Inkluze. Krok špatným směrem?

Inkluze. Krok špatným směrem?
Foto: ara  /  Lubomír Biernert patří ke kritikům novely školského zákona
Bojkovice Zprávy 17 / 02 / 2016

Novela školského zákona, která měla původně už od 1. září 2016 zavést společné vzdělávání všech žáků v běžných základních školách, má podporu. Alespoň podle posledního výzkumu agentury IPSOS, podle které většina Čechů podporuje inkluzivní vzdělávání. Trend společného vzdělávání dětí se zdravotním postižením podpořilo 57 respondentů, přičemž 62 procent dotázaných patřilo do věkové skupiny mezi 36 a 53 lety. „Zároveň se ukazuje, že integrace dětí se zdravotním postižením nebo sociálním znevýhodněním do běžných škol může být podle názorů veřejnosti prospěšná také pro jejich zdravé spolužáky. Domnívá se to více než šedesát procent dotázaných,“ uvádí server s výmluvným názvem inkluze.cz.
Existuje však také druhá strana mince. Ředitelé ZŠP (základní škola praktická), kteří se věnují dětem s mentálním postižením, mají vážné obavy z jejich zrušení. „Zánik základních praktických škol, ať už nastane obrazně zítra nebo za týden, připraví zdravotně indisponované děti o možnost vzdělávání ve fungujícím systému,“ říká Lubomír Bienert, ředitel ZŠP v Bojkovicích. Muž, který patřil k iniciátorům textu „protestního“ Prohlášení starostů obcí Bojkovska, sdružení měst a obcí, má pro odmítavé stanovisko pádné důvody. A na přehlížení názorů Asociace speciálních pedagogů, jejímž je členem, je už zvyklý. „Prý chráníme současný systém proto, že chráníme své povolání. To je nesmysl! Vím, že i ředitelé základních škol jsou nespokojení. Vždyť pokud mají ve své třídě mentálně postižené dítě, které zrovna nepatří ke klidným, různě vykřikuje a vyrušuje, tak je zasažena i zdravá generace. Nehledě na to, že podle představ ministerstva může být ve vyučovací hodině až šest vyučujících. Tedy jeden učitel a pět asistentů. To se klidně může stát. Hrozba se tedy týká celého školství. Nejen praktických škol.“

Proč si myslíte, že novela připraví zánik praktickým školám?
Problém má dvě roviny. Především je třeba vědět, jak je nesmírně důležité, aby se zachoval systém možnosti vzdělávat děti v praktických školách. Mimochodem, speciální pedagogika má v naší zemi zhruba stoletou historii a vždy patřila k bezproblémově fungujícím. Rodiče jsou zvyklí na to, že mají možnost dát své postižené děti do praktických škol nebo speciálních tříd. Společné vzdělávání dětí se zdravotním postižením považuji za neefektivní. Podívejte se třeba na funkci asistenta pedagoga, kterému stačí k práci jen maturitní vysvědčení. Přitom na praktických základních školách mohou učit pouze učitelé s vystudovaným oborem speciální pedagogika. Takže pokud se začne dítě vzdělávat inkludovaně, tak řídícím učitelem bude v oblasti speciální pedagogiky nevzdělaný učitel. A ten bude mít na starosti asistenta pedagoga, který by měl vést mentálně postižené dítě. Přitom právě tento pedagog musí nastavit parametry, podle kterých bude dítě vedené. Navíc se přitom bude řídit příručkou… Podle mého soudu je to i v rozporu s právy dítěte. Neboť pokud má být dítě vzdělávané asistentem pedagoga bez vysokoškolského specializovaného vzdělání, tak výsledky práce nebudou na úrovni, kterou dokáže zajistit specialista.

A druhá rovina?
Druhý problém spočívá v tom, že se ruší příloha školního vzdělávacího programu pro lehké mentální postižení. Namísto toho začíná ministerstvo školství připravovat nový, rámcově vzdělávací program. Ten byl měl zabezpečit i výuku mentálně postižených dětí formou různých úlev.

Co je na tom špatného?
Co mě zároveň zaujalo a překvapilo hned na úvod čtení, je fakt, že mentálně postižené dítě bude muset zvládnout dva cizí jazyky. Přitom ve vzdělávání s přílohou LMP (Lehké mentální postižení, pozn. autora) se učí český jazyk až do třetí třídy tak, že děti poznávají písmenka. Plynule a mnohdy ještě bez porozumění textu začínají číst až od počátku čtvrté třídy. Za této situace je přece nelogické, aby se vzápětí začalo s výukou cizího jazyka. A návazně, od šesté a sedmé třídy, pak ještě s druhým jazykem. To mně přijde, z hlediska lehkého mentálního postižení, jako naprosto neadekvátní.

Co tím přesně myslíte?
Víte, z hlediska názvu se lehké mentální postižení může zdát jako lehké. Ale ve skutečnosti jsou děti natolik ochuzené o logické myšlení, že nezvládají v oblasti matematiky v 8., 9. ročníku už některé učivo páté třídy. Podle názvu by se tedy nikdo neměl řídit. Jinak - na praktické základní školy vhodně navazují odborná učiliště. Děti zde mají individuální přístup přiměřeně přizpůsobený jejich možnostem. Není tedy pravda, že nemají možnost dalšího vzdělávání. Systém je otevřený. Proto nechápu, proč by jeho dvoukolejnost neměla dál existovat. Pokud rodiče nebudou chtít využít možnost zařadit dítě do praktické školy, ať mají dál možnost výuky v klasické škole s pomocí asistenta. Pravda je ale taková, že mnozí z nich nakonec žádají o přijetí dítěte k nám. Mentálně postižené dítě se na základní škole často nevyrovná s vysokými nároky. Stává se přítěží v kolektivu. V naší škole se jeho chování změní k lepšímu v průběhu dvou až tří měsíců.

Pravidelně hovoříte s rodiči. Jak na chystanou novinku reagují?
Samozřejmě se s obavami ptali, jestli naše škola zanikne… Obzvlášť těžké to mají třeba rodiny, ve kterých vychovávají autisty. Změna režimu a školy mohou těmto dětem způsobit vážné problémy. Obavy pramení také z jiného vzdělávacího programu, jehož okamžité zavedení v rámci celého 1. stupně považuji za velmi necitlivé. Ani rodič zdravého dítěte by určitě nechtěl, aby se v průběhu výuky něco zásadního měnilo.

Je obava ze zániku praktický škol aktuální? Snaha o společné vzdělávání dětí není novinkou, trvá už deset let.
Jsem přesvědčen, že hrozba je reálná. Jistě, situace, kdy se hovořilo o zániku praktických škol, se periodicky opakuje. Pokaždé vzniká určité období, kdy se vyvíjí velmi silný tlak. Známí a přátelé se pak pravidelně ptají na to, „jestli nás už zavřeli“… Nazval jsem to štvanicí na speciálního pedagoga. Protože učit za těchto podmínek deset let mentálně postižené děti, to je velmi náročné na psychiku. I když jde o obrovskou službu společnosti, zůstáváme v podstatě chvostem pedagogické činnosti. Zatímco ve světě se speciální pedagogové velmi oceňují, tak u nás jsou vzdělaní lidé, kteří se tímto oborem zabývají, na okraji odbornosti.

Jak inkluze funguje v zahraničí? Existuje nějaký vzorový příklad?
Všeobecně se ví o snaze napodobit finský model. Avšak o tom, že se Finové vlastního modelu poněkud zalekli, se už informace příliš nešíří. Ano, finský systém funguje, ale je zde jedno ALE. Ve Finsku putuje šest a půl procenta hrubého domácího produktu do školství, naproti tomu v České republice se jedná jen o 4,2 procenta. Pokud tedy naše školství má k dispozici 140 miliard, se zabezpečením nového systému by to muselo být už bezmála 200 miliard. A to je v současnosti nereálné. Stačí se podívat jen na současné učitelské platy…

autor: JAROSLAV CHUDARA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace