Dům, auto, zahrada, všechno zůstalo na Ukrajině. „Ale žiju,“ říká uprchlice

Foto: Charita Uherské Hradiště  /  Halyna Kozhedubová se dnes nabízí psychologické poradenství, tlumočení, kurzy češtiny, ale věnuje se i masážím.

„Pracuji, mám co na sebe a žiju,“ říká Halyna Kozhedubová, která před čtyřmi lety utekla s šestnáctiletou dcerou Sofií z válkou zkoušené Ukrajiny do Uherského Hradiště, kde našla svůj druhý domov. Jako řízení osudu vnímá, že se dostala do místní Charity, kde se zapojila do pomoci svým krajanům.

„Hned, jak přišla, byla hodně aktivní a rozhodnutá se zapojovat do činností spojených s pomocí potřebným. Bylo vidět, že má zkušenosti, a nejen profesní z oboru zdravotní sestra, který doma vystudovala,“ vzpomíná Dalibor Jirásek, zástupce ředitele Charity Uherské Hradiště.

Halyna se objevila v prostředí, které zná velmi dobře z Ukrajiny. „Po vypuknutí války jsem na východě země od roku 2014 pomáhala jako dobrovolník uprchlíkům, kteří k nám do centrální oblasti z regionu bojů přicházeli. Sepnulo mi v hlavě, že mám tady v České republice stejný úkol. Jelikož práci znám, můžu pomáhat stejným způsobem. Jsem vděčná, jak to dopadlo,“ svěřila se padesátiletá Kozhedubová, která zpočátku čerpala sílu od zaměstnanců uherskohradišťské Charity. „Kdybych dorazila do jiného prostředí, nevím, jestli bych našla sílu pomáhat druhým,“ přiznává.

Za čtyři roky v srdci Slovácka se v jejím životě hodně změnilo, naučila se také mluvit a rozumět česky. I proto postupně pomáhala institucím i Charitě překládat z ukrajinštiny do češtiny a naopak. Její pracovní život se dnes ubírá dvěma cestami. Ve Zlíně s dalšími kolegy prostřednictvím neziskové společnosti Asociation Hometown nabízí psychologické poradenství, tlumočení, kurzy češtiny, individuální a vízové poradenství. „Kromě jiného tak podporujeme porozumění mezi Čechy a Ukrajinci,“ vysvětluje Ukrajinka, která po získání certifikátu rozjela v Uherském Hradišti masáže, což jí pomáhá živit dceru Sofii, studující na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Na Moravě se změnil její pohled na život. „Materiální hodnoty už nemají takovou prioritu. Dům, auto, zahrada, všechno zůstalo na Ukrajině. Ale co, jsem zaměstnaná, mám co na sebe a žiju. Tady a teď si cením každého okamžiku, každého prožitého dne,“ přiznává Halyna Kozhedubová.