Drábek zažil psychický teror
Foto: archiv / Vladimír Drábek, předseda Konfederace politických věznů v Uherském Hradišti a člen petičního výboru za důstojné využití bývalé uherskohradišťské věznice.
Únor 1948 jeho život převrátil naruby. Byl nešťastný. Začala se psát další kapitola jeho života. Odpor ke komunismu u něj zesílil po dvou životních fackách. „V Kudlovicích silně zakořenil skauting, budovali jsme stanové tábory, pořádali besídky, divadelní představení. Jenže po Únoru nám byl veškerý majetek, který jsme si pořídili z vlastních prostředků, zabaven. Druhou fackou bylo okamžité odvolání tatínka z obecního zastupitelstva,“ vzpomíná Vladimír Drábek z Kudlovic, který je dnes předsedou Konfederace politických věznů v Uherském Hradišti a členem petičního výboru za důstojné využití bývalé uherskohradišťské věznice.
Rozhodnutí mocipánů odmítal přejít mávnutím ruky. K myšlence komunismu už měl svůj vyhraněný postoj. A když za ním přišel kamarád s letákem, který obsahoval rozhovor prezidenta Edvarda Beneše z února 1948 s předsedou vlády Klementem Gottwaldem o nátlaku komunistů a jejich vyhrožování občanskou válkou, srdíčko mu pookřálo. „Leták jsem si nechal, rozmnožil a rozdával mezi lidmi,“ přiznává. „Jelikož jsem ale byl známý jako kritik komunismu, brzy na mě přišli. Zapírání bylo zbytečné, všechny usvědčující materiály jsem měl totiž pěkně uložené doma,“ vybavuje si zatčení z 23. září 1948.
Následovaly tvrdé výslechy státní bezpečnosti v Uherském Hradišti, kde se však nestal terčem nevybíravých praktik. Mučení ani bití nepoznal. Celý den však čelil nejrůznějším otázkám, což bylo hlavně psychicky velmi náročné. „Nejhorší bylo, že se neustále pídili po autorovi letáku. Kamarád, který mi jej dal, měl ale tělesnou vadu. Kdybych jej práskl, dokázal jsem si i v omezené fantazii představit, jak by v tvrdých vezeňských podmínkách přežíval. Jeho jméno jsem nikdy neprozradil a nesl břímě sám,“ uvědomoval si důležitost mlčení dvacetiletý muž, kterého po vyšetřovací vazbě v Uh. Hradišti čekalo líčení u Státního soudu v Brně. Čtvrtý lednový den roku 1949 byl odsouzen. Výrok soudce? „Dva a půl roku těžkého žaláře zostřeného jednou čtvrtletně tvrdým ložem a ztráta čestných práv občanských,“ říká dnes s jemným úsměvem dvaaosmdesátiletý Drábek. Před šedesáti lety mu však koutky dočista zamrzly...
Trest si zpočátku odpykával v brněnské věznici na Cejlu, posléze na plzeňských Borech, odkud si odskočil do pracovního tábora v Třemošné, aby se roce 1951 vrátil zpět. Věznici opustil 23. března...