Znovunalezené poklady amatérského filmu

Znovunalezené poklady amatérského filmu
Slovácko Zajímavosti 14 / 07 / 2012

S novým seriálem DOBRÉHO DNE uvidíte, co se kdysi dělo u vás v obci

Povím vám příběh Richarda Klofáče, který má svůj začátek v roce 1974 v obci Tupesy. Tehdy se zde konala velká slavnost. Uplynulo totiž 100 let od doby, kdy byla v Tupesích založena místní škola.
Na začátku slavnosti se v budově místního kina konala schůze. Hosté sedí, poslouchají řečníky a mezi nimi se proplétá neznámý kameraman, který vše natáčí na svou dobu moderní 16mm filmovou kameru.
V jeden okamžik zabere do zorného pole muže jen na několik málo vteřin, pak v natáčení pokračuje, točí ve škole, před budovou školy a nakonec i císařské hody s právem, které se ten den konají.
Přesuňme se nyní o několik desítek let dopředu, do roku 1991. Tehdejší ředitel školy František Mikula pozve žáky do místního kina a promítá film z roku 1974 o oslavách 100 let školy v Tupesích. Žáci jsou zprvu dost nepozorní a filmu nevěnují příliš pozornost, ale jinak jsou rádi, že nemají vyučování. A pak se to stane. Jeden z žáků osmé třídy poznává na několikavteřinovém záběru ze schůze sedícího muže. Je to jeho děda, kterého si matně pamatuje ze svých dětských vzpomínek.
Doma se pak o záznamu zmíní. V rodině se o tom nějakou chvíli mluví, každý vysloví přání, že by rád film viděl, ale nic se nestane, nikdo jiný už film znovu nevidí.
Léta plynou, píše se rok 2011, z bývalého žáka je dospělý muž, má 35 let, je ženatý a má dvě děti. A někde uvnitř v hlavě má ukrytou vzpomínku na kdysi dávno zhlédnutý film. Sám si začíná zachraňovat vzácné rodinné záznamy na VHS kazetách, ale chce víc. A tak se začíná ptát po filmu. Jde za školníkem tupeské školy, ten ho odkáže právě na Františka Mikulu, bývalého ředitele školy. Neváhá, zvoní u domu pana Mikuly.
A ten, i když je právě ve složité rodinné situaci, potvrzuje, že vzácný film je ještě na obecním úřadě v Tupesích, a jako správný tupeský patriot je hned nakloněn nápadu jej zdigitalizovat, zachránit a nabídnout ho široké veřejnosti. Když bývalý žák dostane film do rukou, pouští se do práce. Po několika dnech, když je film konečně v digitální podobě v počítači, navrhne panu Mikulovi jako účastníku tehdejších událostí, aby jej doplnil komentářem.
Do filmu je tak dodán i zvuk. Bývalý žák je u cíle, svolává rodinu, otevře se láhev vína, připraví se pohoštění a pouští se premiéra unikátního filmu z roku 1974.
Zdá se vám tento příběh neuvěřitelný? Tak věřte, že je zcela pravdivý.

Zeptejte se ve svém okolí pamětníků, ať jste mladý nebo starý, a vždy se dozvíte, že někdo, ať už ve vašem městě nebo vesnici, má uložené doma v krabici staré filmové cívky, které ukrývají opravdové historické poklady.
Musíme si uvědomit, že se většinou jedná o záznamy staré několik desítek let. Opravdový boom začal už někdy v 60. letech minulého století. Tyto záznamy většinou spoustu let nikdo neviděl, někdy je najdou až potomci kameramanů, kteří vůbec netuší, jaký je obsah těchto nahrávek.
Když si pak zdigitalizované nahrávky pustí, jsou v úžasu, vidí své rodiče, prarodiče, domy, které už nestojí, ulice, které dnes vypadají zcela jinak. Vidí sami sebe jako mimina, vidí dnes už jen stěží uvěřitelné kočárky, šatníky svých předků, hračky, vidí dovolené, na které se vydávali se svými rodiči, kulturní a veřejné události.
Lidé se při sledování těchto filmů vrací do historie, cestují v čase.

Proč jsou amatérské archivní záznamy na filmových cívkách tak unikátní?
Jednoduše. Protože jich není mnoho, protože jsou velmi originální a na akcích, které se natáčely, mnoho kameramanů nebylo. Dnes natáčí každou veřejnou událost desítky amatérů.
Není problém požádat známého a poprosit ho o kopii, která se dá vytvořit do 10 minut. V dobách filmových kotoučů vlastnil kameraman jednu kopii, kterou si doslova hýčkal, a když se doma promítalo, býval to vždy malý svátek. Také péče o filmový materiál byla zcela jiná než dnes, v době digitálních technologií. Dnes si uložíme své záznamy na DVD do krabiček a uděláme si zálohu na externí paměťové zařízení.
Dříve se používaly lepičky filmů, prohlížečky filmů, s každým přehráváním se na filmu objevily nové a nové škrábance, které se staly jakousi typickou součástí těchto filmových materiálů. Bylo nutné promítačky zásobovat novými žárovkami, pro jejich relativně krátkou životnost, řemínky pro pohon filmových cívek. Dnes leží ponecháno svému osudu spousta filmového materiálu.

Nový seriál DOBRÉHO DNE vám přináší alespoň několik málo unikátních záznamů, které se podařilo doposud zachránit. Pochází převážně ze soukromých archivů a na záznamech je zachycen život od šedesátých let.
Jsou zde vidět jak veřejné akce, tak i záběry ze soukromí. Ze šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let se přesuneme i do let nedávno minulých, let devadesátých, kdy vtrhly  do našich domácností již více rozšířené analogové kamery, které ukládaly své záznamy na magnetické pásky. I tyto záznamy nám poskytují úžasnou cestu do nedávné minulosti. Zachycují události a oživují vzpomínky na události nedávno minulé. I zde se náš seriál na pár okamžiků zastaví.
Připomeneme si například stavbu nového kostela v obci Zlechov a bourání zdejší kaple, u které se dlouho nedařilo vyřídit povolení pro demolici.
Připomeneme si i katastrofální povodně z roku 1997 v Uherském Hradišti.
Za každým z těchto záznamů jsou ukryty příběhy občanů, ať už vesničanů nebo měšťanů, z dob minulých, nebo se týkají naší nedávné minulosti. A na tu je dobré nezapomínat.

Unikátní záběry najdete každé pondělí na http://slovackytydenik.cz

Jako první ode dneška na našem webu uvidíte snímek z Jalubí roku 1972, který vznikl k oslavám 40. výročí založení TJ Sokol, a povodně z roku 1997 v Uherském Hradišti.

autor: archivservis.cz
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace