Zdeněk Hudeček dnes slaví jednaosmdesát!

Zdeněk Hudeček dnes slaví jednaosmdesát!
Foto: archiv umělce
Uherský Ostroh Zajímavosti 21 / 01 / 2019

Myslím si, že na malování je nejtěžší odhadnout okamžik dokončení díla

Malíř a grafik Zděněk Hudeček právě dnes slaví jednaosmdesáté výročí. Tento umělec před mnoha lety vstoupil do povědomí široké veřejnosti svým nevšedním dílem, které nese znaky poetického popisu reality Slovácka a Valašska. Za půlstoletí trvající umělecké činnosti uspořádal desítky autorských výstav. Jeho obrazy odráží atmosféru souznění s přírodou, úcty k člověku a k lidovým tradicím.

S nevšedním uměním Zdeňka Hudečka jsem se poprvé setkala v roce 1993 při příležitosti 100. výročí založení Základní školy v Uherském Ostrohu. Jako absolvent této školy vystavoval několik olejů, které mě mocně oslovily.

Po roce jsem Zdeňka Hudečka poznala osobně, když jsem navštívila jeho prosluněný a vzdušný ateliér a vznikala nová díla, jimiž se jejich autor, jak mi řekl, snažil přispět ke zlidštění současného přetechnizovaného světa, plného častých konfliktů, násilí, útrap a bolesti... Od té doby pokročil čas, během kterého jsem téměř pravidelně navštěvovala ateliér i výstavy Zdeňka Hudečka a sledovala proměny jeho malířské cesty.

Jaký je život s malířským štětcem?

Velmi dobrý, spokojený. Hlavní je, že ten štětec občas poslouchá.

Které období bylo ve vašem životě nejpodnětnější?
Sedmdesátá, osmdesátá a devadesátá léta, kdy jsem se promaloval k určitému inspiračnímu vidění přírody - živé i té neživé.

Co je na malování obtížné?

Jsou motivy, se kterými se malíř vypořádává těžce, ale jsou jiné, které jdou samy. Myslím si, že na malování je nejtěžší odhadnout okamžik dokončení díla.

Na samém začátku vaší umělecké dráhy se vás lehce dotkly vlivy surrealismu a imaginárních proudů. Měl jste nějaké malířské vzory?
Mám rád malíře Zrzavého, Šímu, Janečka, Hajného, ... a je mi také velmi blízká celá generace surrealistů.

Vracíte se k dílu, které se vám z vašeho pohledu „nepodařilo“?

Vracím se pokaždé, neboť nad ním potřebuji zvítězit. Velmi nerad se totiž vzdávám.

Jak se stalo, že jste se v několika minulých letech zaměřil na folklorní tradici?

Krev není voda, a proto jsem se vrátil ke kořenům, k místu, kde jsem se narodil a kde žiju. Dalším důvodem byla nabídka sběratele folklorního umění Miroslava Ondruše, který mi navrhl, abych zkusil malovat folklorní motivy. Nejdříve to pro mě byl šok, ale při sklence vína mě „ukecal“ a ráno jsem před domem našel zarámované plátno 100 x 200 cm. Na to plátno jsem tehdy namaloval triptych „Ostrožské hody“. No a tím to vlastně začalo...

Vedle motivů z rodného kraje se ve vaší tvorbě objevují i motivy z Valašska. Čím vám Beskydy učarovaly?

Před časem jsem se seznámil s doktorem J. Bogarem a začal jsem jezdit na Valašsko a Horní Vsacko, kde obdivuji obrovské zelené plochy a staré valašské chalupy.

Vnímáte rozdíl mezi těmito kraji?

Slovácko je veselé a Valašsko je zadumaný kraj.

Kam povedou vaše další kroky?

Pokud budu zdravý, budu pracovat, protože mám chuť stále něco tvořit. Ani v pokročilém věku si nedovedu představit, že bych odložil štětce a přestal malovat.

autor: Marie Mikulcová
TOPlist