Letošní hvězdou koncertu Dnů lidí dobré vůle na Velehradě byl slovenský zpěvák a skladatel Miroslav Žbirka, kterému většina publika neřekne jinak než Meky. A právě dokument se stejnojmenným názvem měl minulý týden premiéru také v Uherském Hradišti.

Gentleman, který dokázal ve třiceti letech vyfouknout Karlu Gottovi Zlatého slavíka, poskytl DOBRÉMU DNU exkluzivní rozhovor.

Velehrad byl letos věnován lidem z první linie. Měl jste velké obavy z koronaviru?

Asi jako většina lidí jsem nevěděl, co přijde a co se bude dít. Určitě jsem nic nebral na lehkou váhu, ale na druhou stranu si myslím, že jsme všichni byli nervózní a ustrašení, a proto jsem se snažil sám sebe i ostatní zaměstnávat.

K čemu jste využil nucenou koncertní pauzu?

Pořádal jsem online streamované koncerty, natáčeli jsme na telefon v mojí zkušebně u nás doma a byl jsem rád, že to povzbudilo velké množství lidí. Sledovanost koncertu, který jsme odehráli hned v úvodu karantény, se vyšplhala na půl miliónu. Odehráli  jsme i koncert pro zdravotníky v areálu Vinohradské nemocnice  takzvaně pod okny pavilónů. Koncert přenášel Český rozhlas a byl poděkováním právě pro lékaře, sestřičky a další zdravotnický personál, nahrál jsem na Youtube lekce akordů, takže jsem se nenudil a zároveň doufám potěšil fanoušky, když museli trávit doma více času. A  snažil jsem se také složit nové skladby, což se mi doufám  podařilo.

Jste jeden z posledních gentlemanů, který za sebou nemá bulvární stopu - je to povahou nebo výchovou?

Rád mluvím s novináři, když je o čem, což bývá, když vychází album, mám nový klip nebo koncerty. Nebo v tomto případě prezentujeme s režisérem Šimonem Šafránkem celovečerní dokumentární film Meky.

Co vám proběhlo hlavou, když za vámi přišel s nápadem natočit filmový dokument režisér Šimon Šafránek?

Šimon mě oslovil při natáčení svého předchozího snímku King Skate a chtěl v něm použít některé moje skladby z poloviny osmdesátých let. Svolení samozřejmě dostal, pak mě pozval na premiéru King Skate do Karlových Varů a tam někde mezi ním a producentkou filmu Kateřinou Černou z Negativu vznikla myšlenka na dokument o mně. Nebyl to můj nápad, ale Šimonův styl vyprávění a cit pro hudbu se mi líbil, a tak jsem se  nebránil.

Byla nějaká hranice, kam jste byl ochoten filmový štáb pustit?

Postupně jsem si zvykal na to, že mám kameru v zádech, a někdy na to i zapomněl. Pustil jsem je k sobě domů, do šatny i do zákulisí koncertů. Jezdili se mnou autem, navštívili místa, která pro mě něco znamenala. Šimon je citlivý člověk a já spoléhal, že moje hranice nepřekročí. Párkrát sice použil větičky a věci, o kterých jsem si myslel, že ve filmu nebudou, ale nijak jsem mu do výsledku nezasahoval. Je to jeho dílo a jeho pohled na mě a moji tvorbu.

Jaký jste měl pocit, když jste viděl první projekci?

Potěšilo mě to! Přestože svůj život i skladby znám, nenudil jsem se ani chvilku. Film má švih a tempo i humor, a to se mi líbilo. Viděl jsem to jako jeden z posledních a jak už jsem řekl - nijak jsem do toho nezasahoval.

Před očima vám na plátně proběhl vlastní život - přepadly vás při vzpomínkách velké emoce?

Musím se přiznat, že ve mně opravdu film vyvolal jakési bilancování a vzpomínání, ale já jsem člověk, který se dívá dopředu, a v závěru filmu o tom i hovořím. Když něco skončí, zase je přede mnou výzva nových písní a to se asi nezmění. Film má i silné emotivní momenty, ale Šimon to zvládl velmi citlivě, za což mu děkuji.

Dokážete se vůbec rozčílit a řvát na lesy?

Hlas mám celkem silný a řvaní si odbydu většinou ve studiu - naposledy při nahrávání skladby Dievča, na lásku nie je čas na Double Album, kdy na závěr opravdu použiju veškerý svůj registr.

Poslední Duble album jste natáčel opět v legendárním Abbey Road, s kapelou Paula McCartneyho - jak velkou jste měl trému před světovými muzikanty?

Už jsem se s některými znal z natáčení předchozího alba Miro, ale takto kompletní sestava mě dostala. Připravoval jsem se na natáčení, aby mě nic nezaskočilo, a na trému moc nebyl čas. Oni jsou velcí profesionálové a navíc sehraní, takže to probíhalo ve velmi pracovním a tvůrčím duchu. A potom v bufetu o pauzách jsem koukali na fotbal a tam padly všechny bariéry. Když pak přijeli na moje velké koncerty 40 let na scéně, byli jsme už kamarádi, těšili se sem a po koncertech se jim ani nechtělo odletět. (smích)

Videoklip k songu Čistý svět vám natočil váš syn, který žije v Londýně. Nechal jste mu úplně volnou ruku, nebo jste mu do toho i otcovsky kecal?

Poslední dva klipy Skúška snov s Katkou Knechtovou a Čistý svet s Ráchel Skleničkovou jsem nechal plně na Davidovi. Je už zběhlý, má svůj systém, dokáže zorganizovat kvalitní a profi štáb.  Je to jeho nápad i realizace a já pouze plnil pokyny. (smích)

Na co se mohou fanoušci těšit v letošním roce?

Chystáme velmi neobvyklé turné v kinech - Cinema Acoustic Tour, které začíná v září - termíny a vše najdete na mém webu www.zbirka.cz. Zároveň s turné vychází výběrové trojCD - Meky The Best Of a zpěvník se všemi texty a akordy - SongBook, ve kterém se objeví i příběhy písní a fotky. Takže plán do konce roku je jasný a já doufám, že nám ho nezhatí viry.