Pamatuje zlatou éru pivovaru v Jarošově, kdy byl šestý nejlepší v republice. Ročně uvařil až 300 tisíc hektolitrů piva. „To se ale psal rok 1990, 1991, o dva roky později začala výroba výrazně klesat a v roce 1997 skončila nadobro,“ vzpomíná Jaroslav Horehleď, bývalý technolog jarošovského pivovaru.
U úplného krachu už nestál, o rok dřív odešel do Uherského Brodu. Tenkrát činila produkce už pouze 80 tisíc hektolitrů, což bylo na hranici ekonomické udržitelnosti. „V Jarošově jsme vařili dobré české pivo, dodržovali jsme klasický postup. Žádná speciální receptura, to jsou většinou jen reklamní triky,“ tvrdí Horehleď, který byl léta sládkem v uherskobrodském pivovaru Janáček. Dnes je spolumajitelem a rovněž sládkem pivovaru ve Slavičíně.
Pivo v Jarošově se od roku 1991 vyrábělo v cylindrokónických kvasných tancích, které zde byly instalovány jako třetí v republice. „Kvašení tak bylo na vynikající úrovni, stejně tak ale i zrání. Vůbec celá technologie patřila k nejlepším,“ připomíná Horehleď.
Nový pivovar v Jarošově má ročně vyrobit 10 tisíc hektolitrů piva. S takovou produkcí se váže nejvýhodnější spotřební daň. „To už není žádný domácí pivovar. Určitě nebude lehké všechno prodat, ale není to vyloučené,“ odhaduje kupní sílu regionu rodák ze Starého Města. O nové jarošovské pivo se podle něj milovníci pěnivého moku poperou. Aspoň ze začátku. „Stoprocentně přijde úvodní euforie. Patriotismus v Uherském Hradišti je totiž podstatně větší než v devadesátých letech a navíc je po místním pivu hlad. Zpočátku lidi neodradí ani masírování velkých pivovarů. A pak záleží, jak pivu přijdou na chuť,“ domnívá se Horehleď. Uherské Hradiště si každopádně podle něj pivovar zaslouží, ve městě má vaření piva bohatou tradici.