Anatomii se učili podle pravých kostí, patří německému vojákovi? Odpoví výzkum
Foto: ZŠ UNESCO / Když výzkum odhalí komu kosti patří, škola pozůstatky předá žijícím potomkům.
Lebka skutečného člověka léta sloužila jako učební pomůcka při hodinách přírodopisu na Základní škole UNESCO v Uherském Hradišti. Krabice v kabinetu ukrývá i zbylé ostatky s největší pravděpodobností německého vojáka, padlého za druhé světové války. Komu kosti skutečně patří, odhalí společný výzkum žáků a Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
„Když jsem šel na hospitaci do hodiny přírodopisu, zrovna probírali anatomii a po třídě kolovala lebka, která mě jakožto historika hned zaujala. Ani jsem nevěděl, že ji ve škole máme. Paní učitelka mě překvapila informací, že není kupovaná, ale pravá. Stejně jako další kosti, které jsou v kabinetu,“ svěřil se redakci Jan Vorba, ředitel školy, který ihned pátral po původu kostí. Ve školním inventáři o nich ale není ani zmínka. „Ve škole jsou údajně dlouhá léta, po druhé světové válce se totiž do škol prý posílaly jako učební pomůcky kosti německých vojáků. Ale existuje i dohad, že jde možná o ostatky sovětských vojáků. Všechno jsou však domněnky, více odhalí až odborný výzkum,“ pokračoval Vorba. Kostra každopádně není úplná, některé kosti chybí. Spekuluje se navíc, že jde o ostatky více lidí.
Lebka i kosti se podle ředitele na hodinách přírodopisu používaly jen výjimečně, jinak pro výuku slouží koupená kostra, která je vystavená i ve třídě.
Škola teď „nález“ podrobí nejmodernějšímu výzkumu, do kterého se zapojí dva badatelské týmy pod vedením učitelů. Jeden přírodovědný a druhý historický. Celým výzkumem žáky 8. a 9. tříd provede Miriam Nývltová Fišáková, odborná asistentka Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. „Všichni už se moc těší, bude to něco úžasného spolupracovat s takovou kapacitou,“ uvědomuje si výjimečnost výzkumu ředitel školy.
„Kosterní ostatky podrobíme základní antropologické analýze, ze které zjistíme, jestli jde o muže, ženu, určíme výšku, váhu, případné patologie a věk úmrtí. Analýzou izotopů odhalíme, co dotyčný jedl, z jaké byl sociální vrstvy nebo odkud pocházel. Genetická analýza a získání DNA si asi vyžádá složitější postupy, protože kosti za desetiletí prošly rukama spoustu dětí i dospělých,“ shrnula v kostce základní body výzkumu Nývltová Fišáková, která počítá i s rekonstrukcí podoby člověka, jehož ostatky sloužily léta jako učební pomůcka. „Oslovíme nejspíš výtvarníka, protože z počítače mi stále přijdou podoby příliš umělé. Ale všechno nepůjde hned, čeká nás poměrně náročný a dlouhý výzkum,“ poznamenala paleontoložka.
Výuka s pravými kostmi ji nepřekvapila, na školách není výjimkou. „V sbírkách škol určitě stále jsou, dříve to totiž bylo naprosto běžné. Otázku etiky nikdo neřešil, navíc to bylo nejlevnější. I já si z dětství pamatuji, že jsme měli ve škole skutečné kosti,“ zavzpomínala Nývltová Fišáková. I když běžně spolupracuje s kriminalisty na objasňování vražd, zkoumá nalezené pozůstatky z pravěku a přednáší na vysoké škole, v Uherském Hradišti zažije něco poprvé. „Ještě nikdy jsem nespolupracovala se žáky základní školy, většinou vedu výzkum s odborníky nebo kriminalisty. Ale na novou zkušenost se už moc těším, mladí lidé mě obohacují,“ svěřila se vědkyně.
Jestli se podaří ztotožnit člověka, jehož kosti byly součástí výuky přírodopisu několika generací obyvatel Uherskohradišťska, to ale netuší. „Teoreticky je to možné, uděláme maximum, abychom se k informacím aspoň přiblížili. Za druhé světové války ale vymřely celé rodiny, požáry navíc zničily i archivy, takže je klidně možné, že nenajdeme žádné potomky. Identifikace pak bude složitější,“ poznamenala Nývltová Fišáková.
Výzkum přijde na desítky tisíc korun, které škola zaplatí s pomocí evropské dotace. A jaký osud čeká kostru? „Když zjistíme, komu patří, předáme pozůstatky žijícím potomkům. V opačném případě je důstojně pohřbíme v Uherském Hradišti,“ prozradil Vorba.
Projekt oficiálně zahájí odborná konference 24. září, která představí jednotlivé fáze výzkumu.