Velká Morava a cyrilometodějská misie

Velká Morava a cyrilometodějská misie
Foto: Slovácké muzeum  /  Výřez z fresky Osobní soud zachycující Krista žehnajícího po byzantském způsobu klečícímu Konstantinovi-Cyrilovi (vlevo) a Metodějovi (vpravo). Řím, dolní bazilika sv. Klimenta, druhá polovina 9. století.
Zlínský kraj Zajímavosti 21 / 05 / 2013

1150 let od příchodu byzantských věrozvěstů na Velkou Moravu

Pro moravský stát mělo velký význam vyslání Konstantina a Metoděje, kteří k nám přišli z Byzance roku 863, byzantským císařem Michalem III. a patriarchou Fótiem. Úmyslem Byzance bylo zřejmě vytvořit na Moravě církev východního typu s vlastním liturgickým jazykem. Konstantin přišel na Moravu jako kněz, jeho bratr Metoděj jako jáhen. Na Moravě byl poměrně velký počet kostelů a duchovenstva, nadále se však udržovaly některé pohanské přežitky, kromě toho zde působili misionáři z různých církevních oblastí. Aby byly odstraněny obtíže v právním řádu, sepsal Konstantin pro Moravu civilní zákoník známý pod jménem Zákon sudnyj ljudem, představující pomocný kodex k doplnění stávajícího právního řádu. Najdeme zde například tresty za těžké zločiny, články týkající se soudních svědků, práva azylu v kostelích i nerozlučitelnost křesťanského manželství. Ještě větší význam však měl Konstantinův a Metodějův překlad Písma svatého (evangelií) do slovanského jazyka. Překladu evangelií předcházel tzv. Proglas, v podstatě báseň zahajující dějiny našeho písemnictví. Podle jejich přesvědčení mohl skutečné samostatnosti dosáhnout jenom ten národ, který měl a vědomě rozvíjel vlastní kulturu, který, řečeno jejich slovy, chválil Boha vlastním jazykem.
Kde se na Velké Moravě nacházelo působiště byzantské misie Konstantina a Metoděje, to s jistotou nevíme. Dosud nejvíce atributů byzantského původu a archeologických nálezů spojených s „východním“ křesťanstvím, se našlo na dvou místech: na „Valech“ u Mikulčic u kostela č. III, označovaného za baziliku s přístavbami, a v Uherském Hradišti-Sadech na „Špitálkách“ v rámci tamního sakrálního centra s kostelem křížové dispozice. Lze se oprávněně domnívat, že soužití obou center bylo asi dost problematické. Misijní úspěchy Byzantinců jistě byly trnem v oku pasovských kněží.
Při vytváření nové církevní organizace na Moravě bylo nutné vychovat nové, domácí duchovenstvo. I díky politické situaci - roku 864 přinutil franský král Ludvík knížete Rostislava k poslušnosti a z nové situace těžili především franští kněží - se stala slovanská bohoslužba franským kněžím trnem v oku. Konstantin s Metodějem byli pozváni roku 867 papežem Mikulášem do Říma. Mezitím však papež zemřel a počátkem roku 868 nový papež Hadrián II. povolil užívání slovanské liturgie a schválil překlad bohoslužebných textů do slovanského jazyka. Konstantin však v Římě onemocněl, vstoupil zde do řeckého kláštera a přijal jméno Cyril (Kyrillos). Zanedlouho poté, 14. února 869 zemřel a byl pohřben v bazilice sv. Klimenta.
Později byl Metoděj v Římě papežem vysvěcen na arcibiskupa moravsko-panonského a jako biskupský stolec mu byl určen obnovený stolec sv. Andronika ve Srěmu  (Syrmiu) v někdejší diecézi srěmské (území mezi Dunajem a Sávou, dnes rozděleno mezi Chorvatsko a Srbsko). Diecéze zanikla při vpádu Avarů roku 582. Vysvěcením Metoděje na arcibiskupa bylo de facto dosaženo toho, oč usiloval kníže Rostislav, tedy církevní samostatnosti nezávislé na Franské říši.  Na zpáteční cestě z Říma byl Metoděj zajat bavorským episkopátem a byl tři a půl roku vězněn ve švábském klášteře. Propuštěn byl až na zásah papeže Jana VIII.  
Po návratu na Moravu se Metoděj ujal církevní správy, ovšem dostával se do sporu s franskými kněžími, kteří později, roku 879, Metoděje i Svatopluka obžalovali u papeže z různých herezí. Metoděj byl vyslán do Říma i s vůdcem opozice Wichingem. Metoděj před papežem Janem VIII. obhájil svou pravověrnost a papež vydal v jeho prospěch bulu „Industriae tuae“, která znamenala Metodějovo vítězství a kompromis s latinským kněžstvem. Bula potvrdila Metoděje jako arcibiskupa i slovanskou liturgii, avšak Metodějův hlavní protivník Wiching byl jmenován biskupem v Nitře.
Metoděj určil za svého nástupce moravského rodáka Gorazda. Dne 6. dubna roku 885 zemřel a byl pohřben ve svém metropolitním chrámu, snad v Uherském Hradišti-Sadech. Díky aktivitě nitranského biskupa Wichinga papež Štěpán V. zakázal slovanskou liturgii a jmenoval Wichinga církevním správcem celé Moravy. Wiching vyhnal z Moravy slovanské kněze i Metodějovy žáky.
Úmrtím arcibiskupa Metoděje se završila nejvýznamnější éra církevních dějin raně středověké Moravy. Tato éra je nesmazatelně spjata nejen s Metodějem, prvním arcibiskupem naší historie, ale v prvotní fázi působení byzantské misie na Moravě hlavně s jeho bratrem Konstantinem Filosofem-Cyrilem. Oba jsou zakladateli domácí slovanské literatury a neúnavnými hlasateli pravé víry, kteří vždy stáli po boku vládnoucích moravských panovníků.

autor: Miroslav Vaškových

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace