„Vole, co mě vykáš, vždyť jsi mně dával na kurtě kanáry!“ aneb Slovácká vzpomínka na Pavla Nečase

Foto: archiv  /  Zleva: David Vaculík, Pavel Nečas, Milan Petržela a Aleš Mazúrek

Jsou zprávy, které se nesdělují lehce. O zprávě o úmrtí herce Pavla Nečase to platí dvojnásob. Přišla na Nový rok, který bývá vždy spojený s radostí a štěstím. Já jej budu mít už navždy spojený i se smutkem a vzpomínkou na Pavla, který odešel z pozemské divadelní scény bez varování a na vrcholu sil a životní energie, kterou vždy rozdával kolem sebe.

Já jej zaregistroval v roce 1990 jako mladého herce Slováckého divadla mj. v Knize džunglí a také jako sportovce, který si chodil zahrát v Hradišti tenis. Pak se rozlétl za svojí hereckou kariérou do větších měst a spojil nás po dvaceti letech odchod hokejisty Karla Rachůnka, pro kterého jsme s Jakubem Kovářem chtěli udělat speciální benefici s utkáním Karlových kamarádů se Slavojem Houslice. Manažer tehdejšího seriálového fenoménu moc nadějí na účast Houslic nedával, já to nechtěl vzdát a zkusil jsem zavolat právě Pavlovi Nečasovi, který hrál v legendárním seriálu bosse Slavoje Houslic Matějku. Když jsem ho v telefonu oslovil, ozvalo se z Prahy jeho typickým hlasem: „Vole, co mě vykáš, vždyť jsi mně dával na kurtě kanáry!!!...“

 Houslice samozřejmě přijely v kompletním složení a v Pavlovi jsem našel obrovského člověka, kamaráda, se kterým jsme vymýšleli řadu věcí a projektů. Na dálku jsem mu držel palce v jeho herecké kariéře, která byla specifická. Nebyl hercem velkých rolí a myslím, že o ně ani příliš nestál. Tedy nestál o ně za každou cenu… Vždycky ale byl na jevišti i mimo něj osobností, která měla ve sportovní hantýrce „Tah na branku“.

Jeden z našich posledních společných nápadů byl Pavlův návrat na Slovácko a Malou scénu Slováckého divadla, kam jsme ho s Davidem Vaculíkem, Milanem Petrželou, společností RMF Invest Rudolfa Mazánka, pozvali jako speciálního hosta talk show Recyklovaný poločas pro jeho kamaráda Josefa Bujáka. Utrhl se z Prahy, přiletěl na scénu „roztrhal“ nám scénář a bavil publikum. Za dva dny mně volal a říká: „Vole, to bylo dobrý, to zopakujeme…“. Pavlíku nezopakujeme a můžeš za to ty!!! Proto ti nebudu tam nahoru přát klid a pokoj, protože ty ho stejně neznáš a nesnášíš… Navíc se tam jednou stejně potkáme a já tu energii, přímočarost, upřímnost a kamarádství z tebe zase budu čerpat.

A vy, kdo jste ho měli rádi na plátně, na obrazovce, na prknech, na forbíně nebo jen tak u skleničky vína, si jej připomeňte v dosud nezveřejněném záznamu z Malé scény v květnu 2025.

https://youtu.be/v6IO_JCo35Q?si=snmFwA3_kl9mTmJM