Z deníku archeologa aneb střípky minulosti VII.

Foto: Tomáš Heřmánek  /  Interaktivní mapa pravěkých lokalit Uherskohradišťska.

Pevnostní systémy nenáleží jen ke středověku. Obranná sídla stavěli naši předkové už o několik tisíciletí dříve.

Středověké hrady a tvrze představují nejvíce viditelné a hmatatelné doklady budování útočištných staveb v neklidných dobách naší historie. Avšak potřeba budování obranných sídel provázela lidstvo již od pravěku. Během archeologických výzkumů na výšinných i nížinných pravěkých lokalitách často odkrýváme pozůstatky různých forem opevnění. Patří mezi ně příkopy, valy, palisády, ale také složitější fortifikační konstrukce, jako jsou valy s čelní kamennou plentou, skořepinové hradby či důmyslné obranné prvky vstupních bran. Tyto pravěké pevnosti představují doklady nepřátelství mezi komunitami pravěkých lidí, strachu z cizího, ale také odhodlání bránit své domovy a majetek před nájezdníky. V neposlední řadě je lze chápat jako reprezentativní sídla vládnoucích tříd tehdejších společností.

Od kočovníků k prvním zemědělcům

V době lovců mamutů (před 27 000 - 23 000 lety) žili lidé ve střední Evropě kočovným způsobem života, putovali za stády migrující zvěře a neměli žádné vlastní území. Budovali mnohdy jen dočasné stanice, na kterých se zdrželi jen nezbytně dlouhou dobu, než opět vyrazili táhnout krajinou spolu se stády zvěře. Hustota zalidnění byla nízká, takže setkání s jinou skupinou lovců jistě přinášelo spíše příležitost k výměně informací, zkušeností a movitých předmětů než nevraživost a potřebu konkurenčního boje. To se však změnilo s nástupem neolitu, kdy se v krajině začali usazovat první zemědělci obdělávající svá políčka a pasoucí první domestikovaná zvířata. Postupem času díky příznivým podmínkám vzrostla populace obyvatel krajiny a lidé si začali stále více uvědomovat potřebu nárokovat si své území pro svou komunitu a pro své potomky a bránit jej před útoky cizích klanů.

Obranné stavby, nebo posvátná shromaždiště?

Neolit (mladší doba kamenná 5700 - 4200 př. n. l.) a eneolit (doba měděná 4200 - 2200 př. n. l.) s sebou kromě zemědělské revoluce a pozdějšího objevu tavby barevných kovů přinášejí jeden zajímavý fenomén. Objekty, které na první pohled evokují dojem útočištných staveb, avšak při bližším prozkoumání se pro obranné účely ukazují jako víceméně nefunkční. Disponovaly základními pravěkými fortifikačními prvky, bylo do nich možné vstoupit několika vchody, ty však nebyly nijak zajištěny proti vstupu nechtěných osob. Těmto objektům říkáme kvůli jejich kruhovému tvaru rondely a interpretujeme je jako tzv. „sociokulturní areály“. Předpokládáme, že sloužily k mnoha účelům. Nacházejí se na vyvýšených, v krajině dobře viditelných polohách, takže mohly představovat centra směnného obchodu. Nálezy obětních jam v jejich vnitřních prostorách napovídají, že objekty sloužily jako místa kultu, v každém případě se jednalo o shromaždiště tehdejší populace, kde se při setkáních mohla odehrávat celá řada dnes již jen těžko interpretovatelných společenských aktivit včetně provozování náboženských rituálů, nebo dokonce hraní her. Vchody do rondelů jsou často orientovány podle světových stran, je tedy možné tyto objekty stejně jako například Stonehenge ve Velké Británii považovat také za pravěké observatoře, díky kterým mohla vládnoucí složka obyvatelstva sledovat roční cyklus důležitý pro organizaci zemědělských prací. Také na Uherskohradišťsku nalezneme jednu lokalitu, na které se objekt nesoucí znaky rondelu nacházel. Tou je polní trať „Kyčkov“ ležící v jižní části katastru města Uherský Brod. Zde byl časně eneolitický, příkopem obehnaný areál přisuzovaný jordanovské kultuře (4 200 - 4 000 př. n. l.) prokázán při archeologickém výzkumu již v roce 1948 a od té doby ještě několikrát vzbudil zájem badatelů. Naposledy v roce 1999 při plánování stavby silničního obchvatu, kdy byly jeho rozměry a jeho poloha upřesněny pomocí geofyzikální prospekce. Ta mimo jiné prokázala, že dosud známý areál obehnaný příkopem není jediným domnělým rondelem nacházejícím se na této lokalitě.

První skutečná hradiště v našem regionu

V období eneolitu máme poprvé prokázáno budování výšinných hrazených sídlišť. Jejich výstavba souvisela se změnami, které v tomto období zahýbaly zavedeným společenským řádem. Na jedné straně se v zemědělských komunitách prohlubovaly rozdíly mezi vládnoucí a ovládanou složkou společnosti, kdy náčelník a jeho družina disponovali stále více prostředky a větší mocí nad ovládanou komunitou, na druhé straně bylo toto období dobou přílivu cizích kočovných pastevců a lukostřelců. To vyústilo ve vybudování prvních výšinných hradisek, na kterých komunity starousedlíků bránily svá území a své hodnoty před skupinami nově příchozích invazivních kmenů. Na území našeho regionu byla v tomto období vystavěna opevněná sídla na lokalitách Bánov - „Hrad“ a Slavkov - „Kamenný Čupek“.

Další vývoj opevněných sídel

Opevněná hradiště známe dále ze závěru starší doby bronzové, kdy je spojujeme s věteřovskou kulturou (1850 - 1500 př. n. l.). Doklady opevněného výšinného sídliště této kultury byly doloženy na bánovském hradisku, kde se podařilo odkrýt zbytky příkopu a valu s čelní kamennou plentou. U mohylových kultur střední doby bronzové opevněná sídla doložena nejsou, opět se stavěly až v mladší a pozdní době bronzové. Příkladem za všechny je známé hradiště z pozdní doby bronzové (1000 - 800 př. n. l.), které se rozkládalo na vrcholu Holého kopce v Chřibech. Obdobím dalšího rozvoje opevněných výšinných sídel byla starší doba železná (800 - 450 př. n. l.). V tomto období vznikly nové elity, které na svých hradiscích koncentrovaly dílny na zpracování železa. Na Uherskohradišťsku se nám z tohoto období dochoval příkop a val hradiska Lipinka, které se nachází na katastru Boršic u Blatnice. V mladší době železné stavěli Keltové na výšinných lokalitách oppida s důmyslnými obranými systémy. Jediným příkladem takového hradiště v našem regionu je vrch Modla v Chřibech. Germáni doby římské výšinná hradiště nebudovali, opevněná sídla se pak znovu objevují až v osmém století našeho letopočtu, kdy je zde již plně usazeno slovanské obyvatelstvo.

Kam za vědomostmi a poznáním

Podrobnější informace o pravěkých hradištích, ale i dalších významných archeologických nalezištích našeho regionu si můžete prostudovat prostřednictvím moderní interaktivní mapy pravěkých lokalit. Tento model území, ovládaný pomocí dotykové obrazovky, tvoří informační jádro nové stálé expozice Pravěk Uherskohradišťska, kterou můžete navštívit v rámci prohlídky zrekonstruovaného Památníku Velké Moravy - Cyrilometodějského centra ve Starém Městě. Věříme, že návštěvu původních pravěkých sídel přímo v terénu si pak díky nově nabytým vědomostem užijete dvojnásobně a poznáte tak místa, která byste dříve s hradištěm či sídlištěm nespojovali.

V příštím díle seriálu se zaměříme na pohřební ritus, konkrétně na pravěké pohřby na sídlištích.