V minulém dílu našeho seriálu jsem vás stručně seznámila s historií hřbitova, dnes poprvé vás zvu k jeho prohlídce. Vstoupíme-li hlavní branou, ocitneme se na prostranství před kostelem, který byl péči města Uherské Hradiště důkladně opraven v letech 2008-2013. Současně byl tehdy také restaurován litinový kříž s kamenným podstavcem, stojící před vchodem do kostela.

Kostel je hodnotnou pozdně renesanční stavbou s některými raně barokními formami a tvoří dominantu hřbitova. V době boje katolíků a evangelíků o místní farnosti ho dal vystavět na základě smlouvy s městem z 18. prosince 1613 na cestě do vinohradů Václav Kulíšek z Moravičan, někdejší městský písař a posléze hradišťský primátor. V datování stavby se prameny rozcházejí, na fundační desce uvnitř kostela je letopočet 1610/1611, písemné prameny uvádějí 1613/1614. Lze usoudit, že první letopočet se vztahuje k položení základního kamene, následující pak k založení duchovnímu, spojenému s nadačním zajištěním kostela a fary.

První písemná fundace na „kostelík, roli a faru mařatskou“ nese datum 18. 12. 1613. V ní Kulíšek uvádí, že dal kostel i faru postavit na své náklady a daroval mu lán polí, roboty a desátky ze vsí z Jarošova, Mařatic, Popovic a Podolí. O dva roky později rozšířil nadaci o kus pole a čtvrt vinohradu. Celou fundaci z roku 1613 i s následujícím rozšířením a úpravami sepsal Kulíšek vlastní rukou 4. 2. 1637, listinu opatřil svou pečetí a podpisem a její obsah nechal zanést do městských knih. Testamentem z roku 1638 doplnil fundaci o přidělení domu vedle fary pro kaplana (dům později splynul s farou). Po smrti manželky v roce 1614 se stal Kulíšek knězem a byl jmenován farářem u tohoto nově postaveného kostela. Městská rada věnovala nově založenému kostelíku část kostelního inventáře a zavázala se ročně platit na potřeby kostelíka 10 zlatých moravských.

V 18. století byla loď kostela druhotně zaklenuta a stavba barokně upravena, v tu dobu byla také pravděpodobně vybavena barokním oltářem, jehož vznik je datován kolem roku 1740. V mařatickém kostele dlouho nepobyl, už v roce 1788 byl přemístěn do nového kostela v Březolupech. Když byl na počátku 20. století březolupský chrám vybaven novým oltářem, byl tento barokní oltář vrácen do Uherského Hradiště a uložen v depozitáři místní farnosti. Jak jsem zmínila minule, v rámci oprav kostela byl oltář zrestaurován a vrácen do kostela. Podařilo se to díky jediné dochované fotografii z roku 1939.

Po převzetí hřbitova a kostela městem v roce 1844 došlo zanedlouho, v letech 1850-1858, k první důkladné opravě kostela a vybavení jeho interiéru novými lavicemi a varhanami. Před první světovou válkou, v roce 1912, je v inventáři kostela poprvé zmíněn špatný stav cihelné dlažby a krytiny nad sakristií. Stavebně-technický stav budovy byl řešen až v letech 1934–1935, kdy byl kostel vysušen a opraven, stará šindelová krytina nahrazena eternitovou a opatřena okapy a svody. Náklady byly hrazeny částečně z nadací, zbytek daroval uherskohradišťský farář P. Ignác Zanáška. Nově byla do interiéru kostela umístěna socha sv. Václava (dar P. Zanášky) a socha Božského Srdce Páně, darovaná soukromou osobou.

Kostel je jednolodní orientovaná stavba s půlkruhovým závěrem kněžiště a čtyřbokou lodí, která byla dostavěna v roce 1614. Uvnitř kostela se nachází hlavní oltář a dva boční, zasvěcené sv. Josefovi a Večeři Páně. Okolnosti založení kostela připomíná kamenná fundační deska z moravské opuky těžené v okolí Brna. Uprostřed je zpodobněn erb Václava Kulíška, nad ním a pod ním je dedikační nápis: WACZLAW KVLISCHEK Z MORAWICZAN AETATIS SVAE 30 ANNO. / ANNO 1610 A 1611 ZGRVNTV WYSTAWIEL. NE SOBIE NEZ KOMV BVOH PRZEGE TOBIE. MORS VLTIMA LINEA RERVM. (volně přeloženo: Václav Kulíšek z Moravičan ve věku 30 let. Roku 1610 a 1611 od základu postavil ne pro sebe, ale tomu, komu Bůh přeje, tobě. Smrt je poslední hranicí všech věcí.)