Z deníku archeologa aneb Střípky minulosti I.

Z deníku archeologa aneb Střípky minulosti I.
Foto: Fotoarchiv Slováckého muzea  /  Archeolog J. Novotný a fotograf L. Chvalkovský na archeologickém výzkumu v Uherském Hradišti, na dnešním Masarykově náměstí, 80. léta 20. století.
Uherské Hradiště Zajímavosti 14 / 01 / 2023

Současná společnost je doslova fascinována dávnými civilizacemi a málokoho zanechá zajímavá stopa z minulosti chladným. Naše předchůdce však v dřívějších dobách více než minulost zajímala současnost, a to jak přežít často krutá období válek, neúrod či epidemií.

Nicméně v 15. a 16. století, v období renesance, začínalo být v popředí zájmu antikvářství. Postupem času se často soukromé archeologické sbírky pod vlivem uvědomění si své vlastní národní identity měnily v muzea. Na konci 19. století již pak bylo archeologické bádání systematičtější a vyvinulo se v samostatný vědní obor, který se těší obrovské popularitě dodnes. Ve spolupráci se Slováckým muzeem jsme připravili seriál, který vám odkryje zajímavosti z „archeologických deníků“.

Jak to bylo s archeologií na Uherskohradišťsku

Počátky archeologického bádání na Uherskohradišťsku jsou spojeny s druhou polovinou 19. století. Dobou, kdy archeologii na Moravě výrazně zpopularizovaly objevy Jindřicha Wankla v oblasti Moravského krasu. Snad každý si jeho jméno pojí s Býčí skálou a nálezem sošky bronzového býčka. Tak jako řeka Morava utvářela po dlouhá tisíciletí krajinu Slovácka, stejně výraznou stopu v těchto místech zanechali naši předkové. A tak i na jihu a jihovýchodě Moravy bylo co objevovat! Pojďme se podívat zpět do minulosti, do počátků archeologie na Slovácku, a připomenout si největší jména a objevy s nimi spojené.

Hybnou myšlenkou zdejších badatelů bylo především hledání centra Velké Moravy. Ve Starém Městě a jeho bezprostředním okolí se o to přičinili především: František Přikryl, Julius Jeroným Christin, František Myklík či Antonín Zelnitius. Wanklův přítel a spolupracovník - František Přikryl pod vlivem miléniových oslav v letech 1863 (příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v roce 863) a 1885 (smrt Metoděje v roce 885) začal jako první archeologicky zkoumat legendární velkomoravský Velehrad. Prováděl ale i výzkumy hradiska a kostela sv. Klimenta v Osvětimanech či v okolí cisterciáckého kláštera na Velehradě, ve Starém Městě či Kostelanech. Ve výzkumech Starého Města, kam literární tradice kladla velkomoravský Velehrad, pokračoval také učitel Julius Jeroným Christin. S jeho jménem je spojen objev opevnění v západní části Starého Města pojmenovaného po objeviteli Christinovým valem.

Mnozí z nás nejednou také zavítali k replice kostelíka sv. Jana Křtitele na Modré u Velehradu. Nicméně nejcennější jsou negativy základů, které jsou nyní národní kulturní památkou. Jejich výzkum je pak spojený s dr. Janem Nevěřilem, který poprvé formuloval hypotézu o datování základů zdejšího kostela do raného středověku. Teprve až pozdějším revizním výzkumem se ale podařilo doložit, že kostel, který Nevěřil zkoumal, je skutečně velkomoravský.

Největší velkomoravská nekropole

Další významný amatérský archeolog této doby - uherskohradišťský rodák a původně učitel Antonín Zelnitius - založil roku 1922 ve Starém Městě „Muzejní spolek Starý Velehrad - Staré Město“. Jeho úkolem bylo prozkoumat území celého Starého Města, později byla jeho působnost rozšířena na oblast středního Pomoraví. Zelnitius brzy rozpoznal důležitost nálezů, které byly po léta ničeny při těžbě písku v „Klečkově písečníku“ v poloze „Na Valách“ ve Starém Městě (nynější Památník Velké Moravy - Cyrilometodějské centrum). A které byly po dlouhou dobu mylně považovány za pozůstatky bojů třicetileté války. Na počátku své záchranné činnosti musel ovšem překonávat značné obtíže, ať už nezájem odborné veřejnosti, či nedostatek peněz (pomocníky platil často ze svých prostředků). „Na Valách“ postupně odkryl více než 300 velkomoravských hrobů a několik desítek sídlištních objektů. Také v ostatních částech regionu, v okolí Polešovic, Nedakonic, Huštěnovic či Uherského Ostrohu a jinde, působili v této době četní amatérští archeologové, kteří v duchu možností své doby pomáhali rozkrývat nejstarší dějiny Uherskohradišťska. Jejich výkopová a sběratelská činnost podnítila vznik řady soukromých sbírek a spolkových muzeí.

Doba největších objevů

Na v pravém smyslu slova systematické (odborně vedené) archeologické výzkumy nazrál čas až po druhé světové válce. A jsou neodmyslitelně spojeny s postavou původně také učitele, posléze významného profesionálního archeologa - Viléma Hrubého. Pod jeho vedením byla odkrývána minulost Starého Města, Modré, Sadů u Uherského Hradiště, ale také Zlechova či hradiska sv. Klimenta u Osvětiman. Vilém Hrubý je také spojen s objevem první prokazatelně velkomoravské církevní architektury v našich zemích - kostelíka ve Starém Městě „Na Valách“. Výzkum této lokality převzal po Antonínu Zelnitiovi. V témže roce, kdy byl objeven kostel „Na Valách“ (1949), došlo pak k objevu druhého velkomoravského kostela a pohřebiště na západním okraji Starého Města v trati „Špitálky“. Místo objevu bylo bohužel porušeno těžbou štěrku, a tak i ze základů velkomoravské svatyně se dochovala přibližně jen polovina. Výzkum zde vedl archeolog Státního archeologického ústavu v Brně Josef Poulík, který je spojen i s četnými objevy v jiném velkomoravském nalezišti - Mikulčicích.

Počátky archeologie ve Slováckém muzeu

S Antonínem Zelnitiem a Vilémem Hrubým souvisí i začátky archeologického oddělení Slováckého muzea. Již v době počátku a první veřejné prezentace archeologické sbírky Slováckého muzea v roce 1913 čítala tato 646 kusů, přičemž počet předmětů celého muzea tehdy činil 4 147 kusů předmětů. Pro nově založené Slovácké muzeum bylo vyčleněno první poschodí zrušené jezuitské koleje na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti, kde byly v průběhu listopadu 1913 instalovány veškeré sbírkové předměty. V roce 1929 město zakoupilo pro muzeum budovu ve Smetanových sadech, kde je dodnes hlavní sídlo muzea a najdete zde krom výstavních sálů taktéž některá jeho oddělení. Zde také až do roku 1975 sídlili muzejní archeologové.

Období systematického bádání

K dalšímu rozvoji činnosti archeologického oddělení došlo zejména po roce 1964 s nástupem odborně školeného archeologa Roberta Snášila, který za dobu svého působení na archeologickém oddělení realizoval výzkumy na téměř 60 katastrech obcí převážně okresu Uherské Hradiště. Byť původním zaměřením specialista na pravěkou archeologii, bylo jeho působení ve Slováckém muzeu spojeno s řadou výzkumů zaměřených také na středověk. Jedním takovým je například i výzkum na katastru obce Polešovice, kde došlo k průzkumu zaniklé středověké vsi Záblacany (zbytky zaniklé vesnice byly objeveny také při archeologickém výzkumu v roce 2021 při stavbě úseku dálnice D55), ale také bohatého pravěkého osídlení. Řada rozsáhlých archeologických výzkumů tohoto období (70.-80. léta 20. století) probíhala i v historických jádrech Starého Města a Uherského Hradiště. Jejich realizace je spojena s působením nejen Roberta Snášila, ale také Rudolfa Procházky, Jiřího Novotného (působí dodnes v archeologickém týmu Slováckého muzea), Drahomíry Frolíkové-Kaliszové a od 90. let také Jiřího Pavelčíka. Díky těmto výzkumům se výrazně rozšířily naše znalosti o vývoji velkomoravského i středověkého osídlení oblasti.

Právě četné archeologické nálezy z těchto výzkumů se staly nedílnou součástí fondu archeologického oddělení Slováckého muzea. Originály některých artefaktů nyní naleznete v jedné ze dvou nových expozic, Pravěku Uherskohradišťska, v nově otevřené přístavbě Památníku Velké Moravy - Cyrilometodějském centru ve Starém Městě.

autor: Dana Menoušková, archeoložka Slováckého muzea v Uherském Hradišti

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace