Zapomenutý generál Rudolf Králíček

Zapomenutý generál Rudolf Králíček
Foto: archiv Radovana Jančáře  /  Generál pěchoty Rudolf Králíček.
Huštěnovice Zajímavosti 04 / 01 / 2016

V sobotu 9. ledna bude slavnostně odhalena pamětní deska významnému veliteli rakousko-uherské armády a rodáku z Huštěnovic

Rudolf Králíček se narodil 19. ledna 1862 jako nejmladší z osmi sourozenců v čísle popisném 94. V Huštěnovicích však Rudolf dlouho nepobyl, neboť 2. února 1866 zemřel jeho otec a o tři roky později také matka (24. 1. 1869). V pouhých sedmi letech tak zůstal Rudolf sirotkem. Dlouho nebylo jasné, co se s dětmi stalo. Oba nejstarší Rudolfovi sourozenci již byli dospělí, dva zemřeli v dětském věku, kam se ale poděli zbývající? Rozluštění záhady, co se stalo s Rudolfem, přineslo až nalezení opakované písemné žádosti o vystavení domovského listu pro Rudolfa Králíčka, generála pěchoty, ze dne 22. května 1919, která byla adresována obecnímu představenstvu v Huštěnovicích. Mimo jiné v ní stojí:
„Po smrti rodičů byl vychováván svým nejstarším bratrem (Františkem, pozn. aut.), železničním úředníkem v Olomouci, pak Bohumíně a Těšíně, a konečně od roku 1878 v kadetce v Košicích.“ Bratr František pravděpodobně na Rudolfa pobíral sirotčí důchod, a protože profesně následoval svého otce (železničního zřízence), stěhoval se po různých místech monarchie, podle toho, kde byl coby státní zaměstnanec přidělen. Vzhledem k solidní finanční situaci bratra nastoupil Rudolf Králíček 20. března 1879 na Kadetní školu v Košicích.
Od počátku patřil ke vzorným a výborným vojákům, o čemž svědčí jeho velmi rychlý služební postup. Jako sloužící kadet byl v roce 1881 povýšen na poručíka (zároveň přeřazen k pěšímu pluku arcivévody Rainera č. 59, přidělen k 11. rotě), v roce 1881 byl nadporučíkem a o deset let později kapitánem první třídy. Sloužil mimo jiné jako praporní pobočník 1. polního praporu, poté u plukovního štábu, od roku 1890 byl přidělen k 3. divizi vojsk a o rok později již patřil ke sboru generálního štábu. Opakovaně byl chválen nadřízenými, měl výborné posudky, potřebné jazykové znalosti a díky svým schopnostem úspěšně postupoval ve funkcích. V roce 1897 byl jmenován majorem, poté podplukovníkem (1900) a generálmajorem (1910). 16. května 1913 byl jmenován do hodnosti polního podmaršála (Feldmarschalleutnant) a jeho vojenská vizitka byla úctyhodně zaplněna. Velitel 28. pěší divize v Lublani, rytíř Leopoldova řádu a Řádu železné koruny III. třídy, držitel Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile s červenou stuhou, Vojenského služebního odznaku II. třídy pro důstojníky, Jubilejní pamětní medaile pro brannou moc, Vojenského jubilejního kříže a mariánského kříže Řádu německých rytířů. Začátek první světové války Rudolfa Králíčka zastihl ve věku 52 let takřka na kariérním vrcholu.
V době vypuknutí války byl velitelem 28. pěší divize v Lublani, která byla poslána na ruskou frontu. Zde se počátkem prosince 1914 stal velitelem IX. armádního sboru 3. armády. Účastnil se bojů o přístupy do Karpat. Po rakousko-uherském vítězství u Gorlice dobyl Králíčkův sbor Rzeszów a pronikl k Sanu.
Během Brusilovovy ofenzívy držel Králíček obrannou linii na řece Sereti proti ruské přesile. Poté se účastnil akcí německé Bohmerovy armády na jihozápadě, kde jeho sbor odrazil ruský úder na Lvov u Brzezan. V srpnu a září 1916 vedl Králíček se svým sborem obranu Lvova. Pak ale onemocněl a byl hospitalizován. V únoru 1917 byl poslán na italskou frontu, kde převzal velení nad XVI. armádním sborem Boroevićovy 5. armády. Zde se osvědčil hlavně v desáté a jedenácté sočské bitvě. V květnu 1917 byl povýšen na generála pěchoty. V červnu 1918 bojoval jeho sbor na Piavě, kde Králíček vážně onemocněl malárií a konec války strávil ve vojenské nemocnici v Brně. U všech jednotek, kterým velel, měl autoritu, ale i oddanost svých podřízených, respektovali ho i nadřízení. Svědčí o tom skutečnost, že po odvolání Conrada von Hötzendorf v roce 1918 byl jedním z kandidátů na nejvyššího velitele rakousko-uherského generálního štábu.
Dodejme, že po válce byl penzionován a žil na české straně rozděleného Těšína. Zemřel v roce 1946 a ironií osudu je, že o jeho hrob se nikdo nestaral, byl prodán jiné rodině, a tak dnes na kostech generála rakouské armády, který se osvědčil v mnoha významných bitvách Velké války, spočívají ostatky jiného nebožtíka.
Jméno Rudolfa Králíčka autor tohoto textu objevil při psaní knihy Bojovali za císaře pána (2014) a snažil se ho alespoň částečně rehabilitovat a připomenout veřejnosti, protože jeho jméno neznali ani místní historikové a znalci regionu. Přibližně ve stejné době pátrala po osudech huštěnovického rodáka také místní kronikářka Alena Bazalová, která iniciovala vytvoření pamětní desky Rudolfu Králíčkovi. Díky osvícenosti vedení obce, která je mimo jiné držitelkou pamětní plakety za Péči o válečné hroby, v čele se starostou Alešem Richtrem, se chvályhodná věc podařila.

banner
autor: Radovan Jančář

Tagy článku

TOPlist