Libor Lukáš, předseda Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě, o dostavbě dálnice D55

Jak se zdá, budování dálnic na Slovácku dostalo konečně zelenou. Co bylo podle vás hlavní příčinou tak velkého zdržení?

Hlavní příčinou dnešního zoufalého stavu jsou byrokratické překážky, zakotvené v pro mne naprosto šílené legislativě. Změna zákonů je proto jedinou cestou, jak do budoucna urychlit nedostatečné tempo přípravy těchto klíčových infrastrukturních projektů. Zpoždění oproti okolnímu světu máme obrovské, řádově až 20 let. Bohužel u nás vládne alarmující stav. České republika zaujímá v mezinárodním srovnání až 150. příčku ze 190 hodnocených zemí, co se týká délky času, potřebného k povolení stavby. To se samozřejmě projevuje i v rámci přípravy dálnic v oblasti Pomoraví. Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě na tento nenormální stav pravidelně upozorňuje a nabádá k radikálním změnám v této oblasti. Využíváme k tomu platformu pravidelných odborných konferencí, na kterých diskutují zástupci státu, samospráv, projektanti, akademici, ale také ekonomové a stavbaři.

V případě dálnice mezi Starým Města a Moravským Pískem napadli ekologové skutečnost, že stavební úřad ve Starém Městě nesouhlasil s tím, aby za každý pokácený strom byly vysazeny minimálně tři nové. Nebyla to chyba?
Hlavní chybou je to, že aktivisté mohou beztrestně nadužívat současné zákony. Někde najdou problém v křečkovi polním, jinde zase ve skřivanu lesním, čmelákovi, veverce, nebo jako v tomto případě v kompenzačních opatřeních v podobě tří stromů. Tyto věci lze ovšem s investorem ŘSD ČR řešit i jinou formou než účelovým zdržováním správních procesů. Samozřejmě, že úředníci stavebního úřadu ve Starém Městě mohli být v tomto konkrétním případě obezřetnější, aby zbytečně nezavdali příčinu k podání aktivistických námitek. Musíme totiž vycházet z reality, že aktivisty příliš nezajímají burácející kamiony pod okny domů občanů v řadě měst. Daleko více je zajímá křeček nebo strom. Druh homo sapiens bohužel mezi chráněné živočišné druhy prozatím nepatří.

Aktuální budování dálnic vyvolává mezi řidiči rozpaky. Jednotlivé úseky totiž nebudou na sebe navazovat. Aktuálně se staví obchvat Otrokovic, začíná výstavba úseku mezi Babicemi a Starým Městem. Ale trasu mezi Otrokovicemi a Babicemi budou muset řidiči projet po staré okresní cestě. Proč tomu tak je?

Zde má příprava stavby dálnice opravdu zpoždění cca dva roky. Je tomu tak proto, že se v obci Spytihněv dlouho hledalo akceptovatelné technické řešení (estakáda, hloubený zářez, tunel), které by řešilo průchodnost dálnice směrem od Fatry Napajedla s mimoúrovňovým křížením koridoru železniční trati v místě za napajedelským nádražím a navazující trasou dálnice vedenou přes horizont katastru obce Spytihněv. Řešení se nakonec našlo v podobě hloubeného zářezu a nyní se již intenzivně projektuje. Tento úsek měří cca 8,5 km a jeho příprava z důvodu složitosti byla rozdělena do tří etap. Očekávám, že by se v roce 2023 mohlo začít se stavbou celého tohoto propojovacího úseku, a to mezi mostem přes řeku Moravu před Napajedly (tj. místo, kde se v současné době již intenzivně dálnice staví) a v letošním roce rozestavěným úsekem před Babicemi.  

Kdy odhadujete, že by mohly být jednotlivé úseky zprovozněny?
Dobu výstavby jednotlivých úseků D55, které jsou přibližně stejně dlouhé, můžeme odhadovat vždy na tři stavební sezony (v součtu se jedná o cca 26 km dálnice D55). To znamená, že úsek dálnice D55  Babice-Staré Město by mohl být zprovozněn přibližně v roce 2024, úsek Staré Město-Moravský Písek cca v roce 2025 a úsek Napajedla-Babice předpokládáme v roce 2026. Podotýkám, že vycházím z předpokladu, že do stavebně správních řízení nebudou účelově zasahovat aktivistické spolky a že se podaří vykoupit potřebné pozemky…

Co je podle vás potřeba udělat do budoucna, aby výstavba klíčové dopravní infrastruktury nanabírala taková zpoždění?
Na to už jsem odpověděl v úvodní otázce. Především se musí pro politiky stát dobudování páteřní dopravní infrastruktury v naší zemi klíčovou prioritou. Aktuálně nám schází dobudovat 750 km dálnic. Vždyť od války, tj. od roku 1945, jsme jich postavili pouhých 1 250 km!  A to se nebavím o potřebě vysokorychlostních železničních tratí, které se ve světě již mohutně staví a u nás o nich stále vedeme pouze diskuzi. Současné tempo výstavby u nás je v porovnání se zahraničím naprosto ostudné. Za klíčové opatření (kromě zajištění financí) považuji změnu špatně nastavených zákonů. Vyprojektovat a postavit jednotlivé úseky dálnic není vůbec nic složitého a naši technici, inženýři a dělníci to umí. Nejsložitější z dnešního pohledu paradoxně je tyto infrastrukturní projekty povolit. Bez reálné politické vůle (napříč politickým spektrem) ke změně špatných zákonů napříč stranami, vyčlenění peněz a opuštění současného, „nenormálního“ stavu, to zkrátka možné není.