Z věznice chceme justiční palác

Z věznice chceme justiční palác
Foto: ceh  /  Hana Kurfiřtová, předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti
Uherské Hradiště Zajímavosti 08 / 03 / 2011

Rozhovor s předsedkyní Okresního soudu v Uh. Hradišti Hanou Kurfiřtovou

Osud bývalé věznice v Uherském Hradišti má v rukou žena. A její postoj je jednoznačný. Když se nezmění legislativa, bude na ministerstvo spravedlnosti vyvíjet tlak, aby nechvalně proslulý areál proměnilo v justiční palác. S bezúplatným převodem na město zásadně nesouhlasí. Vždyť už léta pracujeme v kapacitně, staticky i bezpečnostně nevyhovujících podmínkách. Oprava objektu bývalé věznice je jediné řešení jak umožnit soudu pracovat v důstojných podmínkách, tvrdí Hana Kurfiřtová, od 1. října pověřená předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti. Třebaže státní pokladna nepřetéká penězi, zůstává optimistkou. Když se chce, jde všechno.
Okresní soud převzal bývalou věznici do správy v roce 2001 od vězeňské služby, kdy krachl projekt na vazební věznici a sídlo soudu. Dlouhodobě se však nic neděje a rekonstrukce zůstává jen snem. Proč?
Když pominu nedostatek peněz pro další rekonstrukci justičních prostor v režii ministerstva spravedlnosti a žádný zájem ostatních organizačních složek státu o výkon činnosti v areálu bývalé věznice i zájem města, které ovšem také postrádá finanční prostředky, tak důvody neznám. Už vzhledem k mému krátkému působení ve vedení soudu. O věznici totiž máme zájem stále, jenže se opravují soudy pouze kolem - Zlín, Brno, Hodonín, Jihlava. A na Uherské Hradiště se peníze nedostávají.
Bývalá věznice mezitím chátrá a stala se nepřehlédnutelnou pihou na tváři města. Na podzim soud z podnětu památkářů alespoň provedl bezodkladné udržovací práce…
Že se jedná o kulturní památku, jsem se dozvěděla až po svém nástupu do funkce pověřené předsedkyně soudu. Ve výpisu z katastru nemovitostí totiž tato informace zapsána nebyla. Aby ještě více nechátrala, na popud památkářů jsme ve stanované lhůtě povolali řemeslníky. Klempíři, pokrývači, sklenáři se postarali o zatékající střechu, nefungující okapy, okapové roury a rozbitá okna. Ještě se odstranily náletové dřeviny a byla vyrovnána zemina. I když práce přišly na zhruba 220 tisíc korun, stále jde o vyhozené peníze. Problém s věznicí se měl řešit v minulosti - v době, kdy v resortu justice byly peníze.
Momentálně je stát k dispozici nemá. Šance na rekonstrukci věznice v režii soudu, případně ministerstva spravedlnosti je tudíž mizivá…
A přitom podle mého laického názoru nepůjde o navrhovanou půlmiliardu, ale o částku nižší. Osud bývalé věznice i celého areálu je každopádně třeba rychle řešit. Je nepřípustné, aby chátral další roky a vedle toho se prohospodařily další peníze.
Rychle řešit znamená rychle rekonstruovat pro potřeby okresního soudu?
Ano. Nezmění-li se platná legislativa, stále budeme disponovat právem nakládat - hospodařit s areálem bývalé věznice. Vždyť už léta pracujeme v kapacitně i bezpečnostně nevyhovujících podmínkách.
Zkuste být konkrétnější. Co vás nejvíce trápí?
Na provozní kapacitu, jakou soud má a ještě mít bude, protože se nám vrátí dvě soudkyně po rodičovské dovolené a očekávám jmenování dvou nových soudců, jsou prostory, v nichž soudci, administrativa a správa soudu fungují, nevyhovující. Na frak dostává bezpečnost. Špatný je i stavebně-technický stav budovy, její sklepní prostory a elektroinstalace neodpovídají požadavkům řádného a rychlého provozu soudu, jehož neoddělitelnou součástí je interní počítačová síť, na kterou je napojeno mimo jiné ministerstvo a také veřejnost prostřednictvím e-justice.
Větším problémem je však bezpečnost…
Určitě. Eskortovaní účastníci řízení procházejí po chodbách kolem soudců, jiných účastníků řízení a veřejnosti. Nemají vlastní - oddělené schodiště, výtah, aby s nimi nepřišli do styku a do jednací síně vstoupili jedině z vyhrazených prostor.
Nemají soudci někdy strach?
Obavy snad, ale strach ne. I když už jsme zažili i krizové momenty, kdy účastníci napadli soudce. Zaslouží si proto rovněž zvláštní, veřejnosti volně nepřístupné prostory. Vždyť kromě jednacích dnů, popřípadě výslechů, soudce nemá přijít do styku s účastníky řízení. Stačí některého z nich jen pozdravit na chodbě a může být zle, neboť protistrana si může pozdrav vyložit různě a zpochybnit tak i soudcovu nestrannost, která nebyla ničím nalomena.
Tým okresního soudu fakticky tvoří dvanáct soudců. K dispozici ovšem mají jen sedm jednacích síní. I to je asi obrovský problém a důvod, proč někdy dochází k procesním průtahům. Nemám pravdu?
Hlavně civilní soudci jsou zavaleni prací až nad hlavu. Denně totiž napadá takové množství žalob, které není možné v šesti lidech zvládnout. Očekávám však, že příchozí soudci civilnímu úseku významně pomohou, jelikož občanskoprávní spory budou náplní jejich práce.
Říká se, že soudce je dnes z poloviny i administrátorem. Je to tak? Jak moc vás zatěžuje kancelářská práce?
Neskutečně. Vykonáváme kvanta kancelářské práce, kterou může dělat asistent nebo vyšší soudní úředník. Agenda vedení např. civilního nebo trestního spisu se za posledních deset let neskutečně rozrostla.
Jak byste si představovala ideální minitým?
Každý soudce potřebuje zapisovatelku, popř. protokolující úřednici, která je zároveň zapisovatelkou. Plní veškeré jeho pokyny, které vedou k vyřízení věci. Důležitou roli hraje i asistent soudce, v jehož schopnostech a možnostech je v civilních věcech zpracovat věc na jejím počátku, tedy výběr soudního poplatku, odstranění vad podání, doplnění, upřesnění skutkových a důkazních tvrzení a podobně, aby soudce měl hotový spisový materiál k nařízení. Měl by být rovněž schopen napsat jednoduché rozhodnutí, třeba v trestních věcech povolení splácení peněžitého trestu nebo vrácení věci. A v neposlední řadě je nezbytné mít po ruce šikovného a zkušeného vyššího soudního úředníka, který například v trestních věcech zpracovává veškerou porozsudkovou agendu. Na trestním úseku je toliko jedna vyšší soudní úřednice pro čtyři soudce. A já před ní smekám, neboť její pracovní výkon je obdivuhodný. Vzhledem k počtu obžalob by každý soudce potřeboval vlastní asistentku, především každý civilní soudce, ale je to jen zbožné přání. A tak se soudce stále více stává administrátorem a na stole se mu hromadí spisy, které mohou stárnout.
Dobře. Když dnes podám občanskoprávní žalobu na souseda, kdy se mu podívám do tváře v jednací síni?
Záleží na spisové zátěži soudce, který dostane případ podle rozvrhu práce přidělen. Každý má jiný systém a organizaci práce. Někdo si jednoduché spory ihned nařídí, ale někdo pokračuje v časovém harmonogramu. A tak se může stát, že účastníci na první soudní jednání čekají i měsíc nebo měsíce. Soudci však dělají maximum, čemuž nasvědčuje i jejich výkonnost, která u všech předčí ministerstvem spravedlnosti nastavený průměr.
Handicapem současného sídla okresního soudu je i chybějící centrálně zřízená spisovna a archiv, což bylo ostatně důvodem, proč vaše předchůdkyně připravila věznici o punc nepotřebnosti. Opravdu nemáte kde spisy skladovat?
Jiná varianta neexistovala. Ve zdejším sklepě je vlhko, které mají na svědomí povodně v sedmadevadesátém. A tak máme více než čtvrtinu archivu ve věznici, další velkou část v objektu ve Františkánské ulici a zbytek u nás v budově bývalého okresního úřadu, která však neodpovídá statickým požadavkům na vedení spisovny. Normální přitom je, aby byla spisovna a archiv pohromadě na jednom místě, což je rychlejší a efektivnější pro potřeby soudu. Vedoucí spisové služby stráví většinu pracovní doby běháním mezi věznicí, Františkánskou ulicí a soudem.
Ale budova ve Františkánské ulici je součástí konkurzní podstaty. Když získá nového majitele, nemusí vám prodloužit nájem. Co pak?
To riziko si uvědomujeme.
I přes všechny trable se nabízí otázka rekonstrukce dnešní budovy okresního soudu.
Může být. Nejsem ovšem přesvědčená, zda by tento třípodlažní objekt staticky unesl provozní část soudu a kompletní soudní spisovnu, archiv a knihovnu, které mají obrovskou tonáž. Ani si neumím představit, kam bychom se uchýlili po dobu rekonstrukce. Soud má 73 zaměstnanců a musí fungovat permanentně.
A co finanční stránka?
Náklady na rekonstrukci věznice i budovy, v níž momentálně působíme, by se výrazně nelišily. Je třeba totiž počítat i s náklady na zajištění chodu soudu po dobu rekonstrukce.
Město je však připraveno vystěhovat z budovy i své odbory...
To situaci nevyřeší, uvolní se jen kanceláře. Ale my potřebujeme i další a větší jednací síně s odděleným prostorem pro eskortní službu. Kapacitně bychom si nijak výrazně nepolepšili. Přesunula by se jen administrativa, případně správa soudu, aby se netísnili tři čtyři v kancelářích.  
Jaké jsou tedy vaše představy ohledně rekonstrukce věznice?
Když se nezmění legislativa a okresní soud bude stále správcem areálu, budeme trvat na jeho přestavbě na justiční palác, který obsadí okresní soud, státní zastupitelství a probační a mediační služba. Chceme zkrátka navázat na prvorepublikovou historii, kdy zde soud fungoval.
Město i občanské sdružení Memoria vyvíjí snahu o vybudování Muzea totality, které by připomínalo pohnutou historii. Jejich myšlenka je vám cizí?
To určitě ne. Nikdy jsme netvrdili, že do rekonstrukce nechceme zakomponovat i památník obětem totalitního režimu. Akceptujeme jeho zřízení v části areálu bývalé věznice, ale vždy se zachováním většinových prostor pro potřeby soudu, okresního státního zastupitelství a probační a mediační služby. Mám za to, že stát ani město nemají finanční prostředky, aby celou věznici proměnily v obrovský památník jako v Bukurešti. Za prospěšnější považuji využít věznici pro účely soudu.
Jenže bez finančních prostředků se nepohnete z místa...
Jasně, není to vůbec jednoduchá situace. Už se mi dokonce stalo, že jsem šla kolem věznice a dva metry za mnou spadl kus omítky... Stále však věřím, že stát na rekonstrukci věznice pro potřeby soudu peníze najde. I kdyby v horizontu tří, pěti nebo sedmi let.
A co když se změní legislativa a stát bývalou věznici prodá nebo jen převede bezúplatně městu?
Tak tady zůstaneme navěky. Jen nevím, jak dlouho budeme schopni ještě v nevyhovujících podmínkách pracovat…
Nenapadlo vás nabídnout křeslo ministru Jiřímu Pospíšilovi, ať na vlastní kůži pocítí vaše pracovní podmínky? Ostatně před časem si třeba bývalý pražský primátor Pavel Bém vyzkoušel starostování v Suché Lozi...
To není špatný nápad. (usmívá se) Jen nevím, jak by to zvládl bez vlastního administrativního aparátu. U nás by si musel vystačit jen s protokolující úřednicí-zapisovatelkou, kterou my soudci máme kdykoliv po ruce.
Takže to navrhnete?
Asi ne.
V Uherském Hradišti už kroutíte jedenáctý rok. Od 1. října okresnímu soudu na základě pověření dokonce šéfujete. Nelitujete po všech peripetiích, že jste nezůstala na rodné severní Moravě?
I když z vás lidé neustále vysávají energii a musíte být stále maximálně soustředěný, což je někdy mimořádně náročné, nikdy jsem nezalitovala. Ani na jediný okamžik. Do práce vstávám stále s nadšením. Každý den prožíváme tolik lidských příběhů, z nichž si člověk může vzít i ponaučení. Osudy lidí v jednacích síních se vás prostě dotknou, nejde je nevnímat.

autor: PETR ČECH
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace