Farma. Životní styl, který není pro každého

Farma. Životní styl, který není pro každého
Foto: ara  /  Václav a Václav Talákovi. Otec a syn řídí rodinnou farmu v Jalubí.
Jalubí Zprávy 10 / 03 / 2016

„Náčelník štábu“. Malá cedulka na dveřích šéfa rodinné farmy z Jalubí vám dokáže hned na úvod roztáhnout koutky. „Podnikatel v zemědělství? To jste na špatné adrese. Zemědělství v našem podání znamená životní styl,“ usmívá se Václav Talák, který se synem stejného jména stojí v čele farmy. Ve skutečnosti není jeho „štáb“ nijak velký. I když přejít z jedné strany rozsáhlé usedlosti na druhou zabere několik minut, o provoz se stará jen osm zaměstnanců včetně účetní. „Od července do prosince pak obvykle potřebujeme ještě čtyři brigádníky. To vážně stačí,“ ujišťuje Václav Talák.

Vaše úplné začátky jsou jako vystřižené z příručky pro začínající zemědělce. Prý jste začínal nákupem a prodejem mléka od jedné krávy. Je to pravda?
Ano, přesně tak to bylo. Víte, zemědělství jsem zasvětil celý svůj život. Prý i moje první slovo s písmenkem „r“ bylo traktor. (úsměv) Jak také jinak, vždyť pocházím ze zemědělské rodiny ze Starého Města. I školy, střední i vysokou, mám zemědělské. Začínal jsem jako zaměstnanec plemenářského podniku a na vlastní nohy jsem se postavil v roce 1992. Tehdy to po finanční stránce nebylo nic růžového. Pravda je taková, že jsem v bývalém podniku bral asi tři tisíce korun hrubého. Z odstupného jsem získal pět platů a poslední výplatu. Dohromady to dělalo osmnáct tisíc. Za to jsem si pak ve velkokapacitním kravíně v Huštěnovicích koupil krávu na mléko. Zůstat mohla u rodičů, což mi pomohlo. Začal jsem tedy prodávat mléko a to se ujalo. Garáž se později proměnila v improvizovaný kravín a za půl roku v ní bylo pět krav. Důležitým mezníkem pak byla transformace zemědělských družstev v roce 1995. Tehdy jsem získal nezbytné majetkové podíly od bývalých sedláckých rodin ve Starém Městě. Jinak bych farmu v Jalubí nejspíš nezískal.

To musí dnešním začínajícím zemědělcům znít jako pohádka. Co byste jim poradil?
V rámci dotačního Programu rozvoje venkova existuje pro mladé zemědělce možnost dostat na podnikatelský záměr jednorázovou podporu ve výši zhruba 45 tisíc eur. Faktem je, že její získání není jednoduché. Příkladem je i syn Václav. Připravil a předložil velmi solidní projekt, ale v minulém dotačním období na dotaci nedosáhl. Momentálně se při udělování klade velký důraz na projekty podporující ekologické zemědělství. Takže pokud bych měl radit - musíte být optimista, mít odvahu zkoušet nové věci a jít ekologickou cestou.

Jak jste to myslel s tím, že podnikání v zemědělství je pro vás životním stylem? Už dvakrát nám rozhovor přerušil neodbytný telefonát, což je pro podnikatele typické.
(úsměv) Tak pokrok a hektickou dobu nezastavíte. Stylem myslím fakt, že člověk farmě dává veškerý pracovní i volný čas. V jádru je to tak, že farmu provozujeme společně se synem Václavem. Starší dcera Alžběta pracuje jako veterinářka a zajišťuje nám veterinární servis a dohled. Mladší dcera Viktorie sice ještě studuje na hradišťském gymnáziu, ale k farmě už má dlouho velmi blízko. Miluje koně, a protože součástí farmy je také tréninkové středisko koní, je tady s námi také každý den. Tento životní styl chytil celou rodinu. Také manželka má vztah k farmě, i když pracuje v jiném oboru. Stará se hlavně o chod domácnosti a zajišťuje nám potřebné zázemí, protože kvůli pracovnímu vytížení jí toho moc nepomůžeme. Bez její tolerance a porozumění by to nefungovalo.

Pojem farma vzbuzuje zkreslené představy. Spousta lidí má z televizních seriálů zažité, že farmář ráno vstane, uvaří si kávu, po snídani poklidí a nakrmí zvířata, pak se dlouhým pohledem podívá kamsi do dálky a zvolna se rozhodne, jak naloží se zbytkem dne. Zkrátka pohoda. Jaká je skutečnost?
Záleží na velikosti a zaměření. Znám i takové farmáře, které jste popsal a kteří svoji živnost provozují podobně. Ale každý, tedy i ten, který rád spí, musí mít svůj rytmus. Pokud jde třeba o krávy, ty se dojí po dvanácti hodinách. Takže jestli si přispíte a začnete s dojením až v osm ráno, skončíte v deset večer. To na naší farmě nepřichází v úvahu. My máme tři důležité provozy. Zabýváme se jednak rostlinnou výrobou, kde obděláváme 115 hektarů. Není to nijak extra velká výměra. Pokud máte k ruce odpovídající techniku, práci zvládne jeden člověk. Pak se orientujeme na živočišnou výrobu. Tady se zabýváme výkrmem brojlerových kuřat, kapacita současné haly je pro 27 tisíc kuřat. Ve výkrmu je 240 prasat a ve stájích jedenáct koní. Třetím odvětvím jsou zemědělské služby. Naše mechanizace slouží pravidelně okolním podnikům, ale také na vzdálenějších místech. Kombajny jezdí po celé Moravě a pravidelně i na Slovensko.

Nemyslíte si, že i snaha žít zdravě nastavuje poněkud pokřivené zrcadlo? Vášnivě se diskutuje o důležitosti podpořit farmáře nákupy jejich produktů, ale současně s tím rostou tržby obchodním řetězcům, kde vítězí nízká cena.
I když tento problém se nás přímo netýká, vnímám ho velmi intenzivně. A musím říct, že i velmi negativně. Na jedné straně jde o určitou pohodlnost spotřebitele, na té druhé je třeba vědět, že chod supermarketu je zatížený obrovskými dopravními vzdálenostmi. Což se nutně musí promítnout do finální ceny. A pokud ne, tak to musí ovlivnit kvalitu výrobku. Samozřejmě jejím snížením. V případě naší farmy je zajímavé zjištění, že realizační ceny za porážku prasat, která putují do jedné blízké soukromé firmy, jsou pro nás výhodnější než ceny velkých masokombinátů. Je tedy zřejmé, že lokální zpracování je cestou ke zvýšení kvality a spokojenosti výrobce, zpracovatele i konzumenta. Toto pole ještě zůstává nezorané.

A možná ještě dlouho zůstane… Drtivá většina zemědělců se přece už bez dotací neobejde. Je to i váš případ?
Dotační systém má dvě roviny. Zatímco ty nárokové čerpají úplně všichni, na peníze z Programu rozvoje venkova, který je určen na modernizaci provozů a zvyšování konkurenceschopnosti, dosáhnete jen občas. Musím přiznat, že bez dotace, kterou nám ministerstvo zemědělství potvrdilo v minulých dnech, bychom novou halu pro výkrm brojlerů letos nepostavili.

O co jde?
Ze současných sedmadvaceti se chceme dostat na kapacitu třicet tisíc kuřat. Nová, montovaná hala, by se měla stavět od června do září. Pro současný provoz se pak budeme snažit nalézt nové využití.

Co se nabízí?
Jasno ještě nemáme. Možná tam ustájíme koně. Vzniknout mohou také sklady. Uvidíme.  

O vaše současné stáje se stará loňský vítěz Velké pardubické, žokej a trenér Pavel Kašný. Koně jsou vůbec samostatnou kapitolou farmy.
Přiznávám, mám pro koně slabost. Zrovna minulý víkend (sobota 5. března, pozn. autora) jsme po roce znovu zavítali do italského Trevisa. Dostihový sport v Itálii je velmi zajímavý ze dvou pohledů. Sezona je tam díky příznivým klimatickým podmínkám celoroční a proč to nepřiznat, závody jsou zajímavé také z finančního hlediska. Loni tam náš Catch Life vyhrál Listed, což je velmi prestižní dostih. Letos na úvod sezony zvítězil znovu. Další plnokrevník Karov, jehož majitelem je Pavel Kašný, skončil devátý.

autor: JAROSLAV CHUDARA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace