Slovenskou rodinu asi čeká výpověď z nájmu, neplatí, ale kouří a prý i popíjejí

Už jen čtrnáct dní mají jistotu střechy nad hlavou! Slovenka žijící ve Starém Městě totiž dluží na nájmu 35 tisíc korun a majitel bytu logicky odmítá roli mecenáše. Důchodkyně Anna Vojteková netuší, kde v únoru složí hlavu. Trn z paty jí nevytrhne ani s ní bydlící druh se synem, kteří prý měsíce marně hledají práci, což vzdaluje i jejich šanci na sociální bydlení...
„Asi všichni skončíme pod mostem,“ hořekuje důchodkyně, která má trvalý pobyt na Slovensku, ale už sedmým rokem žije na Slovácku. Poslední rok pak v pronájmu ve Starém Městě, kde za jednopokojový byt měsíčně „platí“ sedm tisíc korun. „Na nájmu dlužíme za pět měsíců, přičemž nám ještě jeden nájem majitel bytu odpustil. Chápu, že jeho trpělivost není nekonečná, ale nemáme příliš možností. Ze Slovenska beru důchod 195 eur, což dělá v přepočtu zhruba 3 700 korun, z čehož musíme vyžít. Druh i syn totiž práci hledají už měsíce marně,“ posteskla si Vojteková. Její druh nemá zaměstnání už déle než rok, kdy byl propuštěn z Mesitu, a dnes už vyčerpal i podporu z úřadu práce. Syn si v honbě za prací prý nepočíná o nic lépe, vždycky najde jenom několikatýdenní, maximálně měsíční brigádu. O stálém příjmu si však nechává jenom zdát... „I když firmy obcházejí, všude jen slyší, že propouští. Je to zoufalé, jsme naprosto bezmocní,“ říká se slzami v očích důchodkyně, která trpí silnou cukrovkou. „Trn z paty by nám kromě zaměstnání vytrhlo i nějaké sociální bydlení, ale když se ptáme na úřadech, všude je prý plno. A třeba žádost o garsonku v ubytovně špitálu ve Staré Tenici máme už dva roky,“ ví Vojteková, jak aspoň částečně vybřednout z bahna.
Jenže nemocniční ubytovna je určena takřka výhradně pro zaměstnance. „Jen výjimečně při uvolnění kapacit dáváme šanci i lidem z venku. O vyvolených však rozhoduje bytová komise, u které nemají neplatiči šanci,“ reagoval Jan Hrdý, tiskový mluvčí Uherskohradišťské nemocnice. Po informacích o možných klientech však pátrají i v jiných sociálních zařízeních. „A je velmi nepravděpodobné, že budou ubytováni, byť prozatimně, když ubytovateli neprokáží stálý příjem,“ vzkazuje na pravý břeh řeky Moravy Květoslava Zlatušková, vedoucí odboru sociálních služeb a zdravotnictví uherskohradišťské radnice. Jelikož Vojteková i její rodina mají v Česku jen přechodný pobyt, dosáhnout na dávku pomoci v hmotné nouzi je pro ně skoro nemožné. „Nárok a výpočet dávky ovlivňuje více faktorů, žadatelé se bodově hodnotí a jestli nesplní stanovený limit, stanou se zátěží systému pomoci v hmotné nouzi a policie jim ukončí přechodný pobyt v zemi,“ vysvětlila Zlatušková, která doporučuje obrátit se na kolegy z radnice ve Starém Městě. „Obecně však platí, že když se cizinci ocitnou bez finančních prostředků, odcestují zpět do vlasti, kde mají právo uplatnit sociální nároky,“ říká Zlatušková.
Vojteková však nemá střechu nad hlavou ani na Slovensku, byl by z ní bezdomovec... „Jelikož jsem ještě vdaná, mám podle úředníků žádat po manželovi splnění vyživovací povinnosti, ale to taky není tak lehké. Je v domově důchodců, sám od sebe mi nedá ani korunu a na tahanice po soudech nemám peníze,“ krčí rameny Slovenka. Proměna v bezdomovce jí však hrozí i v Česku. „Ještě výpověď nedostala, ale jestli do konce ledna nepřijde a nezačne situaci řešit, jiná možnost mě opravdu nenapadá. Je zajímavé, že na cigarety a jeden z nájemníků i na alkohol peníze mají, nájem však neplatí,“ reagoval majitel bytu Petr Lahuta z Bojkovic.