Rodina ze Sadů už půldruhého roku v klidu nespí, spor řeší radnice

Kohoutí kokrhání už měsíce nedá spát Ivanu Kneblovi z uherskohradišťských Sadů. Opeřenci jej pravidelně budí a nedopřejí mu nočního klidu, někdy se poprvé projeví i po třetí hodině ranní... Majitelé kohoutů se však jenom smějí, jeho stížnost považují za absurdní. I přesto se jí však už zabývá právní odbor uherskohradišťské radnice.
„Kokrhání vzájemně se překřikujících kohoutů je natolik intenzivní, že není možné otevřít v bytě okno, aniž bychom nebyli hlukem obtěžováni. Chovný objekt se totiž nachází v bezprostřední blízkosti oken ložnice,“ píše ve stížnosti Knebl, který uvádí, že je porušováno jeho právo na noční klid.
Válku s kohouty přítele sousedky Miklasové vede už více než půldruhého roku, jenže zatím marně. Uherskohradišťská radnice jeho stížnost prvotně odložila, jenže se okamžitě odvolal a krajský úřad obratem rozhodnutí zrušil. „Žádný z úředníků se vůbec neobtěžoval, aby si otestoval kohoutí kokrhání na vlastní uši, což považuji z hlediska objektivity za nejdůležitější. Právní odbor rozhodl jen na základě pochybných tvrzení několika svědků,“ pokračuje písemná stížnost Knebla, který se nediví, že desítka svědků se necítí být drůbeží jakkoliv obtěžována. „Ani si nedovedu představit, jaký zdroj hluku by je mohl rušit, respektive jak by jej vůbec mohli slyšet, vždyť z katastrální mapy je zřejmé, jak daleko bydlí,“ vysvětluje ve stížnosti. Sousedé mu prý hned na prvním jednání, kterého se zúčastnili i zástupci města, přislíbili, že vybudují nový objekt pro chov kohoutů, ale dodnes se nedočkal.
„Když jsme se loni v dubnu do Sadů nastěhovali, byl klid. Jestli sousedé měli kohouty, nevím, ale každopádně nebyli slyšet. Jenže nyní mají minimálně dva tři, kteří mě budí denně,“ píše Knebl, jehož hněv se před dvěma měsíci snesl i na hlavu sousedů z druhé strany. „Opravdu je to hrůza, v noci nemůžeme větrat a tím pádem ani spát. Vždyť v ložnici máme třiadvacet stupňů,“ těžko hledá slova manželka Ivana Kneblová.
V Sadech však vesměs pro jejich stížnosti nemají pochopení. „Chlapi v hospodě, co jsou nad věcí, se už zdraví kohoutím zakokrháním,“ říká s úsměvem jeden ze štamgastů. A usmívá se i majitel kohouta-budiče, který se stal terčem stížností před dvěma měsíci. „Jako první se jeho hněv snesl na sousedku, ale teď už svůj okruh „obdivovatelů“ rozšířil. A už mu nevadí jen kokrhání v nočních hodinách, ale i přes den,“ nechápe Zbyněk Havlíček, který má pro stěžovatele jednu radu. „Ať si dá špunty do uší. Opravdu nevím, jak bychom měli přinutit kohouty nekokrhat,“ diví se Havlíček. „Vždyť z něj lidi mají jenom srandu,“ nechápe jednání souseda. „Zvířata a taky kohouti zkrátka na vesnici patří, víc to nebudu komentovat,“ reagovala Miklasová.
Rozseknout sousedský spor tak musí uherskohradišťská radnice, jenže zjevně ji nečeká vůbec snadný úkol. „Už skoro rok se snažíme stěžovatele nabádat, aby se sousedy našel rozumnou dohodu a způsob, jak zabránit kokrhání v brzkých ranních hodinách, jenže zkrátka chybí vůle najít smírné řešení. Je přitom paradoxní, že mnozí lidé bydlící v okolí podpisy stvrdili, že žádné kokrhání neslyší, nebo je neobtěžuje,“ tvrdí Pavlína Pančochová, vedoucí právního oddělení městského úřadu. „A jelikož inkriminovaná část Sadů není prohlášena za ochranné pásmo, chov domácího zvířectva je v naprostém pořádku,“ dodává Pančochová.
Jediným řešením se tak zdá stanovisko hygieniků, kteří doporučili vybudování zařízení pro přebývání kohoutů na noc se žaluziemi, které zamezí přístupu denního světla, což zabrání kokrhání kohoutů v časných ranních hodinách.