Dřinkaři plánují obnovu pasinek. Už příští rok na podzim

Foto: Kronika obce Šumice  /  Původní šumické pasinky

Čupy, Trnovec, Páté, Padělky a Žebračky. Na tyto obecní pastviny, které zemědělci proměnili v šedesátých letech minulého století v oraniště, si v Šumících pamatují už jen starší ročníky. Takzvané šumické pasinky by však měly znovu ožít, tentokrát v podobě biocentra Trnovec. „Jedna z dotačních výzev je jako šitá na obnovu zaniklých sadů. Rozhodli jsme se proto, že po Novém roce požádáme o příspěvek, který by nám měl pomoci oživit celkem 2,5 hektaru volné plochy a vrátit sem její původní ráz,“ říká Josef Jančář, starosta Šumic.
Vznik biocentra Trnovec by navíc nemusel trvat dlouho. „Pokud dosáhneme na příspěvek, mimochodem, dotace zajistí stoprocentní pokrytí nákladů, tak by sad mohl být založený už příští podzim. Biocentrum by v maximální ceně mohlo stát odhadem dva miliony korun, ale s tak vysokými náklady nepočítáme,“ poznamenal starosta.
Pasinek Trnovec byl dříve místem, které krášlily hrušně polničky, lípy a také dřín obecný. Tento houževnatý keř s tvrdým dřevem a jedlými plody patřil vždy k typickým šumickým dřevinám, jeho zobrazení je součástí i obecního znaku. „Z plodů, oválných dřinek, se tady vařila marmeláda, vyráběl destilát, plody zkrátka byly součástí místního jídelníčku,“ vysvětlil starosta Josef Jančář.
Na význam a postupný zánik dřínu pamatuje také obecní kronika. „Okrasa pastvin, staré dříny, pomalu mizí. Jednak stářím, jednak krutým zacházením při obírání dřinek, kdy často i mnozí dospělí klidně olamují větve a tak stromy ničí. Koncem srpna a začátkem září sbírají děti i dospělí krásné, šípkům podobné dřinky, aby bylo v domě trochu marmelády na šumické hody, které se slavívají 8. září,“ uvádí kronika. „Stalo prý se však často, že mnohý přespolní hodovník dlouho vzpomínal na šumické hody a hlavně na vdolky s dřínkovou marmeládou, když se před tím napil kyšky. Ty dvě věci se prý totiž v žaludcích přespolních hodovníků dobře nesnášejí, a proto snad „nevděčný svět“ vynašel pro Šumičany přezdívku „Dřinkaři“, která pravděpodobně přetrvá i ony staré hynoucí dříny v Pátém a Trnovci, s nimiž zmizí bohužel nenávratně poslední zbytek staré poesie venkova.“