Z historie hřbitova v Mařaticích

Z historie hřbitova v Mařaticích
Foto: Archiv Slováckého muzea  /  Hřbitov před úpravami na počátku 70. let.
Uherské Hradiště Zajímavosti 29 / 01 / 2021

Hřbitovy jsou součástí historické paměti měst a obcí, v nichž žijeme, dokumentují osudy významných, ale i neznámých lidských bytostí, svědčí o válkách, bitvách, epidemiích či katastrofách. Hřbitovy jsou místy, která vybízejí k zamyšlení a tiché vzpomínce nejen na drahé zesnulé, ale také na ty, kteří zde žili před námi.

Hřbitov v Mařaticích má nejen dlouhou a zajímavou historii, ale nachází se v něm také hroby osobností, které se nesmazatelně zapsaly do dějin města, stejně jako hroby vyzdobené uměleckými díly, vytvořenými významnými českými a moravskými umělci. Postupně vám je představíme …

Nejstarší městská pohřebiště

Místa pro pohřbívání zemřelých byla od počátků křesťanství spojena se sakrálními stavbami. Nově budované kostely a jejich nejbližší okolí byly určeny rovněž jako místo posledního odpočinku zemřelých. Uvnitř byly pohřbívány významné osobnosti své doby, kolem nich pak ostatní obyvatelé. Výšina sv. Metoděje v Uherském Hradišti-Sadech byla nejen centrem církevní správy a vzdělanosti Velkomoravské říše, ale také významným pohřebištěm. Archeologické výzkumy prokázaly, že v tamějším kostele byly pohřbeny významné osobnosti té doby, kolem bylo odkryto značné množství hrobů, a to nejen z doby Velké Moravy, ale také z následujícího mladohradištního období.

Dlouhou historii má také hřbitov při kostele sv. Michaela archanděla ve Starém Městě, který lze považovat za první pohřebiště obyvatel města. Uherské Hradiště, založené v roce 1257, zde totiž mělo až do roku 1580 svůj farní kostel. Uvnitř města se asi od poloviny 14. století pohřbívalo kolem městského špitálu, židovské obyvatelstvo mělo svůj hřbitov od roku 1429 za hradbami směrem ke Starému Městu. Zrušen byl v roce 1514, kdy byli židé vypovězeni z města. Další hřbitov ve městě vznikl na přelomu 15. a 16. století v blízkosti nově vybudovaného františkánského kláštera při hradební zdi. Uherskohradišťští měšťané zde byli pohřbíváni až do konce 18. století, významné osobnosti našly místo svého posledního odpočinku uvnitř řádového kostela Zvěstování P. Marie. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl učiněn pokus založit ještě další hřbitov v jezuitské zahradě přibližně v místě dnešního Komenského náměstí.

Zvláštní místa, kam byly ukládány ostatky zemřelých, tvoří tzv. morové či cholerové hřbitovy. Při epidemiích v letech 1680 a 1715, během nichž zemřel ve městě velký počet obyvatel, byly zřízeny hřbitovy za městem v Mařaticích na úpatí Černé hory zvané Rochus. Dodnes nám je připomínají boží muka stojící u cesty k Parku Rochus či socha Bolestné Panny Marie, druhotně umístěná na nedaleké křižovatce. Na těchto hřbitovech byli zřejmě pohřbeni i zesnulí za cholerových epidemií v roce 1831 a v létě 1866 při prusko-rakouské válce.

Aby byl výčet nejstarších pohřebišť kompletní, je třeba zmínit ještě hřbitov při kostele Narození Panny Marie v Sadech, který je poprvé zmiňován v roce 1597. V jeho blízkosti směrem k Mařaticím byly do společného hrobu pohřbeny oběti  masakru z 30. května 1605, při němž turecká vojska povraždila v chrámu ukryté obyvatele ze Sadů, Kunovic a Vések.

 Vznik nových hřbitovů

K zásadní změně pohřbívání ve městě došlo za vlády Josefa II., který v roce 1784 zakázal ukládání ostatků zemřelých uvnitř městských hradeb. Tehdy byly opuštěny hřbitovy u františkánského kláštera a v jezuitské zahradě a měšťané byli nuceni najít nové místo pro městský hřbitov. Zvolen byl prostor kolem starobylého kostela Nanebevzetí Panny Marie nad Mařaticemi, postaveného v roce 1614. Základy nového hřbitova vytvořily náhrobky zejména ze zrušeného hřbitova u františkánského kláštera. První známou osobou, která zde byla pohřbena, byl roku 1796 krajský hejtman František Zikmund Žalkovský z Žalkovic. Pískovcový pomník mu zde nechala postavit jeho příbuzná, hraběnka z Waffenberku. Do dnešních dob se však nedochoval.

Židovské obyvatelstvo města si v roce 1879 koupilo pozemek pro samostatný hřbitov v Sadech pod dnešní Výšinou sv. Metoděje, zasvěcen byl v roce 1881. V následujících letech byla kolem hřbitova postavena ohradní zeď a u vstupu od silnice obřadní síň s bytem hrobníka a márnicí. V roce 1917 byla plocha hřbitova rozšířena, hroby byly rozmístěny do řad po vrstevnici v ose východ-západ. Náhrobky byly zhotoveny z tmavé a světlé žuly, nápisy na nich byly německé a české. V roce 1941 byl hřbitov i s obřadní síní nacisty zdemolován, náhrobky byly posléze rozprodány v dražbě, stromy pokáceny, obřadní síň i ohradní zeď zbořena, půda zorána a oseta obilím. Po válce byl pozemek upraven na park, význam místa připomíná žulový památník.

 O vývoji mařatického hřbitova

O mařatický hřbitov se nejprve starali hradišťští faráři, v roce 1844 jej do své správy převzalo město, vybudovalo kolem něj pevnou zeď a postavilo zde železný kříž. Roku 1854 byl městský hřbitov znovu upravován a v letech 1870–1871 poprvé rozšířen přikoupením okolních pozemků za jihovýchodní a severovýchodní zdí.

S rostoucím počtem obyvatel města bylo třeba hřbitov dále zvětšovat, do začátku první světové války se rozrostl o několik metrů jihozápadním směrem. Rozšiřování pokračovalo i v době války. Tehdy žilo ve městě velké množství uprchlíků z Haliče, mezi nimiž se na přelomu let 1915 a 1916 rozšířily cholera a skvrnitý tyfus. Velkému počtu obětí hřbitov nestačil, proto město koupilo další část parcel za jihovýchodní zdí. Zde v hromadných hrobech našla část zemřelých běženců místo posledního odpočinku.

V polovině 20. let plocha hřbitova znovu nedostačovala, proto byly v roce 1927 vykoupeny další pozemky, nová část byla ohrazena kamennou zdí. K dalšímu rozšíření došlo po polovině třicátých let z podnětu obce Mařatice. Její obyvatelé byli původně pohřbíváni v Sadech, ale v roce 1924 obec koupila pozemky naproti městskému hřbitovu, kde chtěla zřídit hřbitov vlastní. Svůj úmysl však posléze změnila a rozhodla se napojit svůj hřbitov na městský. Město Hradiště tehdy získalo polovinu nové plochy jako další rezervu a také prostor k vybudování kolumbária k ukládání uren.

Podle hřbitovního řádu z roku 1940 byl hřbitov rozdělen na čtyři části - starý hřbitov, nemocniční oddíl, nový hřbitov a popelnicový háj. Do tohoto výčtu nebyl započítán vojenský hřbitov, neboť nepatřil pod správu města, nýbrž již od svého vzniku náležela péče o válečné hroby armádě, v době okupace pak četnictvu. V půlobloukovém prostoru před urnovým hájem bylo roku 1947 zřízeno kolumbárium pro pozůstatky obětí nacistické perzekuce.

Na počátku 70. let byly provedeny na hřbitově stavební úpravy, během nichž bylo provedeno nové rozdělení hřbitova do sektorů a vytyčení sítě chodníků. Postavena byla také obřadní síň a nová budova sociálního zařízení. Vojenské oddělení, tehdy již dosti zpustlé, bylo spojeno s nemocničním oddílem a upraveno na plochu pro nové hroby.

Od počátku nového tisíciletí probíhaly na hřbitově rekonstrukční práce, které mu vtiskly modernější podobu. V roce 2006 se uskutečnila regenerace zeleně a infrastruktury, opravena byla polovina komunikačních ploch a inženýrských sítí včetně veřejného osvětlení. V následujícím roce práce pokračovaly, stavebně bylo upraveno sídlo správy pohřebiště a rekonstrukce obřadní síně. V roce 2008 bylo započato s opravou kostela, která proběhla ve třech etapách až do roku 2013. Kromě obvyklých postupů, jakými byly statické zajištění, sanace vlhkosti zdiva, obnova fasády, oken a dveří, vnitřní omítky a výmalba, úprava prostranství před kostelem včetně restaurování litinového kříže, se podařilo také zrestaurovat, na základě jediné dochované fotografie z roku 1939, původní barokní oltář a navrátit jej do kostela. V roce 2016 se uskutečnila první etapa výstavby kolumbária a v roce 2019 byla zahájena první etapa oprav hrobů významných osobností, které město převzalo do své péče.

 V článku byly použity informace publikované ve Zpravodaji města Uherské Hradiště.

autor: Blanka RAŠTICOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace