Z deníku archeologa aneb Střípky minulosti XII.

Foto: Dana Menoušková  /  Zachovaná část kachle s latinským nápisem a osobním znakem Jana Filipce.

Co vypráví středověký kachel? Jeho řemeslné provedení dokáže vypovědět více, než bychom od němého svědka minulosti patrně očekávali.

Dějiny dnešního Uherského Hradiště sahají hluboko před rok 1257, kdy se o městu dočítáme v první písemné zmínce. Mohli jsme se o tom ostatně přesvědčit při četných archeologických výzkumech, které probíhaly v době nedávno minulé (rekonstrukce ulic Prostřední a Mlýnská v roce 2022, záchranný archeologický výzkum v areálu bývalé sodovkárny na přelomu let 2020 a 2021 aj.) či dříve v minulosti. O jednom takovém starším archeologickém výzkumu se dočtete i v následujícím textu.

Výzkum na Otakarově ulici

Někteří z vás si jistě vzpomenou na přelom 70. a 80. let minulého století, kdy probíhal v blízkosti nynější Galerie Slováckého muzea na ulici Otakarově rozsáhlý archeologický výzkum, jenž přinesl důležité poznatky k vývoji předvelkomoravského, velkomoravského i středověkého a novověkého osídlení místa i města. Jedním z jeho velmi cenných přínosů jsou ale i četné archeologické nálezy, které dnes můžete najít v novém archeologickém pracovišti Slováckého muzea, které je součástí Památníku Velké Moravy - Cyrilometodějského centra ve Starém Městě. Mezi jinými jsou to i nálezy komorových kachlů z konce 15. až počátku 16. století, neboť v místě výzkumu sídlili ve středověku hrnčíři, kteří kachle vyráběli. Z jejich dílen vzešly různé reliéfně zdobené kusy, které v sobě snoubily praktičnost denně používaného předmětu, ale i snahu po estetickém zpracování. Z keramických kachlů se stavěla středověká a raně novověká kamna, ale byla i důležitým výtvarným prostředkem vyjadřujícím oblíbená a aktuální témata dané doby.

Dešifrace takřka detektivní

Jedním takovým je i reliéf kachle s motivem mitry, biskupské hole, s latinským nápisem a osobním znakem velkovaradínského biskupa, olomouckého administrátora, posléze ještě zakladatele františkánského kláštera v Uherském Hradišti a významné osobnosti nejen středoevropské politiky konce 15. a počátku 16. století - Jana Filipce. Určení tohoto ojedinělého motivu se podařilo až půl století po vlastním nálezu, a to díky šťastně zachovanému osobnímu znaku Jana Filipce (hrot jednoho ze tří zkřížených šípů) a díky rozšifrování latinského textu z nápisové pásky. Text, který je na kachli ve zkratce zachován, tak čteme ve směru hodinových ručiček jako: „Reverendus in Christo pater dominus episcopus Waradiensis ecclesiae Dei gratia /Ioannes etc./." V překladu tedy: „Důstojný v Kristu otec pan biskup kostela varadínského z Boží milosti /Jan atd./“. Týž kachlový reliéf byl nově objeven také ve Veselí nad Moravou a souvisí patrně s otopným zařízením pro tamější hrad (dnes zámek).

Motiv z Uherského Hradiště je v širším slova smyslu odrazem politické a kulturní situace, vlivem níž se Morava v letech 1469-1490 dostala pod správu uherského krále Matyáše Korvína. Čilé kulturní a hospodářské styky, které mezi Moravou a Uhrami již existovaly, se v období Matyášovy vlády ještě prohloubily. Docházelo tak nejen k těsnějšímu provázání osobních vazeb, ale také k posílení obchodu a řemesel. Střídmý, výtvarně lapidárně stylizovaný reliéf uherskohradišťského kachle tuto situaci odráží stylově (snahou po již renesančním ztvárnění) i historicky (zachycuje postavu dalekosáhle překračující hranice Moravy, přesto s úzkými vazbami k regionu). Také souvislosti a analogie k výtvarně svébytnému konceptu kachle lze najít především v regionálních památkách. Je mu blízký jednoduchý, renesancí již ovlivněný styl pískovcového náhrobníku biskupa Jana Filipce ze sakristie františkánského kostela v Uherském Hradišti. Poukázat lze i na další kamenickou výzdobu z františkánského kláštera související s Janem Filipcem, která je patrná pouhým okem i při procházkách kolem kostela i někdejšího kláštera. Je jí reliéf biskupské mitry pod římsou jižní stěny presbytáře kostela a osobní znak Jana Filipce (tři zkřížené hroty šípů) a znak biskupské mitry na průčelí východního křídla kláštera.

Osobnost Jana Filipce

Původně prostějovský rodák, posléze velkovaradínský biskup, administrátor olomouckého biskupství a jeden z nejvýznamnějších diplomatů ve službách Matyáše Korvína Jan Filipec (asi 1431-1509), který se výrazně podílel na formování Matyášovy zahraniční politiky v osmdesátých letech 15. století, započal svoji kariéru patrně ve službách moravského zemského hejtmana Jana Tovačovského z Cimburka jako písař. Za jeho diplomatickou kariérou v královské kanceláři a za jeho významným postavením u dvora stály Filipcovy dobré znalosti moravské problematiky, jeho mimořádné schopnosti a politický přehled, s nímž přispěl i k mírovým rozhovorům a následnému urovnání situace roku 1478 mezi uherským panovníkem a českým králem. Již v roce 1476 byl povýšený do šlechtického stavu a byl jmenován biskupem ve Velkém Varadínu (dnešní Oradea v Rumunsku), od roku 1482 spravoval i olomouckou diecézi. V roce 1490 sehrál rozhodující roli při volbě Vladislava Jagellonského uherským králem. Po korunovaci Vladislava Jagellonského rezignoval na všechny své politické i církevní posty. Když vypořádal svůj majetek, vstoupil roku 1492 do františkánského kláštera. I v době, kdy se stáhl do ústraní, měl Filipec stále obrovskou autoritu a příležitostně jej tak využíval i Vladislav Jagellonský. Také v rámci českých zemí udržoval kontakty s dřívějšími politickými partnery - známá je např. korespondence s významnými šlechtici té doby - s  Vilémem z Pernštejna či Petrem z Rožmberka. Svých cenných kontaktů využíval i ve prospěch františkánského řádu. O úctě, které se Filipec těšil, svědčí také fakt, že místo jeho posledního odpočinku navštívil nedlouho po Filipcově smrti i panovník Vladislav Jagellonský.

Jan Filipec v Hradišti a okolí

Rodáka z Prostějova pojily s moravsko-slovenským pomezím, potažmo s (Uherským) Hradištěm nejen františkánský klášter, jehož se stal zakladatelem a v jehož zdech našel i místo posledního odpočinku, ale také osobní a rodinné vazby. Uherská Skalice s františkánským klášterem z roku 1467 se často stávala místem pobytu královského důvěrníka na jeho cestách z Budína na Moravu. Soukromé aktivity v pohraničním kraji pak napřímil k zajištění svého synovce Jana z Kunovic (syn Filipcovy sestry Zuzany a Duchka z Bydžova), jemuž zajistil výnosný statek tvořený Kunovicemi a okolím. Synovec Jan tak na Filipcovy náklady studoval nejprve v Olomouci, od roku 1493 na univerzitě v Lipsku, posléze v Bologni. A díky dobré průpravě, kontaktům a majetkovému zajištění se Jan z Kunovic stal v první polovině 16. století nejvyšším komorníkem Markrabství moravského a současně jedním z ochránců nově založeného františkánského kláštera v Uherském Hradišti. Roku 1506 pak zásluhou strýce obdržel do správy i město Uherský Brod, které se tak z královského stalo poddanským městem. S rodem z Kunovic je pak spojena i doba rozkvětu tohoto města.

Exkurzem do doby počátku 16. století se náš archeologický seriál blíží k závěru - v jeho předposledním díle si přiblížíme otázku konzervace a restaurování movitých nálezů.