Zachycení pomíjivého okamžiku

Zachycení pomíjivého okamžiku
Foto: pri  /  Fotograf Marek Příleský z Uh. Ostrohu.
Uherské Hradiště Zajímavosti 18 / 03 / 2009

Příleský: Fotka na monitoru nežije, aby měla význam, je zapotřebí ji dát na papír

Kdo by neznal v Uh. Hradišti místo, které je s fotografií a fotografováním spojeno více jak sto let. Ano, jedná se o ateliér u Moravního mostu, do kterého jste možná zavítali buď vy sami osobně nebo někdo z vaší nejbližší rodiny. Fotografie slouží k zachycení momentu a i po dlouhých letech spolu se zapojením představivosti oživuje charakteristickým způsobem naše vzpomínky. Stala se tak pro jedince i svět prostředníkem, který zaznamenává radostné i smutné životní okamžiky a proměny v čase.
Není divu, že tento ateliér je spíše známý starší generaci, protože se zde novomanželé nechávali fotografovat po svém svatebním obřadu. Dům, v němž ateliér sídlí, byl od základů koncepčně navržen a postaven jako fotografický ateliér, který měl sloužit těmto potřebám. Styl, způsob a pohled na fotografii se změnil, a totéž se stalo i s funkcí budovy. Ve zmenšených prostorech štafetový kolík v tomto řemesle převzal Marek Příleský z Uh. Ostrohu.

Tep vyskočí hodně vysoko
Snad pro každého fotografa jsou noční můrou při focení vybité baterie, zapomenutý objektiv, blesk nebo nedostatek paměťových karet. Když se objeví tyto nesnáze, jde do tuhého. „Také už mám za sebou takové černé dny. To jsem ještě fotil na starou kinofilmovou zrcadlovku. Stalo se mi to dvakrát, kdy mi v kostelíku na Modré přestal foťák při obřadu fungovat. Bylo to shodou okolností jednou na jaro a podruhé na podzim, kdy nejspíš, jak tam fouká těmi okny studený vzduch či co, přestalo to najednou ostřit,“ vzpomíná Příleský na komplikace při focení. S rozhodnutím v okamžiku, kdy srdeční tep vyskočí na dvě stě, není dobré otálet. „Porucha se objevila při tom nejdůležitějším, a tou jsou potom pecky. Mívám náhradní foťák, takže následovalo rychlé vyhodnocení situace, jestli to přejde, nebo musím sáhnout do kabely pro druhý. V obou případech vše dopadlo dobře, ale není to příjemný pocit,“ dodává Příleský.

Na začátek papírování
Po příchodu do ateliéru má skoro vždy vše stejný průběh. „Můj pracovní den začíná ráno tím, že si z předcházejícího dne zpracovávám papíry. Nejprve si zatřídím dodací listy a faktury. Projdu si veškerou korespondenci a vyřizuji si tuto stránku práce. Říká se, že ráno bývá na tyto věci vhodnější a snáší se to lépe než večer. Kdybych to dělal ke konci práce, nahlédl bych na fakturu a třeba bych nespal. Zaplatit to musím, ale někdy je to ubíjející. Proto tyto věci raději řeším až ráno, mám čistou hlavu, líp se to snáší,“ usmívá se Marek Příleský hned na začátku nad horší stránkou této činnosti. Začínají chodit lidé. Není jich ještě mnoho, proto v mezičase zasedá k počítači a prostřednictvím internetu zadává příkazy k úhradě a roztřiďuje dodací listy do šanonů. „Osobně pro mě je velmi vhodné platit přes internet. Platím vše, co jen jde. Je to hlavně z časových důvodů, nemusím zavírat prodejnu. Nemůžu odbíhat, protože mě nemá kdo zastoupit. Když k tomu přidáte, že nevíte, jak dlouho se v bance nebo na poště zdržíte, je tento způsob pro mě velmi jednoduchý a efektivní,“ podtrhuje výhody internetu Příleský.

Probíhá focení
Do prodejny přichází zákazník a po nezbytně nutném poupravení si sedá na stoličku a začíná se fotit. „Poprosil bych vás, abyste se trochu na židli pootočil do boku. Narovnat záda, trochu předklonit hlavu, podívat se na mě, a hlavně přidejte úsměv. Hlavně úsměv, trochu rozzářit obličej, nebojte se toho, výborně. Ještě jedna mírně na bok, prosím. Narovnejte záda, ruce volně do klína, celým tělem se předklonit. A teď opravdu s úsměvem, zkusme to, koutky nahoru, tak, tak, výborně. No, myslím si, že vás tu mám hezky, tak pojďme se na to podívat,“ pobízí Příleský při focení. Mezitím drobná debata a už je karta z fotoaparátu v počítači a může začít samotný výběr té nejlepší fotky. „Dvojka, trojka, nebo že by šestka, nebo tato poslední?“ nabízí dle svého názoru nejlepší fotografie Příleský. Po chvíli zvažování a opětovném prohlédnutí pořízených záběrů je rozhodnuto. Posledním krokem je uložení vybrané fotografie do počítače pod evidenčním číslem a zvolení termínu, kdy bude zhotovena a k vyzvednutí.

Jak přicházejí
Denní skladba zákazníků je nepředvídatelná, snad jen v pondělí, středu a pátek, kdy jsou úřední dny, je zřejmé, o jaké fotografie bývá převážně zájem. „Ráno od půl deváté do deseti chodí starší lidé a pracující, kteří si potřebují něco vyřídit a přijíždějí do Hradiště na úřady. Úřední dny jsou jen tři dny v týdnu, a to bývá frmol a největší zájem o tzv. průkazovou fotku,“ říká Příleský. Po desáté hodině nastává uklidnění a pro změnu přicházejí maminky s dětmi fotit ateliérovou fotografii dětí. Moderní záležitostí a trendem je dnes také pořízení fotek z těhotenství. „Odpoledne kolem druhé vše začíná nanovo, většinou tak do čtvrté. Poté si objednávám rodinné společné fotky. Protože to není práce s jedním aktérem, je lepší na práci mít více klidu, aby nás nikdo nerušil a nemusel jsem odbíhat z ateliéru na prodejnu. Pokud je zapotřebí, domluvíme se a prodejnu předčasně uzavřu a na focení máme tak naprostý klid,“ dodává Příleský.

Po desáté mám nejvíc energie
V čase před obědem, když je volno, přichází na řadu zpracování potřebných zakázek a objednaných fotografií. „Vše se snažím zvládnout do oběda. Z předchozích dnů v počítači ještě poupravuji a následně vytisknu objednané průkazové fotografie. Úpravy rodinných a dětských ateliérových nebo zpracování archivních skenovaných fotografií zaberou podstatně více času, a proto je dělám raději dopoledne, kdy na to mám správný elán a energii. Znáte to, jak to bývá po obědě. Chce se vám spát, postupně opět začínají chodit lidé, do toho svozy nebo obchodníci s doplňkovým zbožím. A od této práce není dobré odbíhat, jde to pak do tisku a tam je vidět každý detail,“ rozebírá Příleský svůj denní rytmus.
Černobílá je opět in
Do popředí se navrací černobílá fotografie, tónování sépie nebo obnovování starých fotografických archivů. „U černobílé fotografie se jedná o jednoduchou tonalitu. Lidé jsou přesyceni barvami, a tak se navracejí a nacházejí zapomenuté kouzlo černobílé fotografie. Dva roky zpět skoro všechny děti musely být v barvě a vedle sebe mít posazeného nějakého plyšáka. Černobílá fotka více vyjadřuje danou osobu a dává vyniknout podstatě člověka. Barva je fajn, ale hodně věcí překryje,“ zamýšlí se Příleský, proč možná chtějí dnes lidé opět černobílou fotografii. Výsledný efekt lze podpořit tím, že černobílou fotografii necháte vyvolat na větší formát - A3 výše. Lidé také hodně často nosí a zachraňují své domácí archivy, aby prodloužili, případně jen zajistili dalším způsobem jejich životnost. „Snad více chceme poznávat své předky nebo prodloužit vzpomínku, a proto se dnes často setkávám s tzv. digitalizací a úpravami starých snímků nebo negativů. Provádí se retuše, úpravy kvality, odstranění nečistot a nakonec převedení do kvalitního digitálního archivu,“ doplňuje Příleský.

Práce v terénu
Nedílnou součástí práce fotografa je také focení svateb, rodinných nebo firemních oslav. „Mimo to, že mám otevřený ateliér přes týden, tak samozřejmě podle objednávek chodím fotit i mimo něj. V sobotu to převážně bývá focení svatebních obřadů nebo dokumentační fotografie. Pokud není možné objednávku odfotit o víkendu, provozovnu ojediněle uzavírám. Děje se tak jen v krajních případech, ale pokud je zakázka natolik vázana na focení přes týden, nedá se nic dělat a na dveřích se objeví cedulka zavřeno,“ říká Příleský. Práce v terénu je vždy komplikovanější, vyžaduje zodpovědnější přístup a vyskytuje se i větší míra rizika než v ateliéru. „Většinou na začátku svatby jsem nervózní a bledý. Až potom, co stisknu první spoušť, vše ze mě spadne a uklidním se. Mrknu na snímek, vidím, že vše funguje a že to v již známém stylu dodělám jako obvykle,“ dodává Příleský.

Drogerie versus fotostudia
Kvalita se dá rozpoznat tak, že si položíte vedle sebe dvě stejné fotografie vyvolané na různých místech a hledáte odlišnosti. „Lidé uvidí rozdíly, až když si to dají vyvolat k nám a porovnají si výsledky zpracování. Osobně se nesnažím lidi přesvědčovat, je zapotřebí, aby si na to přišel každý sám. Třeba tento článek pomůže vzbudit zájem, uvidíme,“ říká Příleský. Vše samozřejmě záleží na kvalitě pořízeného snímku, to je hlavní, následné pak na úpravě a v neposlední řadě právě i na kvalitě fotolaboratoře. Cena hraje samozřejmě také svou roli, ale rozdíly již nejsou tak propastné. „V obchodě jim prostě žádná prodavačka nic neřekne ani o foťáku, ani o samotném zpracování. Předpokládám, že od toho jsme tu my, kteří se fotografii věnujeme a snažíme se lidem nabízet a doporučovat kvalitní služby. Hodně tím vzniká zkreslený pohled na fotografii a lidé se opravdu sami připravují o kvalitnější výstup a pocit z výsledné fotografie,“ dodává Příleský.

autor: PAVEL PRINC

Tagy článku

TOPlist