Vánoční zajímavosti ze světa

Vánoční zajímavosti ze světa
Slovácko Zajímavosti 27 / 12 / 2013

Je docela zajímavé zjišťovat, jak slaví Vánoce kousek za hranicemi naší země. Málokdo z nás zná vánoční hrdiny dětí, kteří jsou pro cizince přirození jako pro nás Ježíšek. Anglickým i francouzským dětem vozí vánoční dárky sobí spřežení, švédským zase naparáděný kozel, Španělé chodí na půlnoční mši věnovanou kohoutovi, Řekové zdobí plachetnice, Finové si libují v dekoracích ze slámy a Dánové hledají v rýžovém nákypu mandlový dárek
Prostřednictvím našich stránek se tedy můžete nechat vtáhnout do oslav ve Španělsku, Francii, Dánsku apod.

Španělská Nochebuena
Štědrý večer, neboli Nochebuena, se ve Španělsku slaví ve stejný den jako u nás. A stejně jako my si Španělé nedokážou tento slavný večer představit bez půlnoční mše - misa del gallo. Dárky dětem roznáší Ježíšek. Ten španělský je ovšem o kapku střízlivější než ten náš - nosí spíše drobnosti. Ty hlavní dárky totiž dětem nadělují o pár dní později Tři králové.
Čekání na jejich příchod je osvěženo legráckami a recesemi. Dokonce je jim oficiálně vymezen jeden celý den, který se odehrává v aprílovém duchu. Španělsky se aprílová slavnost nazývá Dia de los inocentes, připadá na 28. 12. a je při ní dovolena takřka jakákoli taškařice. Nejenže se různě nachytávají lidé mezi sebou, známí, rodina i kamarádi, ale dělají se drobné žertíky i ze zcela neznámých lidí nebo turistů. Srandičky se nevyhýbají ani tisku nebo televizi. V tento den prostě nemůžete věřit nikomu a ničemu.
Poslední prosincový den je stejně jako u nás zasvěcen silvestru a rozloučení se starým rokem. Rozloučení symbolizuje rituál prováděný během doby, než přesně o půlnoci dvanáctkrát odbijí hodiny. Při každém z úderů snědí Španělé jednu kuličku hroznu a tím se rozloučí s jedním měsícem v roce.
Šestý lednový den je tím, na který se španělské děti nejvíc těší. Konečně je tu čas pořádné nadílky. Tři králové - Baltazar, Melichar a Kašpar - procházejí v noci 5. 1. ulicemi a nechávají dětem dárky za dveřmi, aby je tam hned ráno po probuzení našly. Staré zvyky říkají, že by si děti měly dát před dveře svoje boty a balíčky nalézt v nich. Sami ale uznáte, že do takových malých bot by se v dnešní době moc dárků nevlezlo…
Protože je tento den zasvěcen Třem králům, nesmí na stole mezi jídlem chybět tradiční preclík ve tvaru koruny. Preclík je ze sladkého těsta a zdobí ho kandované ovoce, které má vypadat jako drahokamy. Uvnitř je schovaný drobný dáreček. Ten, kdo ho ve svém kousku objeví, se pro sváteční den stává králem domu.

Ve Švédsku nosí dárky kozel
Štědrý den je ve Švédsku rodinným svátkem s návštěvami a slavnostní večeří. Dárky roznáší vánoční kozel s rohy ozdobenými červenou stuhou. Baští se šafránový chléb, povidlové vánoční dorty a vařené bonbony. Ještě před tím, 13. prosince, nosí děti jídlo svým rodičům na paměť svaté Lucie, která podle pověsti zachránila ve 4. století našeho letopočtu Švédy před hladomorem.

Z Dánů si utahují skřítci
Pro Dány jsou Vánoce - Juleaften - nejdůležitějším svátkem roku. Aby to byly opravdové svátky klidu a míru, musí si lidé napřed udobřit nezbedné skřítky Julenisse. Ačkoliv je každý skřítek (familiérně přezdívaný Niss) přes rok hodný a lidem pomáhá, o Vánocích si rád z lidí utahuje. Proto pro Nisseho každý večer chystají rýžový pudink, kterým si ho udobří.
Dánové se do vánoční nálady dostanou už v průběhu adventu. O adventních nedělích se scházejí přátelé, společně zapalují svíčky na adventním věnci a dávají si drobné dárky. Dospělí navíc popíjejí horké červené víno s kořením a rozinkami, nebo vánoční pivo.
Na stromeček si věší dánské vlajky a nezadaní mládenci a slečny se těší na mandličku ukrytou v rýžové kaši.
Domy a stromy na zahradách se zdobí žárovkami, po bytech se rozmisťují figurky a obrázky vánočních skřítků, každý večer se zapalují takzvané „kalenderlyse“. To jsou svíčky, které mají na straně číslice od jedné do čtyřiadvaceti. Tím odpočítávají dny zbývající do Štědrého večera.
Děti do zhruba dvanácti let tam dostávají dárky každý den! Nejde samozřejmě o velké a drahé dary, ty se dávají až pod stromeček, nicméně každé ráno spěchají malí Dánové a Dánky k ponožkám, které si v kuchyni pověsily, a najdou tam nějakou drobnost. Za to dávají večer skřítkům misku ovesné kaše, aby ji ráno našli záhadně prázdnou…
Další pěknou tradicí jsou „julekalender“, jakási obdoba českých večerníčků, ale s vánoční tematikou. Jde o televizní seriál o 24 dílech, kdy vyvrcholení a zároveň poslední díl přichází na Štědrý den. Ten se slaví v rodinném kruhu. Než lidé rozbalí dárky, chytí se za ruce, zpívají koledy a tančí kolem vánočního stromku. Čím větší překvapení nad dárkem, tím větší štěstí do budoucna, proto se dárky do předání úzkostlivě schovávají.
Tradičním jídlem je husa, kachna, vepřová pečeně s červeným zelím, teplá šunka, pepřená treska s ředkvičkou a horká rýže politá studeným mlékem, pivní a pšeničný chléb a jako dezert sladký rýžový nákyp s ukrytou mandlí. Kdo ji najde, dostane mandlový dárek.
Dárky nosí Julemanden, tedy Vánoční muž. Ten je podobný americkému Santa Clausovi. Julemanden žije v Grónsku, má rád rýžový pudink a jezdí na saních tažených soby. Jeho pomocníci jsou skřítkové Julenisse.

Befana hází dárky oknem
I v Řecku se Vánoce slaví. Štědrý den je běžný den, který je zakončen půlnoční mší. Svátky začínají až na Boží hod obědem, a to po papežově požehnání Urbi et Orbi. Víc než stromky jsou v domácnostech rozšířené jesličky a v některých rodinách dostávají ten den ráno děti také dárky. Děti chodí od domu k domu a za doprovodu zvonků a bubínků zpívají oslavné a radostné písně. Dospělí po dvanáct nocí zapalují ohně na ochranu před skřítky a místo stromků zdobí miniaturní plachetnice. Dárky přináší Saint Vassilius (sv. Basilej), ale až v noci na 1. ledna. Ten den se také koná slavnost Obnova vod, kdy lidé vyprázdní všechny džbánky a naplní je svatobasilejskou vodou.
Vánoční oslavy končí 6. ledna, kdy kněz smočí krucifix v moři a uděluje požehnání. 7. ledna létá na koštěti čarodějnice Befana, která komínem hází hodným dětem dárky, zlobivým naděluje uhlí.
Tradičně se podává pečené jehně nebo krocan a jako dezert koláč panettone, vánoční dort se zapečenou zlatou mincí - kdo ji najde, bude mít štěstí.

Trpaslíci posílají jedličky
V Anglii děti věší v předvečer 25. prosince na krbovou římsu červenou punčochu, dárky do ní v noci spustí komínem Father Christmas, který kolem projíždí se sobím spřežením. Mezi další zvyky patří líbání pod zavěšeným jmelím, barevné klobouky a veselé radovánky. K večeři je podáván pečený krocan, biskupský chlebíček a vánoční pudink, do kterého kuchařka ukryje stříbrnou minci pro štěstí. Traduje se, že v horách přebývá štědrý vládce Vánoc, jehož jeskyni hlídá 63 trpaslíků. Když vyjde služba na toho posledního, vykřikne: „Vánoce!“, ostatní trpaslíci vyběhnou, začnou kácet jedličky, zdobit je a posílat do všech domácností.

Irské Vánoce jsou podobné našim
Pro Iry jsou Vánoce obdobím velikých a především náboženských a duchovních oslav. Jejich zvyky jsou velmi podobné těm našim. Scéna s jesličkami a Ježíškem je zde tradicí, která chybí jen v málokterém domě. Někde dosud věří, že na Štědrý den navštěvuje zemi Jidáš Iškariotský. Jestliže se ten den podíváte do zrcadla, prý za sebou uvidíte Jidáše nebo ďábla. Jiná irská tradice praví, že temnotou putuje Jezulátko a do oken si staví hořící svíčky, aby nezabloudilo.
Zvláštností je velká spousta svíček v každém okně. Svíčky a rozmanité zelené dekorace jsou umístěny v mnoha oknech irských domácností. Dle starých pověr svítí světla svíček po celou Štědrou noc na cestu Svaté rodině a zároveň dávají i kousek tepla chudým kolemjdoucím. V období britské nadvlády nad Irskem se do oken dávaly zpravidla tři svíčky. Jedna svítila pro sv. Otce, druhá pro Syna a třetí symbolizovala světlo Ducha svatého. Rozsvícené svíčky měly kolemjdoucím a všem dobrým lidem připomenout, že v domě žije katolická rodina a všichni přátelé jsou vítáni ke společné oslavě Vánoc.
Hlavním chodem štědrovečerní večeře bývá opečená šunka stejně jako krocan s bramborovou nádivkou či tradiční kořeněné maso se zelím. Po štědrovečerní večeři přinesla hospodyně na stůl chléb a čerstvé mléko a nechala na okamžik otevřené vchodové dveře. Tyto zvyky měly symbolizovat pohostinnost celé rodiny a zároveň vyjadřovaly i naději, že právě tuto rodinu navštíví sv. Josef se sv. Marií a s malým Ježíškem.

Děduška Maroz s jolkou
Možná jen o něco tlustší, avšak v červeném kožichu s pytlem a holí - východním bratrem Santa Clause či Pere Noëa je ruský Děda Mráz. Bělovlasý mohutný stařec s plnovousem, veselýma očima a někdy i mírně zarudlým nosem nosí dětem dárky.
Pravoslavné Vánoce podle ortodoxní křesťanské církve připadají na 7. ledna. Jsou kulturním dědictvím, Vánoce v západním stylu mnozí Rusové dodnes nepotřebují. Na druhou stranu - křesťanské Vánoce se opět do Ruska vrátily a lidé si na ně znovu zvykají. Existovaly ostatně do roku 1917. Všichni se tehdy veselili a zpívali koledy v ulicích měst - někdy dokonce i car. V kostelích se konaly vánoční bohoslužby a rodiny a přátelé hodovali u lahůdkami se prohýbajících stolů. Oslavy trvaly až do Nového roku, který byl vítán maškarními plesy a hádáním osudu z ruky. To vše skončilo s nástupem bolševiků k moci a s oficiálním nastolením ateismu. Hlavním svátkem se stal Nový rok se zesvětštěnými okrasami, jako jsou stromeček, dárky a Děda Mráz.
Již v roce 1990 moskevský starosta nařídil, aby všechny obchody, restaurace a kavárny byly o Vánocích náležitě vyzdobeny. Obchody jsou na rozdíl od minulých dob plné zboží, včetně toho nejluxusnějšího a také nejdražšího. Nakupují především tzv. noví Rusové, kteří na rozdíl od většiny obyvatelstva zbohatli v posledních letech.

Norský skřítek Julenissen
Vánoce patří v Norsku mezi nejvíce oblíbené svátky v roce. Norové mají své tradice, které si uchovali přes dlouhá staletí v nezměněné podobě. Tradici západoevropského Santa Clause naštěstí norská kultura nahrazuje vlastní verzí. Místním „Ježíškem je skřítek Julenissen. Od svých kolegů Santa Clause nebo St. Nicholase se norský Ježíšek liší. Sice se nechává táhnout sobem nebo celým spřežením, ale určitě nechodí komínem. Patří do kategorie skřítků, nosí plnovous a červenou čepici. V Norsku najdete hned několik zaručených míst, kde Julenissen bydlí. Děti z celého Norska, ale i z jiných zemí, mu posílají svá přání, nebo se jezdí podívat do jeho domu. Norský Julenissen naděluje dárky v předvečer narození Páně, tedy jako u nás 24. 12. Pověst o něm pochází z konce 18. století. Ve stejné době se v Norsku usadila tradice vánočního stromu a stromeček nechyběl v žádné domácnosti. Tradičním stromem je borovice zdobená bílými světélky, ozdobami a často i norskými vlaječkami a papírovými řetězi. Děti na stromeček věšívají papírové košíčky, které se plní sladkostmi a ořišky. Před rozbalováním dárků se kolem stromku sejde celá rodina, která v kruhu tančí a zpívá norské koledy.
Tradičním jídlem bývá vepřové nebo skopové žebírko, klobásky a brambory. Severonorské Vánoce ale přeci jen zůstávají Čechům bližší, protože jejich večeři vévodí treska na nejrůznější způsoby.
Neopomenutelnou součástí večeře musí být jako v Dánsku rýžová kaše. Podává se s ovocným přelivem a šlehačkou. Často bývá v některé porci ukrytá mandle. Její nálezce je pak odměněn marcipánem nebo chutnou norskou čokoládou. O rýžovou kaši je ale podle tradice nutné se rozdělit s vánočním skřítkem Julenissenem.

Poláci mají doma otépku slámy
Vánoční čas počíná v Polsku jako u nás adventem. Drží se velký půst a lidé přemýšlejí sami nad sebou - děti se zříkají sladkých dobrot nebo je dávají chudým - i dospělí jsou střídmější v pití alkoholu a v kouření. Lidé zanechávají sporů a hádek, neboť vědí, že přichází čas lásky. Za dlouhých zimních večerů děti vyrábějí barevné řetězy z papíru, slaměné hvězdy, ptáčky z vyfouknutých vajec a jiné ozdoby na vánoční stromeček.
Za okny čekají ve všech domácnostech děti s nosíky přitisknutými na sklo. Dívají se na nebe, aby zahlédly první zářící hvězdu. Teprve tehdy, když se tato první hvězda objeví, posadí se všichni ke sváteční večeři. Na slavnostně prostřeném stole stojí svícen, pod kterým leží groš, jenž má chránit dům před chudobou. Paní domu nachystá vždy jeden příbor navíc pro neočekávaného hosta. I kdyby na dveře zaklepal úplně cizí člověk, je pozván ke stolu. Před jídlem se rodina pomodlí a otec přečte z bible o narození Ježíše Krista v Betlémě. Nato přijde na stůl vánoční pečivo. Každý dá ze svého kousek sousedovi a popřeje mu při tom všechno nejlepší. Potom začne slavnostní vánoční večeře. Skládá se z nejrůznějších jídel. Začíná se polévkou z červené řepy, které se říká boršč. Chybět nesmí brambory se zelím a houby. Nejdůležitější je však ryba smažená na oleji, nejčastěji to bývá kapr. Večeře je ukončená moučníkem. Bývá to především makový koláč, potom sušené ovoce, fíky a datle. Úplně naposled přijde rozmanité cukroví.
V Polsku se věří, že ve vánočním čase opouští Ježíšek nebe a přijíždí na oslátku mezi lidi na zem. V každém bytě je proto připraveno pod stromečkem trochu sena pro oslíka. Ke slavnosti se shromáždí celá rodina i s prarodiči a jinými příbuznými. Zhasnou světla a zažehnou se svíčky a prskavky na vánočním stromě. Pod stromem leží  krásně zabalené dárky. Na každého je pamatováno, dárek dostane i ten, kdo nebyl očekáván. Někdy děti navštíví Mikuláš. Nosí červený plášť a špičatou čepici zdobenou kožešinou. Na zádech má velký ranec s dárky a tvář mu zakrývá dlouhý bílý vous. O půlnoci navštěvují lidé pastýřskou mši, nazývanou také Pasterka. Je to připomínka noci, kdy pastýři oslavovali malého Ježíše. O vánočním večeru dostávají dárky i zvířata. Nezapomíná se na ně, vždyť byla prvními svědky Ježíškova narození a jeho nejbližšími společníky ve chlévě.

Slaměné vánoce ve Finsku
Nejvýznamnějším dnem je 24. prosinec (Štědrý den), kdy mimo jiné velký Ukko a jeho skřítkové roznášejí dárky.
Štědrý den je dnem přísného půstu, večer se ale podává dvanáct chodů jako dvanáct měsíců, je prostřeno i pro neočekávanou návštěvu. Větší oblibě než vánoční stromek se těší jesličky. Podle středověké tradice je v bývalém hlavním městě Turku na Štědrý den v poledne vyhlášen vánoční mír. Vánoční dekorace jsou převážně ze slámy, rodina bývá pohromadě a setkání slaví bohatou hostinou. Nezapomíná se ani na zesnulé, proto se po večeři rodina vydá na hřbitov.
 
Boj Ježíška s Perem Noëlem
Dvacátého čtvrtého večer dají všechny děti ve Francii za dveře domu mrkvičku pro soba. A druhý den ráno, tedy pětadvacátého, ji už nenajdou, neboť mrkvička přišla sobovi k duhu. Sobí spřežení však nebrázdí zemi nadarmo - vozí Ježíška, který rozdává dárky. S tím, kdo dárky nosí, to ve Francii není tak úplně jednoznačné. Před válkou je nosila postava malého batolete, ale po válce už to byl Pere Noël, který se vzhledově podobá americkému Santovi. Jeden čas propukla bitva mezi přívrženci Ježíška, kterému tady říkají Petit Jesus, a jeho konkurencí, kterou představuje Pere Noël. Oba tábory se do sebe pustily s urputností a docházelo dokonce ke scénám, že se na hranicích pálily figuríny jak Noëla, tak i Ježíška. Povětšinou zvítězil Noël. 
Dárky se ve Francii navíc rozbalují až 25. prosince.
Jinak se Vánoce ve Francii liší podle regionů - v každém z nich zachovávají jiné zvyky. Jejich nedílnou součástí jsou však na celém území mše, během nichž tvoří kulisu tradiční chorály - jiné jsou v Alsasku, kde je patrný vliv Německa, jiné v Burgundsku a jiné samozřejmě třeba v Bretani. Právě v této části Francie, která je tolik poznamenána keltskou kulturou, dají ještě dnes lidé na různé mýty a pověry. Prostě Vánoce v Bretani rozhodně patří k těm nejdůstojnějším, i když ne nejveselejším.
Ale v Paříži je to jiné. Tady se rozsvěcuje obchodní dům Gallerie Laffayete a před radnicí se bruslí. Pařížané pak obvykle mizí z města, většina z nich má totiž tak malé byty, že raději zamíří na venkov a Vánoce slaví u někoho z rodičů. Společným vánočním jmenovatelem nejsou ve Francii dárky, jak by se mohlo zdát, i když ani tato země není nijak výjimečná ve srovnání se zeměmi okolními. Ale ve Francii jsou Vánoce bezesporu hlavně svátkem jídla.

TOPlist