Jaký by byl náš domov a jeho vybavení ve středověku? Patrně bychom jej z dnešního pohledu vnímali jako neuspokojivý. Nárokům našich předků však plně dostačoval a nabízel vše, co ke svému životu potřebovali.

Při archeologických výzkumech raně středověkých sídlišť odkrýváme půdorysy slovanských obydlí, které nám dávají nahlédnout do domácností našich předků a nastiňují obraz jejich každodenního života. Nacházíme otisky obydlí obyčejných lidí, ale také pozůstatky honosných sídel velmožů.

Slovanské polozemnice i „palácové“ stavby

Slované, kteří osídlovali naše území zhruba od 6. století našeho letopočtu, zakládali často na místech dřívějších pravěkých sídlišť malé osady, ve kterých stavěli své příbytky. Byzantský letopisec Prokopios tyto osady o nejvýše deseti obydlích popisuje jako příliš malé a samotné chaty a chýše jako skromné až ubohé. Jejich obyvatelům však při jejich způsobu života a jejich nárocích plně dostačovaly, měli v nich vše, co potřebovali k přežití. Bydleli většinou v částečně zahloubených chatách, tzv. polozemnicích. Obytná plocha se nejčastěji pohybovala okolo 10 m². Obydlí sestávala z kůlové konstrukce, proutěných stěn omazaných hlínou a slaměné sedlové střechy. Uvnitř se pak nacházelo místo pro spaní vystlané slámou a kožešinami, otopné zařízení ve formě ohniště či pece umístěné u stěny naproti vchodu, nezřídka se v polozemnicích objevuje vybavení pro podomáckou výrobu různých komodit.

V průběhu následujících tří století se úroveň bydlení zlepšuje, budují se důmyslnější a odolnější stavby a s narůstající mocí výše postavené složky obyvatelstva, která dosáhla až knížecí úrovně, se pak v 9. století objevují i ohrazené dvorce a palácové stavby. Po vzoru svých spojenců i nepřátel ze sousedních mocností budují slovanská knížata reprezentativní rozsáhlejší objekty ve formě kamenných staveb či velkých srubových domů s kamennou podezdívkou, pokročilou konstrukcí střechy, která mohla nést i pálenou krytinu antického typu, a členěným vnitřním prostorem. Ten se skládal z několika samostatných místností a mohl disponovat i prostorem v patře. Podle svých funkcí se pak dělily jednotlivé místnosti. Předpokládáme, že mezi ně patřila reprezentativní místnost pro setkání s politickými a obchodními partnery, obytná místnost, hospodářské a skladovací prostory. Podlahy těchto palácových staveb byly často vylity maltou.

Modely obydlí běžného slovanského obyvatelstva a paláce knížecí družiny si můžete prohlédnout v expozici Velká Morava v Památníku Velké Moravy - Cyrilometodějském centru ve Starém Městě. Prostor velkomoravského církevního a obytného okrsku vám přiblíží revitalizovaná archeologická lokalita „Výšina sv. Metoděje“ v Uherském Hradišti. V Archeoskanzenu Modrá pak můžete prozkoumat věrné repliky velkomoravských obytných staveb. Nejnověji objeveným dokladem slovanského domu v našem regionu je částečně zachycený půdorys kůlové stavby s kamenným otopným zařízením objevený při záchranném výzkumu na sídlišti Olšava v Uherském Brodě. Je datovaný do 9. století.

Bydlení na vrcholně středověké vesnici

Vývoj vesnických obydlí na počátku vrcholného středověku výrazné změny oproti ranému středověku nepřinesl. Proutěné výplety stěn již sice plně nahradila srubová konstrukce domů, avšak ještě v průběhu celého 13. století se jednalo o domy disponující jednou velkou místností - jizbou, jen výjimečně doplněnou vstupní síní či alespoň krytým přístřeškem před vchodem. Ostatní hospodářské a skladovací objekty pak stály na parcele samostatně. Teprve ve 14. století se stavěly domy s trojdílnou dispozicí, skládající se z jizby, komory a síně. Koncentrace krytých prostor pod jednu střechu měla v chladném klimatu 14. století své opodstatnění v lepším vytápění celého stavení, efektivnějším provozu domácnosti a celkové izolaci domu. Tyto srubové domy již byly stavěny na kamenné podezdívce, mezery mezi trámy ve stěnách se ucpávaly mechem a hlínou. Domy měly od 13. století obvykle i plochý strop a vnitřní vybavení sestávalo z pokročileji konstruovaných pecí a zpravidla dřevěného nábytku v podobě stolů, lavic a postelí. Dnešním skříním v těchto obdobích předcházely truhly.

Podoba domů středověkých měst

Zakládání měst ve vrcholném středověku s sebou přineslo nový fenomén - městský dům. V trhových vsích povýšených na města se ještě dlouho držela tradice bydlení v dřevěných srubových stavbách, u měst zakládaných tzv. „na zeleném drnu“ byl stavební vývoj směřující ke kamenným domům ještě složitější a delší. V nově založeném městě po rozměření parcelní sítě osídlovalo obyvatelstvo nová prostranství zprvu pozvolna. Osadníci zpravidla budovali tzv. „provizoria“, tedy dočasné jednoduché dřevěné příbytky v zadních částech parcel, ve kterých přebývali, dokud neshromáždili dostatek prostředků ke stavbě samotného městského domu. I ten byl ve městech našeho regionu zprvu budován jako dřevo-hliněná stavba a v této formě jeho budování často přežívalo i při nových výstavbách po častých požárových událostech. Například v Uherském Brodě máme archeologicky doloženou existenci dřevo-hliněných domů až do počátku 17. století. Středověký městský dům býval zpočátku orientován vchodem do dvora s uličkou mezi jednotlivými staveními, až později se zastavěná plocha zvětšila tak, že domy naléhaly těsně na sebe a vchod byl již orientován směrem do ulice. Dům byl členěn na přízemí, kde se majitelé věnovali řemeslu či obchodu, některé domy disponovaly obytným patrem, k domu zpravidla přiléhala hospodářská část ve dvoře parcely.  Podoba měst v našem regionu se měnila pozvolna, stavba kamenných domů se zde prosazovala často teprve až v období po třicetileté válce. Vybavení domů ve městech bylo oproti vesnickým, zemědělsky orientovaným usedlostem přizpůsobeno spíše provozování řemesel a obchodu.

V příštím čísle poodhalíme opět jednu zajímavost - tou je středověký komorový kachel.