nikdo neví dne ani hodiny. Ale věřme…

Myslíš, že je současná situace okolo koronaviru zvednutým prstem za to, jak se chováme k přírodě a sami k sobě?

Může to být součet nejrůznější příčin a následků, skrze které se lidstvo dopracovalo až do současného stavu a situace. Když to budeme vnímat jako zdvižený prst, ze kterého si máme vzít poučení, bude to dobře. Nejhorší by bylo, kdybychom si řekli, že se nic neděje, že je vše v pořádku s přírodou i mezilidskými vztahy, že nám nevadí mrtví a nezáleží nám na životech a že prostě jedeme dál. Tak to by bylo hodně špatné a myslím, že sebezničující.

Kultura letos dostala velmi zabrat. Spousta umělců bojuje s existenčními problémy - jsi spokojený, jak se ke kulturní sféře staví vláda?

Jsem velmi nespokojený. Už to, že byla kultura nazvána „volnočasovými aktivitami“, je velmi zavádějící, účelově degradující a v podstatě urážející. Navíc, všichni tito lidé odvádějí nemalé daně. A nejde jen o kulturu, ale o celkové uchopení tohoto problému. Vláda, která postupuje chaoticky a nekoncepčně, ale mediálně se prezentuje jako úspěšná, už dávno neměla vládnout. Tato země a my všichni se řítíme do ještě většího chaosu a zadlužení. Jsou dvě možnosti, buď je tato vláda absolutně nekompetentní a neschopná, nebo jí vůbec nezáleží na lidech, ale jenom na svém osobním zisku a profitu. Žel, obě možnosti jsou pro nás a pro naše děti převelice žalostné. A blaničtí rytíři nikde…

Využil Hradišťan nouzový stav k přípravě nového díla? Nebo jste volno využili tak jako spousta obyčejných lidí a dohnali, na co v normálním koloběhu života není čas?

Já jsem celý život pracoval, proto jsem nepřestal ani teď a připravuji další program, další repertoár a další skladby. Nejen pro Hradišťan, ale také pro Graffovo kvarteto, pro smíšený sbor a filharmonii, přispěl jsem též do připravované knihy o Hance a Petru Ulrychových apod. Ostatně naše poslední CD se Spirituál kvintetem a Dagmar Peckovou vzniklo také v době covidu na jaře 2020, kdy jsme sestříhali a připravili k vydání záznam našeho koncertu z roku 2019, když jsme ještě mohli hrát.

Pro Hradišťan byla kromě spousty jiných zásadní jména: Jaroslav Staněk, Jiří Pavlica, Ladislava Košíková. Každý z nich určoval směr, kterým se muzika a soubor přetransformovaly až do současné podoby. Jak jste hledali společnou řeč?

Společnou řečí všech byla touha tvořit a jít dál, protože každá oblast umění se vyvíjí a stejně tak se vyvíjely písně, hudba a tanec před námi, a věřím, že se budou vyvíjet dál. Samozřejmě míra stylizace tradiční kultury nebo inspirace jejími znaky, to teď neřešme, to je na samostatnou studii.  

Tvorba Hradišťanu se během let posunula od lidových písniček k umělecké tvorbě. Bylo těžké si styl muziky současného Hradišťanu prosadit?

Nic nového to nemá snadné a snadné jsme to neměli ani my. Tím spíš v žánru, kam jsme byli zařazováni a který je ve své podstatě konzervativní. Už jsem naznačil, že míra inspirování se tradiční kulturou může být různá. V případě muziky Hradišťanu je její vývoj patrný a zachycený na více než třiceti CD. Každé bylo jiné a každým jsem chtěl něco sdělovat. A je jedno, zda to bylo písňovou formou, nebo symfonickou suitou či oratoriem.

Bylo album Byla vojna u Slavkova přelomovým? Nastartovalo novou éru muziky Hradišťanu?

Je pravda, že bylo přelomovým a nastartovalo cestu ke svobodnějšímu tvůrčímu směřování, ale stejně tak byla přelomová další alba - s ostravským orchestrem Leoše Janáčka v roce 1990 nebo s Vlastou Redlem v roce 1994 či s Filharmonií Brno a altajskými alikvotními zpěváky v roce 2008. Zapomenout samozřejmě nemohu na CD O slunovratu s básněmi Jana Skácela nebo CD s Jihoafričanem Dizu Plaatjiesem.

Společné projekty Hradišťanu s choreografkou a vedoucí taneční složky Ladislavou Košíkovou jsou nezapomenutelné. Když se ohlédneš - který z nich se ti vryl nejhlouběji do srdce?

Každému asi nejdřív naskočí program O slunovratu, ten je vnímán jako nejúspěšnější. Tomu ale předcházelo mnoho dalších, protože v devadesátých letech minulého století jsme připravovali s Laďkou, a také ve spolupráci s Michalem Stránským, každý rok nový premiérový pořad Hradišťanu a to byl skoro až zběsilý závod o co nejlepší a nejoriginálnější pořad. Laďka byla ve své pracovitosti velmi neústupná a s odstupem času si myslím, že jsme tehdy vystříleli spoustu nápadů, kterými se pak jiní inspirovali a šikovně je vydávali za své. Ale takový je život a možná to tak má být.   

Poslechneš si někdy i staré nahrávky Hradišťanu?

Málokdy jsem se k nim vracel, když tak jenom pracovně. Ale stalo se, že jsem se někdy zaposlouchal a připomněl si atmosféru té doby či nějakou okolnost.

  Písně, které skládáš, jsou poetické, mají velký přesah, obrací se k lidské duši a nutí k zamyšlení. Jak se sžíváš se současnou generací lidí, pro které jsou nákupní košíky důležitější než víra, láska a pokora?

Neviděl bych to tak pesimisticky, byť mně vadí bezohledný pragmatismus, který nás obklopuje a hrne se na nás ze všech stran. Nákupní košíky a konzum tady budou, ale stejně tak tady bude víra, láska a naděje, protože bez nich by člověk přestal být člověkem a to už by byl konec naší civilizace. A záleží na každém z nás, na kterou stranu překlopíme jazýček vah.  

A co teprve mladí „dravci“, kterým ani tak nejde o udržování kultury, ale o to co nejvíc si namastit kapsu...

Nemusí to být vždycky jen mladí a neklidní, ba naopak, kolik protřelých matadorů je mistry v manipulaci a nastavování pravidel pro sebe. Ale o tom už jsme vlastně mluvili.

Vybíráš si, s kým s Hradišťanem spolupracujete?  

Určitě. Spolupracovali jsme s mnoha sólisty a tělesy různých žánrů, ale vždy jsem se snažil, aby vše směřovalo k uměleckému a lidskému souznění. Až na výjimky jsem se nespletl. Často to byly přímo výzvy, které mi přišly do cesty, já jsem se jim mohl vyhnout, ale neudělal jsem to. A jsem za to rád. Vždy to bylo nové poznání a zkušenost.  

 Rodina je pro tebe alfou i omegou. V ní je ukrytá harmonie, kterou skrývají tvoje písně?

Snažím se o to, protože tak jsem rodinu vnímal už jako dítě, když jsem byl formován mými rodiči a staršími sourozenci. V rodině je opravdu základ a já se snažím být v harmonii se sebou, svým okolím i s celým vesmírem.

Tam čerpáš i svoji vnitřní sílu?

Ano, snažím se o to a děkuji za to, pokud se mi to daří a pokud je mi to dopřáno.

Vydali jste nové album Hradišťan & Jiří Pavlica & Spirituál kvintet & Dagmar Pecková. Co o něm můžeš prozradit kromě toho, že je to záznam ze společného koncertu?

Na tom, že toto CD spatřilo světlo světa, má velkou zásluhu David Burda, klarinetista Hradišťanu a hudební režisér. Já jsem se zpočátku vydání bránil, protože jsem v tom nespatřoval zásadní dramaturgický počin, ale dnes jsem opravdu moc rád, že jsme to vydali. David připravil první výběr, dal si práci s nejrůznějšími střihy, a pak to předložil Jiřímu Tichotovi, Dagmar Peckové a mně. Pak už jsem neváhal - za prvé je to doklad doby, jak jsme my všichni v „éře před covidem“ hráli a zpívali, za druhé je to dokument atmosféry našich koncertů a to třetí s tím úzce souvisí - my už se v tomto složení nikdy nemůžeme sejít, protože mezitím zemřel Dušan Vančura, jeden z výrazných členů Spirituálu.

Spirituál kvintet je starý známý. Ale jak se Hradišťanu spolupracovalo s živelnou pěveckou divou?

Dagmar je vynikající operní pěvkyně a profesionálka, která se na každý koncert pečlivě připravovala. Ale stejně tak je i nezkrotný živel, jak sama o sobě s humorem říká - nášlapná mina. Spolupráce s ní byla vynikající, pohodová a vždy dotažená do detailu.

Advent je časem rozjímání. Jak jej letos prožívá Jiří Pavlica s Hradišťanem?

Zatím prožíváme advent každý sám, protože všechny naše naplánované koncerty byly zrušeny. Snad bude jediný - televizní přenos 20. prosince ze 4. adventního koncertu v Praze.  

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace