Holubi, vášeň na celý život

Holubi, vášeň na celý život
Foto: fab  /  Jaroslav Kadlček, úspěšný holubář z Dolního Němčí.
Dolní Němčí Zprávy 12 / 01 / 2011

Jaroslav Kadlček z Dolního Němčí nasazuje do závodů i 40 holubů

Uherskobrodsko skrývá netušené tajemství, je jednou z mála holubářských bašt, které ještě v zemi zbyly. Místní oblastní svaz dokáže s podporou téměř 250 holubářů zastínit polovinu holubářských svazů z Čech. Zdejší chovatelé sbírají také úspěchy na domácích i zahraničních přehlídkách a soutěžích. Patří k nim také Jaroslav Kadlček z Dolního Němčí, jenž na loňské mezinárodní olympiádě poštovních holubů v belgickém Ostende obsadil se svým svěřencem čtvrté místo.
Kdy a proč jste se začal věnovat holubům?
Jako kluci jsme se věnovali různým zálibám. Patřili mezi ně i holubi, které jsme chovali na půdě. Kromě toho nedaleko bydlel chovatel poštovních holubů a ti se nám líbili. Chodili jsme mu pomáhat a on nám je za odměnu ukazoval. Brzy jsem vyměnil holuby jen tak pro okrasu za holuby poštovní. Jde totiž více o sportovní výkony než o chovatelství.
Kolik holubů patří do vaší závodní „stáje“ a jak chov udržujete?
Holubi jsou rozděleni do kategorií podle vzdálenosti závodu. Může to být od sta až po jedenáct set kilometrů. Já se věnuji střední kategorii, takže mám univerzální holuby, kteří můžou létat jak kratší, tak delší trasy. V uplynulé sezóně jsem do závodů a výstav nasazoval asi čtyřicet holubů. Samozřejmě se snažím si vychovávat vlastní odchov. Holoubata se pak nasazují do závodů a pozná se, jestli mají talent, nebo si někde vysedávají. Klasickou metodu odchovu jsem už před lety vyměnil za takzvanou vdovskou metodu.
Co to znamená?
Při klasické metodě jsou páry společně ve voliéře. Jenže samec holubici nahání a ta by pak mohla klást vejce i každých čtrnáct dní. Proto se samci od samic oddělí a z nich se tak stanou takzvané vdovy. I tato metoda má dva způsoby. Buď se pár rozdělí natrvalo, kdy v podstatě chovný samec jen oplodní holubici, anebo se jim jednou za čas, třeba před závody, dovolí kontakt. Holub má pak při závodech větší motivaci letět přímou cestou domů.
Jaké nástrahy na holuby při závodě číhají?
Je pravidlem, že z té nejlepší a nejrychlejší skupiny se vždy část nevrátí. Je to jednoduše tím, že ráno na ně číhají dravci. Kdežto až letí „plebejci“, už jsou nažraní. Také se třeba stává, že holuba odchytí jiný chovatel. A pokud si zjistí, že je z nějakého špičkového chovu, často si ho nechá. Samostatnou kategorií jsou pak nemoci.
Jak holub pozná, kam se má vrátit?
Holub nejspíš cítí elektromagnetické pole místa, kde se narodil, a podle toho se pak orientuje. Stává se také, že signály jsou podobné, a to ho zmate. Případně musí trasu absolvovat jinak, například kvůli výkyvům počasí. Na odvoz závodních ptáků máme svazový kamion. Když komisař závod odstartuje, holubi se můžou v různých intervalech rozletět. V domácí voliéře je pak čtečka, která zaznamená čas a převede jej na průměrnou rychlost.
Můžete průběh závodu ovlivnit?
Ovlivnit se dá například to, kdy holuba vypustíte do závodu. Máte na to určitý termín. Vždy si zjišťuji počasí na trati a v cíli. Volám třeba na letiště a podobně. Tím se dá zabránit tomu, aby se ptáci zdrželi kvůli počasí. Faktor štěstí musí fungovat v případech, kdy se pták rozhoduje, se kterým hejnem poletí. Je to jako ve sportu. Rychlejší běžec může pomalejšího namotivovat k lepšímu výkonu. Pak se ale může stát, že celé hejno zvolí špatnou trasu. Například ze závodů v Kyjově se jedna skupina vydala jižním a druhá severním směrem. Jenže v Buchlovských horách se strhl déšť, takže skupina musela celé Chřiby obletět a vracet se až přes Kroměřížsko.
Co vám naposled udělalo největší radost?
Když skončil můj holub čtvrtý na olympiádě a přišel za mnou belgický holubář z naprosté špičky a chtěl si ho koupit. To mě hrozně překvapilo. Říkal jsem mu, že tam jsou přece holubi, co se umístili lépe, ale on chtěl jen toho mého.
A prodal jste?
Celou noc jsme o tom s rodinou diskutovali. Víte, takového holuba vychováte třeba jen jednou za život. Ovšem takovou obchodní nabídku od skutečného profesionála také nedostáváte každý den. Nakonec jsem se tedy rozhodl prodat. Věděl jsem o kolegově slušnosti, a tak jsem si mohl i dovolit říct: „Prodám a ty zaplať, kolik myslíš.“

autor: LUKÁŠ FABIÁN

Galerie

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace