„Do mého domu už slunce nikdy nezasvítí. Zničili mi život!“

„Do mého domu už slunce nikdy nezasvítí. Zničili mi život!“
Foto: ara  /  Jaroslav Velecký patří k lidem, kteří přišli po stavbě haly o klidné posezení na zahrádce a také výjimečný výhled z domu na Lopenické sedlo. Vůbec nejhůř dopadla Marie Holotíková, které hala zastiňuje výhled úplně (viz pohled z jejího okna v koláži DOBRÉHO DNE.
Bystřice pod Lopeníkem Zprávy 28 / 02 / 2018

Toto je příběh, ve kterém nikdo neporušil žádný zákon, směrnici, vyhlášku, normu, zkrátka nic. Přesto je na jeho konci spousta zlé krve, která jen tak nevymizí. A také beznadějná budoucnost pro jednu vdovu.
Píše se 20. březen 2012. Tehdejší starosta obce Bystřice pod Lopeníkem Viktor Machala podepisuje listinu, která následně poslouží místnímu podnikateli Luďku Guryčovi jako podklad k vypracování projektové dokumentace na stavbu provozu povrchové úpravy kovů, zámečnické dílny - lakovny. Jde o výrobní halu společnosti Gukon Konstrukce, ve které Guryča působí jako manažer. Hala bude stát v místech, která byla v územním plánu zakreslena jako prostory pro průmyslovou zástavbu. Pro přiblížení, jde o nepříliš široký pás, který kopíruje hlavní silnici E50 a končí u místního fotbalového hřiště. A kolem kterého je rodinná zástavba.
„Ve chvíli, kdy padlo rozhodnutí o stavbě, nikdo v ulici netušil, o jak monstrózní stavbu se bude jednat a co všechno tady způsobí,“ tvrdí Jaroslav Velecký, jehož dům stojí v ulici poblíž nové haly. Což zároveň je a není pravda. Obec totiž měla k dispozici veškeré potřebné dokumenty a lidé se o ně mohli zajímat třeba tak, že navštíví některé z veřejných jednání zastupitelstva. „Předpokládali jsme, že podobně jako při rekonstrukci chodníků nás bude obec informovat… Navíc bývalý starosta Machala mě osobně a navíc opakovaně ujišťoval o tom, že žádná hala se stavět nebude. Nejen moje rodina mu věřila. Proto jsme na zorganizování petice nebo jiného protestu neměli ani pomyšlení,“ řekl za obyvatele Velecký. „Upřímně řečeno, nedokážu přesně citovat, co jsem přesně řekl. Mohu jen říct, že obec rozhodovala o stavbě z hlediska územního plánu. To bylo jediné vyjádření, které jsem poskytoval. Stavbu povoloval stavební úřad v součinnosti s dalšími orgány, ne obec,“ reagoval exstarosta Viktor Machala.
Než se vysoká hala vztyčila, společnost půldruhého roku pracovala na úpravě plochy. „Bylo to doslova peklo, které pokračuje a potrvá. Všude hluk, prach, otřesy, dělníkům postavili toalety přímo před moje okna,“ popisuje Marie Holotíková, jejíž dům s číslem popisným 305 stojí nejblíž haly. „A dnes? Ať se podívám z okna kterýmkoli směrem, vidím jen šedé plechy. Už nikdy mi do domu nezasvítí slunce. Na zahrádku nemůžu kvůli prachu. Je to beznadějné. A majitel haly se mi jen směje,“ krčí rameny nešťastná vdova. Její pocit zmaru pak ještě umocňuje fakt, že stavba vznikla se souhlasem jejích vnuků, současných majitelů nemovitosti.
Na seznamu účastníků stavebního řízení, který má redakce DOBRÉHO DNE k dispozici, je kromě institucí také devět fyzických osob. Jde o šest majitelů pozemků s trvalým bydlištěm v Brně, Nivnici, Ostravě, Ostravě-Zábřehu, Šumperku a Lopeníku. A pak o vlastníky nemovitostí, vnučku a vnuka Marie Holotíkové a sestřenici podnikatele Luďka Guryči. Pokud by někdo z této trojice využil patnáctidenní zákonnou lhůtu a vznesl sebemenší připomínku, povolení ke stavbě by se oddálilo. Když ne ke zrušení, taky by nastala alespoň možnost k úpravě projektu. Od šestice vlastníků parcel odjinud se reakce čekat nedala, neboť k Bystřici mají pouze majetkový vztah.
Vedení obce nyní pro obyvatele z postižené ulice hledá formu kompenzace. „Už jsme zahájili jednání o směně parcel se Státním pozemkovým úřadem. Mohli bychom vysázet veřejnou zeleň, která by plnila funkci optické a částečně také protihlukové bariéry,“ naznačil současný starosta Martin Gavenda.

autor: JAROSLAV CHUDARA
TOPlist