Z deníku archeologa aneb Střípky minulosti VIII.

Foto: Tomáš Chrástek  /  Rituální dvojhrob mladého muže a mladé ženy odkrytý v Kunovicích v lednu 2013.

Pohřební rituály měly svou podobu i v minulosti. I zde však, v daných dějinných obdobích, vykazovaly prvky abnormality, které dodnes neumíme zcela jasně interpretovat.

Zrození a smrt - přechodové rituály, které vždy lidstvo vnímalo jako nejzásadnější momenty bytí. Fenomén smrti je však i nyní, stejně jako kdysi dávno, stále opředen závojem tajemna. Co se však na rozdíl od minulosti změnilo, je pojetí pohřebního obřadu a ukládání ostatků našich blízkých. Ať už naše blízké pochováváme v rakvích, zpopelněné v urnách, či volíme rozptyl, konáme tak pietně a s úctou pro jejich uložení k věčnému odpočinku, jiný záměr pro nakládání s mrtvými při pohřebních obřadech je v našich zeměpisných končinách považován za společensky nepřijatelný.

Oddělené světy živých a mrtvých

Pohřební rituály měly svou podobu i v minulosti - v pravěkých společnostech díky výzkumům pohřebišť sledujeme snahu o unifikaci formy pohřebního ritu, přestože se sama forma v jednotlivých pravěkých obdobích různí. Obecně však lze říct, že od jisté doby lidé pohřbívali své mrtvé v pohřebních okrscích, které byly stejně jako svět živých a svět mrtvých prostorově odděleny od lidských sídlišť (analogie dnešních sídel a k nim přidružených hřbitovů). Avšak v některých pravěkých obdobích nalézáme výjimky ze zavedeného způsobu a místa pro pohřbívání. Řadíme mezi ně například rituální pohřby v jeskyních, elitní pohřby náčelníků či knížat na významných místech v krajině, dále naopak nepietní pohození ostatků sociálně vyloučených jedinců či příslušníků vojensky pokořených komunit na místě, kde zemřeli, lidské oběti v rašeliništích a v neposlední řadě také pohřby na sídlištích. A právě pohřbům v prostoru pravěkých osad se budeme v tomto článku věnovat.

Původ pohřebního rituálu

Pohřby na sídlištích, v osadách jsou zajímavým fenoménem středoevropského pravěku. Tento jev lze na pravěkých lokalitách sledovat od mladší doby kamenné až do doby raného středověku. Ve většině případů tento způsob pohřbívání považujeme za rituální chování. Lidé si tento druh rituálu spolu se znalostí pěstování plodin a chovu dobytka přinášejí do prostoru střední Evropy z oblasti Předního východu, kde archeologové taktéž zaznamenali doklady pohřbívání na sídlištích. Při vykopávkách nejstarších neolitických měst na území dnešního Turecka byly nalezeny lidské ostatky pečlivě uložené pod podlahami jednotlivých domů.

Vývoj tohoto fenoménu

Jak již bylo zmíněno, pohřby na sídlištích se v pravěkých komunitách objevují poprvé v období mladší doby kamenné (5700-4200 př. n . l.), známe je také ze starší doby bronzové, kde byly běžné u lidu únětické a věteřovské kultury (2000-1500 př. n. l.). Nejhojnější výskyt těchto pohřbů však zaznamenáváme na přelomu střední a mladší doby bronzové, tedy v době, kdy jsou mohylové kultury vystřídány lidem popelnicových polí (okolo roku 1300 př. n. l.). V tomto období se nejvíce dokladů pohřbů na sídlištích objevilo ve středních Čechách u knovízské kultury (1300-950 př. n . l.). Pohřby na sídlištích zaznamenáváme i v dalších pravěkých obdobích, avšak žádné z nich již, co do intenzity dokladů tohoto rituálu, nepředčilo dobu bronzovou.

Formy pohřbů v prostoru pravěkých osad

U pohřbů v prostoru sídlišť rozlišujeme dva základní druhy nakládání se zesnulými. Na jedné straně jsou to kosterní ostatky pietně uložené v sídlištních jámách, a to včetně pohřebních milodarů a dokladů funerálních rituálů. Takto byli na sídlištích pohřbíváni spíše mladší lidé a děti. Při výzkumu pravěkých sídlišť však nacházíme také ostatky těl či jejich částí pohozené, nesoucí stopy násilí. Objevujeme roztříštěné lebky, zpřelámané končetiny a žebra, výjimkou nejsou ani zářezy a záseky na kostech či ohořelé části koster, což může naznačovat provozování kanibalismu. Kostry s doklady násilí jsou většinou mužské nebo náleží dospívajícím jedincům.

Hledání vysvětlení a zodpovězení otázek

Ve světle hmatatelných důkazů i etnografických paralel z celého světa vyvstávají různá vysvětlení pro ukládání mrtvých v prostoru pravěkých osad. Na mysl přichází především náboženské motivy. Pohřby jedinců uložených na dnech zásobnicových jam na potraviny lze vidět jako rituál prováděný ve snaze zajistit si lepší úrodu. V případě násilně usmrcených, obětovaných jedinců uložených do zásobnicových jam by bylo možné takový rituál chápat jako akt zoufalství provedený v době nepříznivých podmínek či potravinové krize. Množství mladých jedinců a dětí pohřbených na sídlištích může naznačovat neochotu pozůstalých se navždy rozloučit se svými mrtvými potomky, jejich pohřbení v blízkosti lidských obydlí tak možná vyjadřuje touhu zůstat jim stále nablízku. Přítomnost lidských koster na sídlištích však nemusí být nutně vyvolána náboženskými či citovými projevy. V mnoha případech lze uvažovat o vojenských vpádech cizích etnik plenících obyvatele osad, dokladech trestů či poprav, nebo dokonce o rituálech, jež provázely násilné akty včetně kanibalismu. V některých případech však vysvětlení takových pohřbů může být mnohem více prozaické. Nelze totiž vyloučit, že pohřbívání na sídlištích bylo mnohdy prováděno pouze z praktických důvodů, a to v době nouze, například v obdobích válečných konfliktů nebo v případě epidemií.

Rituální pohřby na Uherskohradišťsku

V našem regionu byly doposud doloženy dva případy pohřbů v prostoru pravěkých sídlišť. Prvním z nich je neúplná kostra ženy původně uložená v nerituální poloze na dně sídlištní jámy odkryté na lokalitě „Přídanky“ v Nedakonicích. Dochovala se pouze horní polovina kostry bez lebky, některé z kostí nesou stopy ohoření. Druhým případem je rituální dvojhrob mladého muže a mladé ženy uložený na dně původně zásobnicové jámy. Tento pohřeb se podařilo odkrýt při záchranném archeologickém výzkumu, který proběhl v Kunovicích v prostoru někdejší panské cihelny. V jámě se pod kostrami nacházel zásyp z mazanicové destrukce, okolo těl pak spočívalo několik střepů velké keramické zásobnicové nádoby. Ruku pohřbené ženy zdobil náramek ze spirálovitě stočeného bronzového drátu. Oba tyto pohřby jsou datovány do starší doby bronzové a jsou přisuzovány věteřovské kultuře (1850-1500 př. n. l.). Dvojhrob mladého páru z kunovické cihelny si můžete prohlédnout v Památníku Velké Moravy - Cyrilometodějském centru ve Starém Městě, kde je ve své nálezové podobě instalován v prostoru expozice Pravěk Uherskohradišťska.

V příštím díle se zaměříme na jeden specifický předmět, který byl nalezen v místní části Uherského Hradiště, Míkovicích, v roce 1937. Jeho objev je v našem prostředí velkou vzácností!