V neděli 21. srpna odpoledne se v Maršově uskuteční kdysi velmi vyhlášené bartolomějské hody, které v letošním roce kromě tradiční mše doplní i představení vůbec první monografie o bývalé vesnici (od roku 1976 městské části Uh. Brodu), Maršov - osudem zkoušení dědina, kterou napsal a k vydání připravil regionální historik Radovan Jančář.
Co vlastně autora na Maršovu lákalo? „Pocházím z nedalekého Těšova a jako kluci jsme v 70. letech minulého století podnikali přes kopec dobrodružné výpravy na Maršov, který se nám zdál tajemný díky polorozpadlým stavením, smutným to pomníkům přírodní katastrofy. Pro nás ale skýtala rozličná tajemství povzbuzující bujnou dětskou fantazii a přímo vybízela k nejrůznějším dobrodružným hrám,“ prozrazuje autor Radovan Jančář a dodává: „S Maršovem jsem byl spjat i příbuzensky a dodnes zde mám vzdálené příbuzné. Spousta přátel mne od tohoto úmyslu odrazovala slovy: Pro koho to budeš psát? Vždyť už tam stejně nikdo nebydlí, k čemu to bude dobré? A možná právě taková slova mě naopak utvrdila, že má smysl psát knihu o místě, které je na jednu stranu symbolem střetu člověka s přírodou a na stranu druhou i jejich takřka dokonalou symbiózou spolužití.“

Ukázka z knihy:
Maršov bývala velmi malá, ale požehnaná dědinka se 150 dušemi, do níž se z Uherského Brodu po silnici přišlo za dvě hodiny. Mezi lesy v dolince pod kopcem Barákem krčilo se bázlivě 25 domů a kolem nich lány polí, zeleň humen a sadů, jež byly plny ovocného stromoví. Právě proto, že dědinka je ukryta, nevidíme ji, ani když k ní téměř přijdeme. A přece, je pod námi dědinka, jako do náruče vrchů posazená. A v údolí pod stráněmi, hlídanými pokřivenými kmeny stařičkých jabloní, oznamuje shluk střech, že zde žijí lidé.
Potok, jehož strmé břehy už nelze ani vidět kvůli divokému porostu, běží kolem a voda jím protékající tiše promlouvá:
O znamenitém ovocnářství, kterým byl kdysi Maršov vyhlášen, o „rozvrčených“ gajdách posledního místního gajdoše Krajči i o slavných maršovských hodech, o malých pasáčcích v Březí, o zmizelém chlapci Lojzkovi i památném místě u Tří lip, o tragickém sesuvu půdy, který málem přetrhl nit zdejšího života… a mnoha dalších, pomalu již zapomenutých, událostech. Trpělivě naslouchám hlasu potoka a snažím se vše pečlivě zaznamenat do knihy Maršov - osudem zkoušená dědina.
Vycházím po zakřivené silničce nad údolí, zastavuji se ke spočinutí, a nemohu odolat, abych se neohlédl. Nad maršovským údolím se snáší lehký opar a z dálavy jako bych zaslechl nostalgické zvonění Františka Jahody, zvoníka od svatého Bartoloměje.
Zastavil se snad čas?