Anna Konvalinková navázala na Riedla, im memoriam získala Cenu Charity ČR

Anna Konvalinková navázala na Riedla, im memoriam získala Cenu Charity ČR
Foto: Charita Uherské Hradiště  /  Cenu převzal Dalibor Jirásek (vpravo), dlouholetý přítel Anny Konvalinkové.
Uherské Hradiště Zprávy 30 / 10 / 2024

Anna Konvalinková, zakladatelka a první ředitelka Charity v Uherském Hradišti, která zemřela po dlouhé nemoci na konci ledna, obdržela in memoriam Cenu Charity ČR. Prestižní ocenění převzal její dlouholetý přítel Dalibor Jirásek při slavnostní mši v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, na které nechybělo ani pět jejich dětí.

„Vždy byla usměvavá, milá, zkrátka jedinečná žena, která zanechala nesmazatelnou stopu nejen v Charitě, ale v srdcích všech, kteří měli čest se s ní potkat,“ zavzpomínal Jirásek.

Cena Charity ČR se uděluje za obětavou práci vynikajícím pracovníkům, dobrovolníkům nebo podporovatelům charitního díla od roku 2008. Slavnostní mši v katedrále sloužil pražský arcibiskup Jan Graubner. „Svůj život zasvětila pomoci druhým a i po odchodu z vedoucí pozice se dále angažovala v charitních aktivitách,“ uvádí Charita ČR stručnou charakteristiku Anny Konvalinkové, které se stala druhou laureátkou ceny z uherskohradišťské Charity. O první zápis do historie se postaral Bohumil Riedl z Kunovic, dlouholetý dobrovolník humanitární pomoci, který byl v roce 2011 rovněž vyznamenán in memoriam.

Anna Konvalinková vychovala pět dětí, byla spoluzakladatelkou a první ředitelkou Charity Uherské Hradiště, v roce 2001 předala štafetu Jiřímu Jakešovi. Zasloužila se o vznik nejrůznějších sociálních služeb - Domácí pečovatelské služby, Centra volného času, Denního centra sv. Ludmily pro osoby s postižením nebo azylového domu pro osoby bez přístřeší ve Starém Městě. V roce 1992 organizovala humanitární pomoc pro válkou postižené oblasti bývalé Jugoslávie, na což zavzpomínal její syn František. „Vracel jsem se právě z vojny, po cestě z nádraží jsem na Mariánském náměstí uviděl stát kamion, do kterého nakládali nějaké věci. Maminka to celé organizovala. Když mi řekla, že potřebuje dobrovolníky pro doprovod kamionu, jestli o někom nevím, tak jsem se nabídl. Místo domů jsem tak s kamionem odjel rovnou do Chorvatska. Maminka to sice oplakala se slovy, že poslala syna do války, ale já byl rád, že jsem mohl pomoct,“ svěřil se František Konvalinka.

Tagy článku

TOPlist