Chtěla jsem být herečkou, ale učitelství zvítězilo

Chtěla jsem být herečkou, ale učitelství zvítězilo
Foto: Petr Zákutný
Strání Zprávy 21 / 02 / 2011

Rozhovor s Ivanou Bartoňovou, semifinalistkou soutěže Zlatý Ámos

Škola ve Strání patří k nejznámějším v regionu. Postarala se o to její učitelka Ivana Bartoňová, která se probojovala do dvanáctičlenného semifinále v anketě o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos. Tím ale vše nekončí, Bartoňová bude za několik týdnů usilovat v Praze o postup do závěrečného finále. Rodačka z Nového Jičína prozradila DOBRÉMU DNI  recept na úspěch.
Po úspěchu ve sdruženém finále Olomouckého a Zlínského kraje jste přijala spousty gratulací. Jaké bylo přivítání ve škole?
Celý soutěžní den nám kolegové drželi pěsti a posílali mi povzbuzující SMS zprávy. Následné přivítání bylo moc krásné, slavnostní a vřelé. Neubránila jsem se slzám dojetí. Dostala jsem od celého pedagogického sboru velkou kytici a po vyučování jsme si všichni i s ředitelkou Irenou Michalčíkovou připili „bublinkami“. S krásným dárkem mi osobně přišel popřát i pan starosta Ondřej Benešík. Velmi si toho vážím a moc to pro mě znamená. Chtěla bych tímto všem moc poděkovat. Dětem v mé třídě zářily oči a oslavili jsme to lízátkem.
Před porotou vás „obhajovala“ děvčata, bez jejíž nominace byste soutěžit nemohla. Jak jste okamžik, kdy vystoupila před porotu, prožívala?
Musím se přiznat, že nejtěžší pro mě bylo zvládnout nervozitu, ať se to všem holkám povede. Já sama jsem pro to nemusela nic dělat. Kateřina Nuzíková, Klaudie Čaňová a Nikola Popelková si obhajobu připravily jako překvapení a vůbec ode mě nechtěly s ničím pomoci. Pomáhaly jim mé kolegyně z druhého stupně. To velké vítězství je jejich zásluha. Porotu zajímalo hlavně to, jak se připravovaly a proč se rozhodly právě pro mě.
Víte, co vás v semifinále čeká?

Do semifinále už jedu sama, je to tedy jen na mně a o mně. O to je to těžší. Holky ale slíbily, že mi s tím pomůžou. Na začátku mě čeká test, který připravil lékař Jan Cimický, předseda poroty. Druhým úkolem bude asi pětiminutové vystoupení na téma Moje cesta k Ámosovi“, moje motivace k povolání, učitelské radosti a strasti a tak dále.  Třetím bodem semifinále bude pohovor s porotou. Scénář už mám zhruba v hlavě. Budu se snažit být svá. Nechtěla bych holky zklamat.
Proč jste se vlastně rozhodla pro povolání učitelky?
Myslím, že jsem vždy podvědomě cítila, že učitelství je pro mě to pravé. Chvíli jsem si hrála s myšlenkou být herečkou, ale potom zvítězila pedagogika. Nejprve jsem studovala učitelství v mateřské škole a následně na základní škole se specializací dramatická výchova, takže i to herectví při mé práci využiji. Velkým impulsem bylo i narození o čtrnáct let mladší sestry Terezy. Tehdy jsem si uvědomila, že chci pracovat s dětmi. Mimochodem, vždy jsem tíhla spíše k menším dětem. Je to krásný pocit, když dítě naučíte základy, které bude používat po celý život. Hezkým zážitkem je radost dítěte, které poprvé přečte první knížku. Jsou to moje sluníčka, a i když přejdou na druhý stupeň, stále po očku sleduji, jak se jim daří.
Vaše výuka je pestrá a netradiční. Co je jejím „kořením“?
Řekla bych, že učím jako spousta mých kolegů. Tedy tak, jak nejlépe dovedu. Snažím se do výuky vkládat prvky dramatické výchovy – hry, uvolnění a soutěže. Dramatizujeme si pohádky, situace a učíme se s maňáskem Hláskem. Často se z lavic přesuneme i na koberec.

autor: LUKÁŠ FABIÁN
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace