Rekonstrukce domu si vynutí stěhování

O střechu nad hlavou přijdou na tři týdny nebo celý měsíc obyvatelé panelového domu na Malinovského třídě v Uherském Hradišti. Čeká je totiž stěhování kvůli rekonstrukci bytového jádra a výměně balkonů za lodžie. Nájemníci městských bytů však neprotestují a hledají si přechodný azyl. Radnice do paneláku investuje přibližně 20 milionů korun. Celkovou sumu určí až výsledek výběrového řízení na dodavatele.
„Stavební práce považuji za nutnost, vždyť koupelna i toalety jsou ještě původní, čemuž ostatně odpovídá jejich stav. V bytě máme vlastně nový jen sporák. Z rekonstrukce proto určitě nejsme mrzutí,“ říká Ladislav Janča, který se s manželkou dočasně přestěhuje k synovi. Na pomocnou ruku rodiny se spoléhá většina jeho sousedů. Například pan Bartoš, otec dvou malých dětí. „Manželka s dětmi se přestěhuje k babičce na Břestek a nábytek z jídelny a všechny věci z koupelny a záchodu uložíme do pokojů,“ prozradil Bartoš, který se rozhodl v bytě zůstat. „Ještě ale nevíme, kdy se oprava rozjede, takže možná vyvstane problém s dojížděním dcery do školky. Ale to zvládneme,“ podotkl.
Přesný termín rekonstrukce desetipatrového panelového kolosu s 84 byty postaveného v šedesátých letech minulého století však zatím nezná ani radnice. „Ještě neproběhlo výběrové řízení na dodavatele, ale počítáme, že snad v létě se práce rozjedou,“ vysvětlil Stanislav Blaha, místostarosta Uh. Hradiště. Každý z dvou stovek nájemníků tak stráví část letních měsíců ve „vyhnanství“. Kdo zůstane v rekonstruovaném bytě, musí počítat se zvýšenou prašností. Sociální zařízení se totiž promění ve staveniště. „Opravdu není v našich silách nabídnout všem nájemníkům náhradní ubytování, situaci musí řešit v rámci vlastních možností,“ krčí rameny Blaha. Stavební práce jsou však podle něj rozděleny na etapy, životní podmínky a bytový komfort lidí tudíž tolik neutrpí. „S určitým omezením ale musí počítat. Negativním jevem bude i zvýšená hlučnost v domě,“ upozornil místostarosta.
„Pár týdnů přečkáme u sousedky - paní doktorky, protože naše byty nebudou rekonstruovat současně. Už jsme domluveni. Největší strach jsme měli z absence vody a toalety, manžel je totiž nemocný,“ svěřila se ještě Františka Dvořáčková, která v jednom z hradišťských „mrakodrapů“ žije už od roku 1987. Město za více než dvacet let opravilo střechu, fasádu a vyměnilo okna.